52 ELEKTRO 8-9/2014 inovace, technologie, projekty Soukromí v internetu věcí Co je internet věcí?Pojem internet věcí (Internet of Things) pochází z prezentace Kevina Ashtona z firmy Procter & Gamble přednesené v roce 19991). Koncepce všudypřítomné výpočetní techniky nebyla předtím neznámá, ale přímo pojem in-ternet věcí přišel až na úsvitu 21. století jako koncepce, která v současné době reprezentuje značný potenciál, ale i značné problémy ze-jména ve vztahu k soukromí. Koncepce před-stavuje pokročilou konektivitu přístrojů, která jde za hranice komunikace člověka s člově-kem, člověka se strojem či nahodilé komu-nikace stroje se strojem, známých z nedávné minulosti. Nejde tedy o schopnost přistupovat k internetu přes různé přístroje nebo o iden-tifikovatelnost virtuálních obrazů reálných přístrojů přes internet, ale o poloautomatický a kontinuální sběr, zpracovávání a publikaci informací za použití množství přístrojů. Dů-vodem dosavadní neexistence opravdového stavu internetu věcí – nyní jsme pouze ve sta-vu postupného směřování k němu – může být částečně fakt, že jednotlivé použitelné systé-my nejsou zatím navzájem dostatečným způ-sobem propojené (GPS, RFID atd.) 2) (obr. 1). Druhým předpokladem budoucího posunu směrem k existenci internetu věcí je opouš-tění protokolu IPv4 a jeho nahrazování pro-tokolem IPv6, který umožňuje připojení vět-šího množství zařízení, a tím omezuje mož-nost budoucího vyčerpání volných IP adres. Tato technická změna se částečně odrazila v odhadech budoucího počtu připojených za-řízení. Zatímco v roce 2009 to bylo 0,9 mld. senzorů a jiných připojených zařízení, nepo-čítaje v to počítače, tablety a mobilní telefo-ny, v roce 2020 by podle odhadu3) mělo být až 26 mld. připojených zařízení oproti dříve předpokládaným 7,3 mld. počítačů, tabletů a mobilních telefonů. Stejně jako se techno-logickým a technickým aspektům internetu věcí věnují výzkumné týmy po celém světě, snaží se lidé zodpovědět právní a filosofické otázky s tímto spojené4).Vliv internetu věcí na soukromí „Stejně nemáte žádné soukromí.“ „Soukromí je mrtvé – smiřte se s tím.“Takovéto výroky často zaznívají na IT konferencích a symbolizují pragmatický pří-stup. Do určité míry také vystihují vztah části populace, ať už odborné (napříč obory) nebo laické, k otázce soukromí v prostředí součas-né informační společnosti. Spolu s tím, jak se navyšuje možnost sběru a sdílení dat, uvolňu-je se naše kontrola nad nimi. Idea soukromí byla totiž původně provázána s ideou faktic-ké kontroly bezprostředního okolí jedince5). Svoje osobní data zpravidla sdělujeme sami a tyto údaje jsou pak dále zpracová-vány. Kupříkladu úprava data retention za sebou zanechává značné množství metadat, která dokážou jednoznačně identifikovat konkrétní osoby a jejich činnost. Sdělovat osobní data, ať už cíleně nebo při využívá-ní různých služeb, je nyní možné v takové míře, že odmítavý postoj určité části popula-ce je pochopitelný. Plošné odmítnutí je totiž jednodušší než proaktivní nakládání s vlast-ními údaji a přijetí odpovědnosti za vlastní soukromí. Vztah uživatelů služeb informač-ní společnosti k vlastním údajům, které tito lidé beze strachu publikují na sociálních sí-tích, je opravdovým zabijákem soukromí6). Přesto je právo na soukromí nedílnou sou-částí katalogu lidských práv a v České re-publice je konkrétně zajištěno čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS) a čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen EÚLP). Jen těžko si lze předsta-vit, že by v této podobě právo na soukro-mí zaniklo. Jeho faktické vynucování však bude s postupem času výrazně těžší, zvláš-tě s rozvojem moderních technologií a ignorací uživatelů. Mgr. Jakub Harašta*)Masarykova univerzita v Brně, Právnická fakulta Obr. 1. Použití RFID v Kali-fornii – čer-vená nálepka s upozorněním na přítomnost čtečky je splně-ním zákonné informační povinnosti [1]K existenci problémů s ochranou soukromí bylo v České republice přistupováno po-měrně střídmě. S rozvojem komunikačních možností široké veřejnosti na různých úrov-ních ve vztahu k počítačové technice se otázka bezpečnosti dat a ochrany soukromí stává stále aktuálnější. Tento krátký článek přináší načrtnutí základních problematic-kých aspektů technického vývoje v oblasti internetu věcí a jejich souvislostí s obsahem pojmu soukromí.*) Autor je asistentem na Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a externím doktorandem v oboru Práva informačních a komunikačních technologií tamtéž.1) Ashton vzpomíná na http://www.rfidjournal.com/articles/view?4986 (vid. 1. 7. 2014) a autorství mu přisuzuje i Gérald Santucci na http://www.theinternetofthings.eu/content/gérald-santucci-internet-things-window-our-future (vid. 1. 8. 2013).2) WEBER, Rolf H. – WEBER, Romana: Internet of things: legal perspectives. Heidelberg, Springer, 2010, xxiv, 129 s. ISBN 9783642117091. S. 2.3) Jedná se o předpověď společnosti Gartner dostupnou na http://www.gartner.com/newsroom/id/2636073 (vid. 31. 7. 2014).4) Otázce Internetu věcí a souvisejícího konceptu Big data se např. částečně věnoval v květnu 2014 ukončený projekt SMART (http://smartsurveillance.eu) a v současné době stále ještě běžící projekt RESPECT (http://respectproject.eu). 5) WARREN, Samuel – BRANDEIS, Louis D.: The Right to Privacy. Harvard Law Review [online]. 1890, roč. 6, č. 5 (cit. 11. 8. 2014). ISSN 0017-811X. Dostupné z: http://groups.csail.mit.edu/mac/classes/6.805/articles/privacy/Privacy_ brand_ warr2.html 6) Článek Andrewa Coutons State of the Web: Who Killed Privacy? You did. Dostupné z www.digitaltrends.com/opinion/state-of-the-web-who-killed-privacy (vid. 14. 8. 2014).