Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 11/2016 vyšlo tiskem
7. 11. 2016. V elektronické verzi na webu od 1. 12. 2016. 

Téma: Rozváděče a rozváděčová technika; Točivé stroje a výkonová elektronika

Hlavní článek
Lithiové trakční akumulátory pro elektromobilitu

Aktuality

Svítící fasáda FEL ČVUT nabídne veřejnosti interaktivní program s názvem Creative Colours of FEL Dne 13. prosince v 16.30 hodin se v pražských Dejvicích veřejnosti představí interaktivní…

Fakulta elektrotechnická je na špici excelentního výzkumu na ČVUT Expertní panely Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace (RVVI) vybraly ve II. pilíři…

Švýcaři v referendu odmítli uzavřít jaderné elektrárny dříve V referendu hlasovalo 45 procent obyvatel, z toho 54,2 procent voličů řeklo návrhu na…

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. 11. 2016 den otevřených dveří Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá 25. listopadu od 8.30 hodin Den otevřených…

Calliope mini – multifunkční deska Calliope mini poskytuje kreativní možnosti pro každého. A nezáleží na tom, zda jde o…

Ocenění v soutěži České hlavičky získal za elektromagnetický urychlovač student FEL ČVUT Student programu Elektronika a komunikace Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Vojtěch…

Více aktualit

100 let existence Mezinárodní elektrotechnické komise IEC

číslo 10/2006

100 let existence Mezinárodní elektrotechnické komise IEC

Uplynulo sto let od založení IEC (International Electrotechnical Commission, Mezinárodní elektrotechnická komise), a proto je vhodné připomenout si toto význačné výročí světové normalizace, která je významnou skutečností nejen pro nás – generaci současnou, ale i pro generaci budoucí.

Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC), založená roku 1906, je světová organizace, která vypracovává a uveřejňuje mezinárodní normy pro elektrotechnické, elektronické a příbuzné obory.

Normy IEC pokrývají celou rozsáhlou elektrooblast: od kabelu až po vláknovou optiku, od elektrické vidlice a zásuvky až po elektrické transformátory a parní turbíny, od jednoduché elektrické žárovky až po lékařská operační zařízení, od mikrovlnné trouby a pračky až po informační a telekomunikační techniku.

Normy IEC představují společná hlediska stran, které se zabývají jejich ustanoveními, tj. zejména výrobců, uživatelů, spotřebitelů a skupin se všeobecnými zájmy. Tyto normy jsou určeny k tomu, aby pomáhaly průmyslu, vládním orgánům a široké veřejnosti; poskytují průmyslu a uživatelům rámec pro ekonomii konstrukčního návrhu, vyšší kvalitu výrobků a služeb, větší možnost spolupráce při výměně zboží. Normy IEC zároveň podporují lepší kvalitu života tím, že přispívají k bezpečnosti a v současné době i k ochraně životního prostředí.

Posláním IEC je propagace a podpora mezinárodní spolupráce ve všech otázkách normalizace elektrotechniky a příbuzných problematik prostřednictvím národních komitétů.

Historie IEC

Dne 15. září 1904 přijali delegáti na Mezinárodním elektrotechnickém kongresu, který se konal v St. Louis (USA), zprávu, jež obsahovala následující slova:

„… měla by se přijmout opatření k zajištění spolupráce technických společností ve světě ustavením komise zástupců za účelem uvážení otázky normalizace názvosloví, značek a jmenovitých výkonů elektrických přístrojů a strojů.„

Následkem toho byla v červnu 1906 v Londýně oficiálně založena normalizační organizace IEC a zahájena činnost její Ústřední kanceláře (CO, Central Office).

Do roku 1914 vytvořila IEC čtyři technické komise (TC, Technical Committee), které vydaly první seznam termínů a definic pro elektrické stroje a zařízení, seznam mezinárodních písmenných značek pro veličiny a jednotky, mezinárodní normu pro odpor mědi, seznam definic ve spojení s hydraulickými turbínami, jakož i mnoho definic a doporučení vztahujících se na točivé stroje a transformátory.

Obr. 1.

První světová válka přerušila práci IEC; ta byla znovu zahájena v roce 1919 a koncem roku 1923 vzrostl počet technických komisí na deset. Rada IEC rozhodla vytvořit Akční výbor (CA, Committee of Action), který měl podporovat snahy CO a koordinovat práci národních komitétů a poradních komisí.

Mezi první a druhou světovou válkou vzniklo mnoho nových mezinárodních organizací a IEC zreorganizovala potřebu pro spolupráci, aby se zabránilo překrývání pracovního úsilí. V některých případech byly vytvořeny spojené technické komise, jako např. CISPR (Comité International Spécial des Perturbations Radioéléctrique, Mezinárodní zvláštní výbor pro rádiové odrušení) aj.

V roce 1938 IEC vytvořila a poprvé vydala slovník IEV (International Electrotechnical Vocabulary, Mezinárodní elektrotechnický slovník). Vznik elektrotechnické terminologie byl jedním z prvních základních úkolů, které kongres vytyčil IEC v St. Louis. Zpočátku se ustavená komise zabývala pionýrskou prací, protože dosud nebyl vydán žádný porovnatelný mezinárodní technický slovník a existovalo málo národních elektrotechnických slovníků. S 2 000 termíny ve francouzštině, angličtině, němčině, italštině, španělštině a esperantu a definicemi ve francouzštině a angličtině mohl být slovník IEV právem považován za vynikající počin. Vzbudil široký zájem mezinárodních technických organizací, ale i mimo elektrotechnickou oblast.

V září 1939 byla činnost IEC pozastavena, neboť propukla druhá světová válka; její činnost byla obnovena až po šesti letech.

V roce 1948 se Ústřední kancelář IEC přestěhovala z Londýna do Ženevy (Švýcarsko), kde sídlí dodnes.

Následně IEC rozšířila svou činnost do oblasti slaboproudu, která před rokem 1939 tvořila pouze malou část činnosti komise. Začaly se objevovat normy zabývající se měřením, požadavky na bezpečnost a zkoušení a se specifikacemi součástek pro rádiové a televizní přijímače a byly zahájeny práce v oboru elektroakustiky.

V období 1948 až 1980 vzrostl počet technických komisí ze třiceti čtyř na osmdesát a do norem začaly pronikat nové techniky, jako např. polovodičové součástky, elektrická zařízení v lékařské praxi, radiokomunikační systémy a zařízení, solární zdroje energie, lasery aj. V důsledku toho se začaly vytvářely další nové komise, které vypracovávaly normy pro ochranu před bleskem, pro vláknovou optiku, ultrazvuk, systémy větrných turbín a pro automatizaci konstrukčních návrhů.

Od roku 1995 uděluje IEC Cenu Lorda Kelvina. Touto cenou jsou každoročně oceňováni tři kandidáti za vynikající dlouhodobý příspěvek do celosvětové normalizace elektrotechniky.

Pro udržení kroku s rychlým technologickým vývojem na počátku 21. století vytvořila IEC nové technické komise pro technologie palivových článků, pro metody vyhodnocení elektrického, magnetického a elektromagnetického pole ve spojení s osobami vystavenými působení jejich účinků.

Existuje snaha brát v elektrotechnických normách v úvahu také ekologické aspekty (likvidaci odpadů z elektrotechnických a elektronických zařízení), tzn. existuje potřeba zajistit, aby při práci na normách IEC byla zohledněna ochrana životní prostředí. Proto IEC v roce 2004 vytvořila komisi TC 111 (Vliv elektrotechnických a elektronických produktů a systémů na životní prostředí), kde se vytvářené normy zabývají zejména hlediskem určování limitů a měřením nebezpečných látek obsažených ve výrobcích.

Pro zracionalizování narůstajícího překrývání práce dvou různých komisí sloučila IEC v roce 2005 SC 15E a TC 98 do jedné technické komise TC 112 (Hodnocení a kvalifikace elektroizolačních materiálů a systémů).

Nově se IEC orientuje nejen na papírová vydávání norem, ale i na databázovou podobu, která je pro uživatele přístupná na komerční bázi, tzn. že uživatel si kupuje přístup do databází na určitou omezenou dobu. Jde zejména o databázi grafických značek IEC 60417DB, IEC 60617DB (původně IEC 60417 a IEC 60617) dále databázi patic, objímek a kalibrů světelných zdrojů (původně IEC 60061), slovník elektronických součástek (EN 61360) a mezinárodní elektrotechnický slovník (IEC 60050).

V budoucnu budou vznikat další komise v souvislosti s objevováním nových technik a vytvářením nových průmyslových odvětví. Technickou práci v IEC vykonává asi dvě stě technických komisí a subkomisí a asi sedm set pracovních skupin. Technické komise ve své působnosti vypracovávají technické dokumenty se specifickým zaměřením a ty se potom předkládají národním komitétům (členům IEC) k hlasování, přičemž cílem je jejich schválení jako mezinárodní normy. Celkově se na technické práci IEC podílí asi deset tisíc odborníků na celém světě.

Spoluúčast byla vždy klíčovým aspektem IEC – kdokoliv se chce podílet na práci, je mu dána příležitost. V roce 2001 posunula IEC tento aspekt ještě o krok dále a vytvořila Program přidružených zemí (Affiliate Country Programme), který pomáhá zemím, jež se industrializují, zapojit se zdarma do práce IEC v očekávání, že budou jednoho dne připraveny zapojit se jako členové do IEC. Zrovna tak jako se objevují nové techniky, které obohacují náš život, objevují se noví účastníci, kteří hledají své místo u společného stolu. IEC vítá a povzbuzuje tuto účast. To činí z IEC skutečně mezinárodní organizaci.

I odborníci z ČR se podílejí na tvorbě mezinárodních norem aktivní účastí v mnoha komisích a pracovních skupinách, vypracováváním stanovisek k návrhům norem na základě svých poznatků a požadavků; tak jejich prostřednictvím lze ovlivnit i zájmy českého průmyslu.

Další informace o činnosti IEC na adrese: http://www.iec.ch