66 SVĚTLO 2013/2 pro osvěžení paměti V minulém dílu toho seriálu dospělo vyprá-vění o vývoji galvanického článku před polo-vinu 19. století, kdy již byly tyto články zná-mé a používané např. pro účely výuky, labo-ratorní pokusy, v telegrafii apod. Soustavy (baterie) galvanických článků se jednorázově či místně objevovaly také jako zdroj pro osvět-lení (viz Světlo 5, 6/2012, 1/2013). Elektro-technika byla ale stále ještě v plenkách a elek-trické osvětlení čekalo na svou velkou chvíli.Předchozí díl skončil v době, kdy Giu-seppe Zamboni předváděl své galvanické suché články na prezentacích v celé Evro-pě a psal články do vědeckých a populár-ně-vědeckých časopisů. A na tomto místě je třeba připomenout, že je to stále doba, kdy jediným zdrojem elektrické ener-gie použitelným v praxi byly galvanické články, a že používání dynama a přemě-na mechanické energie v energii elektric-kou byly zatím hudbou budoucnosti. Vý-voj zde šel do 60. let 19. století třemi ob-čas se protínajícími cestami. První z nich vedla k Leclanchého primárnímu zinko- -uhlíkovému článku (suché baterii) a dru-há k sekundárním článku – olověnému akumulátoru, a třetí k terciárnímu galva-nickému (palivovému) článku. Začněme od posledního z nich.Palivový článek Když v roce 1838 švýcarský chemik a fyzik Christian Friedrich Schönbein (1799–1868) experimentoval s galvanic-kými články, došel k poznatku, že vodík a kyslík spolu v galvanickém článku rea-gují a umožňují vznik elektrického prou-du. Schönbein byl v čilé vědecké korespondenci s anglickými kolegy, mimo jiné i s Michaelem Farradayem (1791–1867), s nímž konzultoval různé otázky. Není tak překvapivé, že jeho článek zkonstruoval v roce 1839 anglický právník a fyzik William Robert Grove (1811–1896), kte-rý se výzkumu elektřiny soustavně věno-val. Groveho „galvanická plynová bate-rie“ se skládala z platinových elektrod umístěných ve skleněných zkumavkách naplněných kyslíkem a vodíkem. Zku-mavky byly otevřenými konci postave-ny dolů a byly ponořené do roztoku ky-seliny sírové (elektrolyt). Napětí článku bylo asi 1 V. Grove využíval tyto články mimo jiné k experimentům se svou žárov-kou (viz Světlo 5/2012) a věnoval se jejich zkoumání mnoho let. Později se podob-ným typem článku zabýval v USA Mau-rice Vergnes, který si jej nechal patento-vat v roce 1860; nepodařilo se ale zjistit, zda tyto články používal také k nějakým osvětlovacím účelům. Zdánlivě jednoduchá konverze Na konci 80. let 19. století se k ideji vo-díkovo-kyslíkového galvanického článku vrátilo několik vědců a techniků. Uvažo-valo se tehdy hodně o možnosti konverze uhlí nebo svítiplynu na elektrickou ener-gii. Někteří odborníci a publicisté dokon-ce předpokládali, že důsledkem zavedení této nové technologie by byl (s ohledem na cenu uhlí při 100% konverzi původní suroviny) pokles ceny elektrické energie asi na 10 %. To by podle některých zname-nalo naprostou revoluci v rozvoji elektro-techniky. Zde není třeba dodávat, že teh-dy z velké části šlo o použití této energie pro osvětlovací účely.Asi nejznámějším propagátorem toho-to typu galvanického článku je dnes ně-mecký chemik a průmyslník žijící v Ang-lii Ludwig Mond (1839–1909), který spo-lu se svým asistentem, chemikem Carlem Langerem (před 1869–1935) zdokonalil starší konstrukci článku. Místo platino-vých tyčinek použili děrovaný platinový plech a místo tekutého elektrolytu zvoli-li porézní materiál nasáknutý zředěnou kyselinou sírovou. Jejich galvanický člá-nek měl blízko k suchému článku. Do-sáhli elektrického náboje asi 6 ampérů na čtvereční stopu elektrody a napětí asi 0,73 V. Právě Mond a Langer dali v roce 1889 tomuto typu galvanického článku jméno palivový článek. Svítidla na baterie – Část 4 Palivové články a olověné akumulátory PhDr. Jitka Lněničková Obr. 1. Christian Friedrich Schönbein (kresba Klára Sedlo)Obr. 2. Princip Groveho palivového článku Obr. 3. William Robert Grove Obr. 4. Ludwig Mond (kresba Klára Sedlo)