12 SVĚTLO 2014/4 veřejné osvětlení Třetí díl seriálu o veřejném osvětlení (VO) je věnován jihomoravské obci Nivni-ce, pravděpodobnému rodišti Jana Amose Komenského. Nivnice leží jižně od Uher-ského Brodu v podhůří Bílých Karpat, v ne-chráněné pohraniční oblasti proti Uhrám, která v minulosti prodělávala velmi dra-matický historický i sídelní vývoj. Byla cí-lem mnoha ničivých nájezdů, při kterých byla místní sídla drancována a vypalována. Charakter vesnic byl proto patrně ovlivněn nejen okolním terénem, ale také požadav-ky na jejich obranu. Oblast tvoří poměrně řídká sídelní síť neobyčejně velkých vesnic, zpravidla ulicového charakteru. Geografická poloha, dobré klimatické podmínky a průchodnost Karpat ovliv-nily rané a trvalé osídlení tohoto kraje. První písemná zmínka o Nivnici pochá-zí z roku 1261, kdy obec připadla cister-ciáckému klášteru ve Vizovicích. Existen-ci farního kostela, který pravděpodobně stával v místě nynějšího barokního kos-tela, potvrzuje písemný doklad z roku 1403. Do roku 1468 je Nivnice zmiňována jako vesnice, od roku 1517 jako městeč-ko. Druhá polovina 17. století a počátek 18. století bylo období těžkých zkoušek. V té době vrcholily vpády z Uher. Útrapy obyvatelstva byly značné, část obce leh-Koncepce veřejného osvětlení měst a obcí – Část 3 Nivnice Ing. Petr Žák, Ph.D., Ing. arch. Simona Švecová la popelem a lidé byli pobiti nebo odvle-čeni do zajetí. Na přelomu 18. a 19. sto-letí se obec začala opět rozrůstat. I přes status městečka a nebývalou velikost si obec po celý svůj historický vývoj udrže-la vesnický ráz.Nivnice je charakteristické sídlo pod-hůří Bílých Karpat. Půdorys původní his-torické části, který tvoří vřetenovitá náves mimořádného měřítka o šířce 160 m a dél-ce přes 700 m (obr. 1). Vzhledem k tomu, že souvislé řady domů původní návsi ne-umožňovaly prorazit příčné ulice, bylo rozšiřování obce limitováno přístupem k jejímu jádru. Nová výstavba se postup-ně soustředila do tří hlavních lokalit. Ji-hovýchodní pod hřbitovem, severozápad-ní za vodou podél cesty, která se později stala novou silnicí do Uherského Brodu, a severní podél původní cesty do Uher-ského Brodu. Nová výstavba na východní straně, táhnoucí se od severu k jihu, byla propojena dvěma dlouhými ulicemi spo-jenými navzájem kolmými spojkami. Je-dinečný prostor náměstí – největší hodno-ta Nivnice – byl v prů-běhu vývoje postupně zastavován a jeho pro-storová souvislost se po-stupně vytrácela.Základní plán VO Obec Nivnice je harmonicky zasazena do údolí potoka Niv-ničky. Vzhledem k mor-fologii terénu se měs-tečko Nivnice pohledo-vě uplatňuje z jižního a západního směru. Od západu ze silnice do Dolního Němčí se otevírá pohled na Niv-nici s dominantou kos-tela Andělů strážných, zasazenou do kra-jiny pod Bílými Karpatami. Z jihu je síd-lo patrné ze silnice do Korytné (obr. 2), kde se výrazně uplatňuje morfologie te-rénu a zvedající se horizont hřebene Bí-lých Karpat s obytnou zástavbou. Kos-tel je v tomto pohledu, vzhledem k níz-ké poloze k okolní zástavbě na východě území, méně výrazný. Ve většině exteriéro-Obr. 3. Kostel Andělů strážných Obr. 2. Pohled na Nivnici z jihu ze silnice do Korytné Obr. 1. Mapa Nivnice ze stabilního katastru (1827)