ELEKTRO 10/2014 61 archiv Elektřina – šok a zděšení (2. část) Ing. Josef Košťál Francis Hauksbee st.*27. května 1660 Colchester, Anglie †29. dubna 1713 Londýn, Anglie Britský vědec a člen Krá-lovské společnosti v Londýně. K jeho nej-známějšímu vynálezu patří přístroj na výrobu statické elektřiny, tzv. Hauksbeeho stroj. Šlo v podstatě o frikční (třecí) generátor elektric-kého náboje, který si Hauksbee sestrojil pro své pokusy s fluorescencí.Francis Hauksbee st. se v období let 1678 až 1687 vyučil obchodu se sukny a poté si otevřel i vlastní obchod. Na vyzvání Isaaca Newtona, který byl od roku 1703 předsedou Královské společnosti v Londýně, se účastnil společných experimentů týkajících se např. vy-světlení závislosti magnetické síly na vzdále-nosti od magnetu nebo ke zkoumání kapilari-ty. Od roku 1705 Hauksbee zkoumal elektric-ké jiskry. Známé jsou i vědecké experimenty s jeho upraveným generátorem na statickou elektřinu, do jehož kulové skleněné nádoby umístil rtuť a extrahoval vzduch. Když tuto kouli nabil a dotkl se rukou jejího povrchu, ob-jevilo se jasné namodralé světlo, při kterém se téměř dalo číst. Tento jev se velmi podobal tzv. Eliášovu ohni a stal se později základem pro vývoj doutnavek a rtuťových výbojek. Stephen Gray *26. prosince 1666 Canterbury, Anglie †7. února 1736 Londýn, Anglie Anglický amatérský pří-rodovědec a astronom, který jako první syste-maticky experimentálně zkoumal elektrickou vodivost látek a tyto látky rozdělil na vodiče a nevodiče. Byl také prvním vědcem, které-mu Královská společnost v Londýně udělila v roce 1731 za jeho výzkum zabývající se vo-divostí a nevodivostí látek vůbec první Cop-leyho medaili. Rok nato (1732) obdržel druhou Copleyho medaili za své experimenty s induk-cí a v témže roce byl přijat za člena Králov-ské společnosti. Gray se narodil v rodině barvíře a po ab-solvování základní školní docházky se vyučil u svého otce barvířskému řemeslu. Neměl uni-verzitní vzdělání, ale jako zapálený amatérský přírodovědec se dovzdělával soukromě. Usku-tečnil ověřený přenos elektřiny na vzdálenost asi 230 m a byl první, kdo při experimentech s vedením elektřiny použil jako objekt výzku-mu i lidské tělo (tzv. demonstrace létajícího chlapce z 8. dubna 1730). Svými experimen-ty rovněž přispěl k řešení otázky vzájemného vztahu elektřiny a magnetismu, když experi-mentálně ověřil, že magnetické a elektrické síly se navzájem neruší. Pozoruhodný je také Grayův poznatek, že elektrizovaná dutá dře-věná kostka se chová stejně jako kostka plná. Literatura:[1] Shock and Awe: The Story of Electricity. Open University a BBC Four. 2011–2012.[2] HEŘMAN, J.: Od jantaru k tranzistoru. FCC Public, Praha, 2006.[3] KOŠŤÁL, J.: Významné osobnosti vědy a tech-niky. Časopis Elektro 2011–2013, nakladatel-ství FCC Public, Praha.[4] http://www.wikipedia [5] SDI Media 2011.Před Hauksbeem byla elektřina pouhou kuriozitou. Staří Řekové třeli jantar, který na-zývali elektronem, a dávali si malé elektrické šoky pro pobavení. Ale Hauksbeeho přístroj dokázal víc. Uměl vyrobit elektřinu otáčením kliky a tuto mechanicky vyrobenou elektřinu bylo možné dokonce i vidět. Ještě důležitěj-ší bylo, že Hauksbeeho vynález přišel v době zrození nového myšlenkového směru v Evro-pě – osvícenství. Většina vědců té doby však zprvu Hauks-beeho objev vůbec nepřijala. Zato se ho s nad-šením chopili pouliční kejklíři a vášniví nad-šenci, kteří si tehdy říkali „elektrikáři“. Trado-valo se, že jeden takovýto elektrikář udivoval svými kousky hosty na slavnostní večeři na počest rakouského hraběte. Elektrikář nejpr-ve rozházel po stole peří a pomocí skleněné tyče, kterou nabil třením hedvábného kapesní-ku, zvedal peří do výšky. Poté pomocí Hauks-beeho přístroje nabil sebe sama a pro pobave-ní dával vyvoleným prominentům malé elek-trické rány. Nakonec pro své vrcholné číslo umístil doprostřed stolu skleničku s koňakem, znovu se nabil a koňak zapálil jiskrou vychá-zející ze špičky svého prstu. Mezi elektrikáře patřil mj. také německý fyzik a astronom profesor Georg Matthias Bose (1710–1761), který byl znám jako zapá-lený propagátor elektřiny nejen v Německu, ale i v cizině. Proslul především svým poku-sem se zapálením lihu elektřinou přivedenou přes tělo pokusné osoby, ale také elektrickým polibkem, kdy nechal přeskakovat jiskru mezi rty líbajících se milenců (obr. 2). V té době se těšilo velké oblibě tzv. elek-trické blahořečení. Při tomto triku seděl „bla-hořečený“ na izolované židli a nad jeho hlavou visela kovová koruna, která se téměř dotýka-la jeho hlavy. Když korunou prošel elektrický proud, objevil se okolo jeho hlavy světélkující výboj, který vypadal jako svatozář.Anglie a zbytek Evropy po elektřině pří-mo šílely, a tak podobná teatrální představe-ní byla stále oblíbenější a důmyslnější. Je-jich protagonisté – zvídaví elektrikáři – se však s postupem času začínali stále více za-jímat o hlubší souvislosti týkající se elektři-ny. Přemýšleli nejen o tom, jak vylepšit svá elektrikářská představení, ale také o tom, jak tuto úžasnou přírodní sílu ovládnout a využít v každodenním životě. Jeden ze zásadních objevů prehistorické doby elektřiny by nikdy nespatřil světlo svě-ta, nebýt hrozivé nehody. V centru Londýna se nachází Charterhouse – dům, který již čty-ři století slouží jako útulek pro mladé sirotky a starší invalidy. Někdy ve 20. letech 18. sto-letí zde našel svůj domov také Stephen Gray, kdysi úspěšný barvíř hedvábí z Canterbury. Gray vídával denně při práci elektrické jiskry přeskakující na hedbáví. Tyto jiskry ho napro-sto fascinovaly. Jeho barvířskou kariéru však náhle ukončila tragická nehoda, která ho při-pravila nejen o zdraví, ale i o majetek. Nako-nec dostal šanci začít nový život právě v sirot-činci Charterhouse, a tím i možnost provádět experimenty s elektřinou. Gray zde postavil podivné zařízení, jakési houpačky na hedváb-ných závěsech. K dispozici měl podobný pří-stroj na výrobu statické elektřiny, jaký vyna-lezl Hauksbee. Před publikem požádal jed-noho chlapce ze sirotčince, aby si lehl mezi dvě závěsné houpačky a umístil pod něj zla-té šupinky. Nato chlapce nabil elektřinou po-mocí Hauksbeeho přístroje a spojovací tyče. Když se chlapcovy ruce přiblížily ke zlatým šupinkám, ty začaly samy od sebe vyskako-vat vzhůru do jeho dlaní. Zvídavý a hlouba-vý Gray ale v této atrakci objevil ještě něco jiného. Uvědomil si zvláštní chování elek-třiny, která se mohla přemísťovat z přístroje přes spojovací tyč chlapcovým tělem do jeho rukou, ale ne přes hedvábné lano. Elektřina tedy mohla některými předměty protékat, ale jinými ne. To vedlo Graye k rozdělení látek na dva základní druhy, které nazval izolátory a vodiče. Izolátory, jako např. hedvábí, vlasy, sklo či smola, elektřinu nevedly. Zato vodiče, jako např. lidské tělo či kovy, elektřinu vedly. Toto jeho zjištění a rozdělení látek na vodiče a nevodiče vlastně platí dodnes. Ve 30. letech 18. století Grayův pokus všechny udivoval, ale Graye samotného stá-le trápila jedna věc – nepodařilo se mu totiž elektřinu uchovat po delší dobu. Při jeho po-kusu se vždy přemístila z přístroje na chlapce a poté se poměrně rychle vyčerpala. Dalším a velmi důležitým objevem v his-torii elektřiny tedy byla možnost její akumu-lace. K tomuto objevu však nedošlo v Britá-nii, ale v kontinentální Evropě.(pokračování)Obr. 2. Bose (u Hauksbeeho přístroje) a milenci