60 ELEKTRO 7/2014 archiv *18. prosince 1894 Vsetín †15. prosince 1944 Vsetín 120 let od jeho narození 70 od jeho úmrtí Buďte neohrožení strážci svobody a demokracie Josef Sousedík, rodák z valašského Vsetí-na, byl významný český elektrotechnik a vy-nálezce s mnoha československými i světo-vými patenty, zakladatel elektrotechnické továrny ve Vsetíně, úspěšný podnikatel, uzná-vaný komunální politik, humanista a vlaste-nec z první poloviny 20. století. Jeho asi nej-významnějším vynálezem je trakční pohon legendárního motorového vlaku M 290.0, kte-rý jezdil na Československých drahách pod názvem Slovenská strela a zajišťoval rychlé pravidelné spojení mezi Bratislavou a Prahou v období let 1936 až 1939. Život Josefa Sousedíka je silným příbě-hem velkého muže, který se dokázal vymanit z předurčeného osudu své společenské třídy. V dobovém tisku o něm často psali jako o Edi-sonovi z Moravy a záviděla nám ho celá Evro-pa. T. G. Masaryk ho nazýval svým přítelem a Tomáš Baťa mu dal k dispozici své osobní letadlo a začal kvůli němu stavět železnici ze Zlína do Vsetína. Chtěli ho Britové a Ameri-čané, Siemens mu nabízel pohádkové jmění, když zastaví výrobu svých elektromotorů. On ale všechny tyto nabídky odmítal, protože byl patriot a věřil ve „své“ Československo.(Ne)zapomenutý vynálezce, továrník, politik a vlastenec Josef Sousedík se narodil 18. prosince 1894 ve Vsetíně na Horním městě. Jeho otec Anto-nín byl dělník a pracoval jako stolař v závodě na ohýbaný nábytek Thonet ve Vsetíně. Jeho mat-ka Veronika byla ženou v domácnosti a starala se o početnou rodinu sedmi dětí – pět chlapců a dvě dívky. Život velké rodiny z chudých po-měrů znamenal v té době neustálý, každoden-ní zápas o přežití.Josef Sousedík se již jako školák zajímal o elektrotechniku a drážní vozidla – lokomo-tivy. Přestože byl velmi nadaný, poslal ho otec po vychození obecné a měšťanské školy do učení, neboť z finančních důvodů mu nemoh-li rodiče zajistit další studium.Po vyučení nastoupil Josef Sousedík jako elektromontér do brněnské továrny Bartelmus, Donát a spol. Jeho profesní postup u této pro-slulé elektrotechnické firmy však přerušilo vy-puknutí 1. světové války. Josef Sousedík, kte-rému nebylo ještě ani dvacet let, musel naru-kovat do rakousko-uherské armády.Těžká léta 1. světové války pro-žil nejprve na ruské, pak na italské frontě. Ale ani ve válce nezapomí-nal na svou milovanou vědu. Chví-le klamavého klidu se však rychle střídaly s nelítostnými boji, které si vyžádaly mnoho mrtvých a raně-ných. Zranění se nevyhnula ani Josefu Sou-sedíkovi. Měl ale štěstí, přežil. Prošel nejrůz-nějšími nemocnicemi, než se konečně dostal domů do rodného Vsetína. Zde se šťastně do-čkal i konce 1. světové války, pádu rakousko- -uherské monarchie a vzniku prvního samo-statného státu Čechů a Slováků – Českoslo-venska. Po uzdravení ze svého válečného zra-nění se však na výzvu Sokola, jehož byl hrdým členem, přihlásil jako dobrovolník k obraně Slovenska proti Maďarům. Teprve po návratu v létě 1919 se Josef Sousedík cítil opět a de-finitivně doma. To mu bylo 24 let, byl plný optimismu a vlasteneckého nadšení. Měl před sebou ta nejlepší léta svého života. Věděl, co chce i jak toho dosáhnout.Technický talent Josefa Sousedíka jako by byl nevyčerpatelný a do čeho se pustil, to se mu více než skvěle dařilo. Téměř denně ho napadala nějaká nová řešení nebo zcela nové vynálezy. Od nápadu k realizaci a následné aplikaci vynálezu stačilo Sousedíkovi i jen několik málo dní. Každé omezení bylo pro něj výzvou. Když ho odborníci přesvědčovali o tom, že není možné vyrobit fungující regu-lační elektromotor o větším výkonu než 5 HP, Josef Sousedík sestrojil regulační elektromo-tor o výkonu 700 HP. Když odborníci tvrdili, že nelze sestrojit elektrické kormidlo pro říční loď, on ho vymyslel a zrealizoval v dokonale fungující podobě. Pro tyto své vlastnosti byl často v dobovém tisku (tuzemském i zahranič-ním) nazýván Edisonem z Moravy.Josef Sousedík byl také deset let úspěšným starostou Vsetína. Do komunální politiky ho přivedla touha po nápravě věcí obecních. V roce 1927, roztrpčen rozháraným vedením města, za-ložil Občanskou stranu a téhož roku s ní vyhrál volby. V době jeho starostování (1927–1930 a 1931–1938) došlo na tehdejší dobu k nebý-valému rozvoji města i průmyslové výroby.Mnichovský diktát v roce 1938 a násled-né obsazení již tak okleštěné vlasti 15. břez-na 1939 ukončily veškeré naděje na vzkvéta-jící demokratický stát Čechů a Slováků. Pro Josefa Sousedíka to byl začátek jeho odboje proti německým okupantům. Zpočátku pomá-hal finančně i materiálně uprchlíkům a proná-sledovaným nacistickým režimem, později za-čal budovat svou vlastní odbojovou organizaci.1. prosince 1939 došlo k jeho prvnímu zatčení za jeho vlastenecký projev 28. října 1939, který naplňoval všechny litery buřičství proti Velkoněmecké říši. Josef Sousedík se však tímto uvězněním ne-nechal odradit od další odbojové činnosti. To ale nezůstalo bez povšimnutí agentů Gestapa. 10. července 1940 byl Josef Sousedík zatčen podruhé, tentokrát v Praze. Když 21. října 1940 Josefa Sousedíka propouštěli, byla mu z úst zá-stupců brněnského Gestapa důrazně tlumoče-na rada z vyšších míst, aby se věnoval elektro-technice a zanechal odboje, neboť potřetí by již živý z vězení nevyšel.Josef Sousedík však ve svém vlasteneckém tažení proti tyranu pokračoval dál. Již v dru-hé polovině roku 1944 měla jeho organizace na 2 000 členů. Zpravodajsky spolupracoval s Londýnem i s Moskvou a materiálně pod-poroval partyzány ve valašských lesích. Tou dobou byla jeho dobře organizovaná skupi-na připravena k ozbrojenému povstání. Čeka-lo se jen na zbraně z Londýna. Místo zbraní však přišla zrada z vlastních řad a 15. prosin-ce 1944 třetí zatčení Josefa Sousedíka. Tentýž den byl Josef Sousedík – hlava připravovaného ozbrojeného povstání na východní Moravě – při brutálním výslechu na Gestapu zavražděn.Po osvobození Československa v roce 1945 ocenil zásluhy Josefa Sousedíka za odboj tehdejší prezident republiky Edvard Beneš udělením Československého váleč-ného kříže 1939 In Memoriam. Pamětní list pro Josefa Sousedíka podepsal 15. prosince 1945 generál Ludvík Svoboda, tehdejší mi-nistr obrany Československé republiky. Josef Sousedík obdržel také odborářské vyzname-nání Za věrnost 1939–1945. V prosinci 1946 mu byla v budově vsetínského Okresního úřa-du, kde ho na konci roku 1944 zastřelilo při výslechu Gestapo, odhalena pamětní deska.V únoru 1948 však padla demokratická vláda a Československo se opět ocitlo pod to-talitním jhem. Josef Sousedík byl prohlášen za třídního nepřítele a jeho jméno bylo ko-munistickým režimem určeno k zapomnění.Josef Sousedík, vizionář a továrník se sil-ným sociálním cítěním, poctivý komunální politik a ryzí vlastenec, budil obdiv u sluš-ných lidí, ale děsil diktátory. Byl pronásledo-ván nacisty a nenáviděn komunisty. Ti první se ho báli za jeho života, a tak ho zavraždili. Ti druzí se ho báli ještě i po jeho smrti, a tak se snažili jeho jméno vymazat z historie i paměti národa. Své rehabilitace se vynálezce a vlas-tenec Josef Sousedík dočkal až po roce 1989.Literatura:KOHUTKA, J. – KOŠŤÁL, J.: Josef Sousedík (ne)zapomenutý vynálezce, továrník, politik a vlas-tenec. Vlastním nákladem, Praha, 2013.Významné osobnosti vědy a techniky (36. část – dokončení)Josef Sousedík Ing. Josef Košťál