38SVĚTLO 2012/3architekturní a scénické osvětleníCo je vlastně světelný design?Vždy, když začínám učit nějakou sku-pinu studentů, používám k vyjádření podstaty světelného designu ta samá slo-va: nejsme schopni vidět světlo jako ta-kové. Vidíme ho skrze objekty, kterých se dotýká. Tím, jak se pohybuje prosto-rem a vstupuje do kontaktu s objekty a těly. Jedním z nejlepších způsobů, jak být schopen vnímat světlo, je uvědomit si jeho kontrast s temnotou. To je ten nejzá-kladnější kontrast. Nic tu není a najednou vše ožívá, protože to vidím vystupovat ze tmy. Zrak zachycuje a interpretuje nám světelné podněty. Nemůžeme přemýšlet o světle, pokud nepřemýšlíme také o tmě. To, jak vidíme a vnímáme, je další stu-peň. Od světelného designéra se vyžaduje zvýšená schopnost pozorování a vnímání. Světelný designér musí být schopen po-mocí světla přenést tvar, strukturu a pří-tomnost na jevišti do obecného vizuální-ho schématu. Prostor, rekvizity, kostýmy, těla, ale i směr pohledu očí nebo barva kůže – vše, co se na jevišti odehrává, musí být viděno a odhaleno. Nejlepším způsobem, jak toho dosáh-nout, je vytvoření kontrastů na jevišti, kte-ré dovolí oku diváka vnímat, co se ode-hrává. Od nejmenšího detailu až po dra-maturgickou strukturu představení. Je to jako vytvořit škálu pro zrakové vnímání a diferenciaci: zorganizovat zrakové pole do obecné struktury a uvnitř (divákovi) zorganizovat pohyb očí.Technická znalost je samozřejmě ne-zbytná, umožňuje vám pracovat rychleji a přesněji. Nicméně se domnívám, že je nutné, aby technická znalost byla ve služ-bách poetiky a tvorby, ne naopak. Můžete popsat typickou denní náplň prá-ce světelného designéra? Když jsem byl mladý, byl jsem schopen trávit dvacet čtyři hodin denně v divadle, dokud jsem nenašel tu správnou cestu, neexistoval žádný denní program, existo-valy jen otázky, jeviště před vámi a mož-ná řešení. V současnosti je můj program rozdělen na dvě hlavní části: na čas, který trávím tvorbou a vymýšlením světelného designu doma ve studiu, a čas, který vě-nuji přípravě a nainstalování světel před představením. Během té první fáze chodím na zkoušky, diskutuji se scénografy, kos-týmními výtvarníky a režiséry. Snažím se získat co nejvíce informací. Studuji obra-zy nebo získávám inspiraci ze svého života Rozhovor se světelným designerem Vincentem LonguemaremVincent Longuemare se narodil ve Francii, kde vystudoval divadelní fakultu na Paris VIII, dále pokračoval na INSAS v Bruselu. Pracuje jako světelný designér a scénograf pro sou-časné taneční a divadelní soubory po celé Evropě, v poslední době se věnuje také architek-tonickým a nezávislým filmovým projektům. V počátcích své práce měl možnost pracovat s režiséry či soubory jako Robert Altman, Sosta Palmizi, Déja Donné company, Teatro Kis-met, a dokonce Josef Svoboda. V roce 1996 přesídlil do Itálie, kde mimo jiné vyučuje svě-telný design v Miláně a vede jednotlivé kurzy s vlastním pedagogickým přístupem. Napsal několik textů vztahujících se k poetice a dramatičnosti světla. Za svou práci byl, jako první světelný designér v Itálii, oceněn prestižní cenou Premio Ubu Speciale For Light Design. V roce 2009 začal spolupracovat s Institutem Světelného Designu v Praze, kde předsedal historicky první porotě Ceny za světelný design v rámci festivalu Česká taneční platforma (ČTP) a vedl seminář pro divadelní světelné designéry. Od té doby má pravidelně česká odborná veřejnost možnost seznamovat se s jeho osobitým přístupem k oboru – niterným sepětím světla, prostoru a hereckou či taneční akcí. Tento „filozof světla“ vedl v ČR již ně-kolik seminářů a letos opět – za světelný design – zasedl v čele poroty na festivalu ČTP.Obr. 1. „Naštěstí stále věřím, že divadlo JE místem pro tvorbu obrazů,“ říká v rozhovoru Vincent Longuemare (foto z představení Mermaid princess, scéna a světelný design Vincent Loguemare)