18 SVĚTLO 2012/4 architekturní a scénické osvětlení Pavel Kotlík (*1973), osvětlovač, světelný designér a technický ředitel divadla Ponec, je čerstvým držitelem ceny za světelný design, kte-rá byla udělena již počtvrté, a to v rámci festi-valu současného českého tanečního a pohybo-vého divadla Česká taneční platforma. Jeho cesta světelným designem vedla přes romantic-ký útěk ze školy k divadlu a pak napříč spekt-rem divadelním žánrů – od opery, přes čino-hru, balet, moderní i klasický tanec až k ne-závislým projektům v Čechách i v zahraničí. Mezi úzkou odbornou veřejností je znám jako neúnavný tvůrce vizuálních kompozic na scé-ně – málokdo dokáže „nabarvit“ plochy a ak-centovat detaily tak jako on.Cenu získal za inscenaci choreografky ta-nečního sdružení VerteDance Charlotty Öfver-holmové Found and Lost.Myslíte si, že inscenace Found and Lost získala cenu zaslouženě, nebo jste měl jiného favorita?Já jsem zcela spokojený. Ve stejné se-zóně jsem připravil i představení Kolik váží touha? pro stejný soubor. I to je in-scenace, za kterou se nemusím stydět, ale Found and Lost je z mého pohledu čistší, kompaktnější.Jak vnímáte cenu za světelný design a jak byste se cítil jako porotce?Rozhodně to je velmi důležité, ale obecně se s tím trochu trápím. Cena nemá finanční prestiž, ta spočívá v hodnotě v komunitě. Její přínos navenek je zvidi-telnění naší profese pro okolní svět. Ko-nečně se po letech ukazuje, že tento obor vůbec existuje, a hlavně, že opravdu stojí za pozornost. Já jsem samouk, takže vlastně ani ne-vím, jaká bych měl volit kritéria a za co dávat body. Jako nejpodstatnější vidím to, že představení má tvořit celek. Svět-lo, zvuk, scéna by měly fungovat jako po-toky, co se slévají do jednoho proudu, ze kterého vznikne řeka. Prostě, aby byl do-statečně silný světelný přítok.Co byl pro Vás iniciační zážitek, kdy jste si řekl „Ano, chci dělat světla!“?To si pamatuji docela přesně. Bylo to divadlo Na voru Frederiky Smetano-vé, tehdy tam byl francouzský světelný designér. A já pozoroval to, jak pracuje. Pamatuji si, jak bylo úžasné sledovat, co všechno se dá se světly dělat. Mnohem, mnohem víc, než jsem si do té doby do-kázal představit. Nejvíce mě ale fascino-vyčerpatené množství, jak nasvítit herce je vlastně hrozně jednoduché. Zajímavé jsou ale momenty, kdy je nutné změnit úhel pohledu – třeba vybrat jeden z mož-ných směrů světla na základě směru po-hybu tanečníka. Jen díky intenzitám, po-užitím správného typu světelného zdroje a směru je možné nechat ostatní zmizet a „vytáhnout“ stěžejní part. Není nutné k tomu používat další speciální světlo.Máte svůj rukopis, který používáte a opakujete? Velmi často jste spojován s intenzivním barevným svícením.Velmi rád používám plochy a rovno-měrně nasvícený celek jeviště. Nejvýraz-něji zem a boky, pak přední, zadní svět-la. To je pro mě základ, domnívám se, že v průvanu1) jsou tanečníci nejlépe vidět. Světlo z boku navíc dobře modeluje tělo.Směr a úhel světla jsou jen jedna věc, ale ta barevnost pomůže inscenaci mnohem více. Velmi často jsem až příliš popisný, což znamená, že se snažím danou situaci barev-ně doplnit tak, jak ji vnímám. Klíč k tomu všemu je vlastně jednoduchý: pro smutnou atmosféru volím tmavé barvy, pro veselou veselé. Na vodníka zelenou, na čerta čer-venou (smích). Funguje to pořád stejně, akorát já jsem si vytvořil svůj vlastní zákon. Existuje jistá „nula“, zobrazující tako-vé ty „normální situace“. Tato nula však nemusí být v představení za každou cenu použita. Slouží to jako nějaký odrazový můstek, od kterého si sám určuji to, co to je teplá a co studená. Nemusí to být vždy modrá a oranžová, mohou to být úplně jiné barvy, ale vždy stojí v kontrastu.To znamená, že po hodinovém před-stavení může divák lehce narůžovělé svět-lo považovat za bílé…, to mě baví a tam směřuji.V zásadě postupuji dost intuitivně. V případě Found and Lost jsem si vy-myslel průvany z PC 1KW. Ve spod-ních světlech, tam je 241 Lee Flourescent a v horních je teplý 245 Half Plus Green. 243 tam není, ačkoliv to byla na začátku moje „nula“. 241 je vložena taky do PAR světel. Studená zem je použita například ve scéně, kdy umírá matka, je to takové umírací světlo2).V případě Found and Lost jsem dostal požadavek od choreografky Charlotty Öfverholmové na teplou a studenou bar-vu, tak jsem jí to dal. Akorát že v zelených odstínech. Červená tam působí jako pra-cák a profily s goby zase působí nebíle3).valo, že studoval na vysoké škole ve Fran-cii a absolvoval ze svícení z PAR světel. To pro mě bylo naprosto snové. A tak mi to tenkrát došlo.Pak jsem od roku 1999 začal u Praž-ského komorního baletu s Danielem Te-sařem. Technicky jsme zajišťovali jejich představení a turné. Tam jsem se nau-čil řemeslu. Je možné říci, že tam jsem se „vyučil“, u Daniela. On měl k baletu vel-mi blízko, dokonce v té době pracoval jako redaktor Rádia Classic, měl skvělý přehled o klasické hudbě. Poprvé jsem se tak setkal s něčím, co lze nazývat svě-telným designem, a odtud to byl jenom malý krůček do Ponce.Velkou školou byly zájezdy, na které se jezdilo pravidelně a hlavně nejen po Če-chách, tak se toho lze hodně naučit. Jaký je Váš klíč k tvorbě světelného de-signu pro taneční choreografii?Každá choreografie je jedinečné setká-ní. To je ta velká výhoda oproti činohře, kde je pevně daný text, kterého se musíte držet, situace jsou fixně zakotvené v pro-storu a čase, velmi často i světelně. Taneč-ní rybníček je v tomto mnohem svobod-nější a poskytuje mnohem více možností. Toto je ale vedlejší, hlavní je nasát lidi, energii, která v tom je – a já se pokouším dostat k nějakému vyjádření té atmosféry. Světla jsou v zásadě sluha představe-ní, kde má být především vidět herce, ta-nečníky. V tanci jsou však situace, kdy není nutné vidět všechny detaily, ale tře-ba jen celek scény nebo naopak celek po-tlačit a zvýraznit gesto. Těch možností je Osvětlovač je kapitán na můstku, který nemůže opustit loďObr. 1. Světelný designér, osvětlovač, divadel-ník Pavel Kotlík