ELEKTRO 8-9/2014 91 archiv Elektřina – šok a zděšení (1. část) Úvod Není to tak dávno, co byla elektřina pova-žována za fascinující magickou sílu a v lidech vyvolávala šok a zděšení. V současné době představuje elektřina životadárnou esenci – krev proudící žilami moderního světa, přivá-dějící do všech jeho koutů potřebnou energii a udržující v cho-du životně důleži-tá odvětví lidské činnosti. Příběh elek-třiny začíná smě-lými sny o jejím ovládnutí a končí (snad) jejím sku-tečným ovládnu-tím. Představuje tři sta let trvající fantazie a neuvě-řitelné představi-vosti, neutuchajícího úsilí i pozoruhodných experimentů. Hlavními postavami v tomto příběhu jsou chudí i bohatí, rozporuplní i od-hodlaní, často však velmi podivínští, ale pře-sto obdivuhodní vědci, kteří dokázali pomocí elektřiny rozsvítit naše města. Byli to právě oni, první průkopníci nové elektrické doby, kteří neohroženě kráčeli vpřed neprobádaný-mi končinami mladé vědy a umožnili komu-nikaci přes oceány kabelem i vzduchem a po-ložili základy pro digitální revoluci. U zrodu toho všeho byli vědci – přírod-ní filozofové, kteří krůček za krůčkem po-odhalovali roušku tajemství onoho záhad-ného fenoménu nazvaného elektřina. Patřili k nim především Francis Hauksbee, Stephen Gray, Pieter van Musschenbroek, Benjamin Franklin, Henry Cavendish, Luigi Aloisio Galvani, Alessandro Volta a Humphry Davy. Tito výjimeční muži zkoumali podivná spo-jení mezi elektřinou a životem, budovali bi-zarní a výkonná zařízení na její generování, a dokonce zkrotili i samotné blesky. Dokáza-li elektřinu vytvořit i uchovávat. Byli to prá-vě tito hrdinové prvních okamžiků, kteří po-ložili základy současného moderního světa. Nyní si již jen těžko dokážeme představit náš svět bez elektřiny, která hýbe planetou a osvětluje celá města i naše domovy. Ale na začátku 18. století, kdy příběh elektřiny začí-ná, byl svět temný, chladný a tichý. Právě v té době, v roce 1703, byl jmeno-ván do vedení Královské společnosti v Lon-dýně Isaac Newton. Novým vedoucím prak-tických pokusů se stal pětatřicetiletý Francis Hauksbee. Ze zápisků Královské společnosti z roku 1705 je patrné, jak moc se Hauksbee snažil prosadit na týdenních zasedáních této vědecké instituce.Přicházel se stále úžasnějšími pokusy, aby na sebe upoutal pozornost a zavdě-čil se nadřízeným. V listopadu téhož roku (1705) předstoupil před své kolegy vědce s podivuhodným strojem opatřeným kli-kou, na jehož konci byla otočná skleněná koule (obr. 1). Z této koule odsál Hauksbee vzduch po-mocí tehdy nového přístroje – vzduchového čerpadla (pumpy). Zasedací místnost byla osvětlena, jak bylo tehdy běžné, pouze svíčkami. Hauksbee chtěl svou demonstra-ci co nejvíce zdramatizovat, a tak nechal svíčky postupně zhasnout. Když byla míst-nost ponořena do úplné tmy, položil na otá-čející se kouli ruku. To, co přítomní diváci spatřili, bylo naprosto překvapující i úžasné. Ve skleněné kouli se vytvářelo podivné na-modralé světlo, které jakoby tančilo okolo Hauksbeeho ruky a zároveň se objevovalo i na protilehlé straně koule. Takovéto svět-lo, které bylo jakoby živé, ještě nikdo nikdy předtím neviděl. Diváci byli šokováni a zdě-šeni. V té době se takovéto úkazy považo-valy za dílo Všemohoucího a jediným logic-kým vysvětlením z tehdejšího hlediska tedy bylo, že jde o akt boží. Hauksbee, který záhy ztratil o svou svě-télkující kouli zájem, si nikdy plně neuvědo-mil význam svého pokusu. Sotva tak mohl tušit, že započal elektrickou revoluci. (pokračování)Ing. Josef Košťál Isaac Newton *4. ledna 1643 Woolsthorp, Anglie †31. března 1727 Londýn, Anglie Anglický fyzik, ma-tematik, astronom, pří-rodní filozof, alchymis-ta a teolog, zakladatel klasické mechaniky. Isaac Newton zásadně ovlivnil svým dílem vědecké zkoumání přírody v závěru 17. sto-letí a po celé 18. století.Newton začal navštěvovat v deseti le-tech vesnickou školu a od roku 1655 gym-názium v Granthamu. Od roku 1661 studo-val na Trinity College (Kolej svaté Trojice) v Cambridgi. Základem studia zde sice v té době byly ještě Aristotelovy myšlenky, ale Newton se kromě toho zajímal o moderněj-ší díla – četl Galilea, Descarta, ale také např. Keplerovu Optiku nebo Euklidovy Zákla-dy. Od srpna 1665 do dubna 1667 byla tato univerzita uzavřena kvůli morové epidemii a Newton se vrátil do rodného Granthamu, kde mu podle pověsti spadlo na hlavu jabl-ko a on přišel na myšlenku gravitace. Během těchto dvou let pobytu na rodném statku vy-nalezl svůj diferenciální počet, rozvinul svou teorii gravitace a vytvořil vlastní teorii pod-staty světla a barev. V roce 1665 získal baka-lářský titul a o dva roky později (1667) také stálé místo na Koleji svaté Trojice. Rok nato (1668) se stal magistrem umění a následují-cí rok (1669) lukasiánským profesorem ma-tematiky. V té době sestrojil svůj zrcadlový dalekohled, který řešil problém barevné abe-race (optická vada dalekohledu). Na zákla-dě tohoto vynálezu byl 11. ledna 1672 zvo-len za člena Královské společnosti. V roce 1703 byl zvolen předsedou Královské spo-lečnosti v Londýně a zůstal jím až do své smrti v roce 1727. V roce 1687 publikoval své vrcholné dílo Philosophiae Naturalis Principia Mathema-tica (Matematické principy přírodovědy). V něm popisuje zákon všeobecné gravita-ce a tři zákony pohybu, které se staly zákla-dem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton zde propojil Keplerovy zákony po-hybu planet s vlastní teorií gravitace a doká-zal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stej-nými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Toto dílo, všeobecně nazývané Principia, pa-tří dodnes k nejdůležitějším knihám v his-torii vědy a pro tehdejší přírodní filozofy – fyziky a matematiky se stalo knihou knih, jakousi vědeckou biblí. K tomuto však nedo-šlo hned po jejím zveřejnění. Newton musel čelit velmi silné kritice doma i v zahraničí. Zejména horliví příslušníci katolické církve se cítili Newtonovou ateistickou a materiál-ní teorií ohroženi, neboť představovala svět a vesmír bez Boha.Obr. 1. Hauksbeeho stroj na výrobu elektřiny (zdroj: wikipedia)Literatura:[1] Shock and Awe: The Story of Electricity. Open University a BBC Four. 2011–2012.[2] HEŘMAN, J.: Od jantaru k tranzistoru. FCC Public, Praha, 2006.[3] KOŠŤÁL, J.: Významné osobnosti vědy a tech-niky. Časopis Elektro 2011–2013, nakladatelství FCC Public, Praha.[4] http://www.wikipedia [5] SDI Media 2011.