SVĚTLO 2013/5 15 pro osvěžení paměti Žádný elektrický světelný zdroje ne-zaznamenal za dobu své existence tak bouřlivý rozvoj jako světelné diody, při-tom první diody použitelné v praxi se objevily teprve v roce 1962. Toto datum je ve velké části odborné literatury pova-žováno za datum „narození“ světelných diod. V loňském roce si tak odborná ve-řejnost mohla připomenout 50. výročí ob-jevu první světelné diody vyzařující vidi-telné světlo. Autorem tohoto vynálezu je dnes již 84letý vědec Dr. Nick Holonyak, Jr. (obr. 1), pracující ve společnosti GE.Princip světelných diod byl však obje-ven podstatně dříve. Již v roce 1907 britský vědec H. J. Round pozoroval elektrolumi-niscenci polovodičů a v roce 1927 publiko-val na stejné téma podstatně fundovanější článek i ruský vědec O. V. Losev. Znovu se opakuje historie běžných žá-rovek, kde za vynálezce žárovky je právem považován T. A. Edison, protože vytvořil a zavedl do sériové výroby skutečně po-užitelnou žárovku, ačkoliv i před ním již několik vynálezců předvedlo své vzorky teplotního světelného zdroje. Ty se však nedokázaly v širším měřítku prosadit, a staly se proto pouze zajímavými expo-náty v technických muzeích. H. J. Round svou první – byť velmi krátkou – zprávu o pozorováních jevu elektroluminiscence publikoval již v roce 1907 ve formě dopisu do časopisu Elec-trical World. Tento inženýr radiotechni-ky (mimo jiné byl i osobním asistentem dalšího velikána radiotechniky, G. Mar-coniho, a zabýval se konstrukcí polovo-dičových zesilovačů, oscilátorů a radio-přijímačů mnohem dříve, než se objevily první tranzistory) během své celoživot-ní vědecké kariéry přihlásil 117 patentů. Ve svých experimentech přikládal napě-tí 10 V mezi dva body krystalu karbidu křemíku (SiC) a u několika málo vzorků ze zkoumaného souboru pozoroval vznik nažloutlého světla. Zvýšením napětí až na 110 V se počet svítících vzorků zvět-šoval. U některých vzorků svítily pouze jejich hrany, u jiných se namísto očeká-vané žluté barvy objevovala barva zele-ná, oranžová nebo modrá. Ve svých poz-dějších pokusech zkoumal další materiá-ly a u některých z nich rovněž pozoroval, že při průchodu proudu vydávají světlo. Vzhledem k tomu, že v té době byly vlast-nosti materiálů prozkoumány jen velmi málo, nebyl jev emise světla dostatečně pochopitelný. Proto jej nazval „podivným jevem“. Od té doby až do poloviny 20. let minulého století se o elektroluminiscenci neobjevila žádná zmínka.Teprve O. V. Losev (obr. 2) se dané problematice věnoval podstatně hlouběji, jeho práce v oblasti elektroluminiscence jsou známy již od druhé poloviny 20. let minulého století. V období 1924 až 1941 publikoval množství článků (např. v ča-sopise Philosophical Magazine) podrob-ně popisujících funkci zařízení emitují-cích světlo na bázi elektroluminiscence. Po určitou dobu se pro jev elektroluminis-cence používal dokonce název Losevovo světlo. Losev je považován za průkopní-ka na poli elektroluminiscence, není však jednotný názor na to, zda může být pova-žován za vynálezce světelných diod. Byl však prvním, kdo pochopil ohromný po-tenciál takových světelných zdrojů a po-ukázal na jejich vysoký jas a velkou rych-lost odezvy [1]. Není bez zajímavosti, že jeho poslední prací byl přístroj na detek-ci kovových předmětů u osob zraněných během válečné blokády v Leningradě.Další rozvoj světelných diod souvisí s výzkumem nových materiálů vhodných k použití na jejich výrobu. Avšak v obdo-bí před rokem 1962 jich bylo velmi málo, v roce 1936 byl publikován článek o sirní-ku zinečnatém (ZnS) a teprve v roce 1956 se objevil další materiál: arzenid galia (GaAs), z něhož vycházel i N. Holonyak, Jr., jemuž je tedy připisováno prvenství při vytvoření první světelné diody vydáva-jící záření ve viditelné oblasti spektra [2]. Když se v roce 1957 připojil k výzkum-nému týmu GE, v laboratořích již probí-hal výzkum možného použití polovodičů a vědci zde vyvíjeli předchůdce moderních diod – tyristory a usměrňovače. V soutěži-vém prostředí firmy, v níž byl postaven la-ser vyzařující v infračervené oblasti spekt-ra, vytvořil novou příměs, která posunula 50. výročí LED Ing. Vladimír Dvořáček, místopředseda ČNK CIE Obr. 1. Dr. Nick Holonyak, Jr. (sedící), se svými spolupracovníky v laboratořích GE Obr. 2. Oleg Vladimirovič Losev