30 ELEKTRO 7/2014 elektrotechnická praxe Z praxe ESČ …Vážení čtenáři,tématem tohoto článku bude odpověď na otázku, která je mi stále častěji, jako prezi-dentovi ESČ, pokládána.Jde o otázku, která své aspekty má v ob-lasti elektrotechnické i ekonomické. Otázka totiž zní: „Je možné kvalifikovaně a kvalitně provést revizi elektrického spotřebiče s po-hyblivým přívodem, a to v souladu s veškerý-mi požadavky na takovouto revizi kladenými ČSN, za cenu 20 Kč bez DPH, nebo dokonce ještě za méně?“Tato otázka je pro mnoho elektrotech-niků a revizních techniků pohybujících se v této oblasti velmi ožehavá a přiznám se, že i já osobně jsem se již touto problemati-kou mnohokrát zabýval. Jakožto člen Elek-trotechnické sekce HK ČR a Živnostenské sekce HK ČR jsem se mnohokrát účastnil jednání na téma „Bezpečná cena“. Tento po-jem je v materiálech HK ČR definován jako cena za provedenou službu, která v sobě ob-sahuje veškeré povinné odvody OSVČ stá-tu, veškeré náklady související s poskytnu-tím služby (doprava, amortizace použitého zařízení či nářadí, náklady na vystavení do-kladu o provedené službě, samotná práce) a alespoň minimální zisk. Takto definovaná bezpečná cena služeb, které nejsou závislé na drahém vybavení a zvláštní odborné způ-sobilosti, by se měla pohybovat minimálně na částce 360 Kč bez DPH za jednu hodinu práce. Vezmeme-li v úvahu nutné vybave-ní a kvalifikaci pro vykonávání revizí elek-trických spotřebičů s pohyblivým přívodem, musíme dojít k závěru, že minimální částka za vykonávání těchto revizí musí činit více, než je výše uvedená cena za jednu hodinu práce. Do ceny je totiž nutné rovněž zapo-čítat náklady na získání a následné obnovo-vání odborné způsobilosti, nákup, údržbu, kalibrace a obnovu měřicích zařízení. Je obecně známo, že právě tyto dvě nákladové položky nejsou nijak nízké. Je zde tedy řeč o částkách v řádech deseti-, mnohdy i stati-síců korun (myšleno v rámci pětiletého cyk-lu platnosti osvědčení revizního technika). Vezmeme-li v potaz výše uvedené náklady, dopracujeme se k minimální částce 450 až 500 Kč bez DPH za jednu hodinu práce. Má-me-li k dispozici cenu za čas, je možné při-stoupit k přepočtu na jeden spotřebič. Než se dostaneme k samotnému přepočtu, je nut-né si uvědomit praktické náležitosti vyko-návání revizí elektrických spotřebičů, a to zejména postupy jasně stanovené v přísluš-ných ČSN. Vezmeme-li v úvahu pouze úko-ny, které ČSN stanovují jako minimální po-vinnost při vykonávání revizí elektrických spotřebičů s pohyblivým přívodem, musí být provedeno jednoznačné označení daného spotřebiče (není-li tak již provedeno), pro-vedena vizuální kontrola, předepsaná měře-ní, funkční zkouška a záznam o provedené revizi. V úvahu ovšem musíme vzít samot-né fungování a zapojení jednotlivých spo-třebičů. V praxi se málokdy setkáme s tím, že by veškeré elektrické spotřebiče čekaly na revizního technika „ve frontě na stole“ ve vypnutém stavu tak, aby revizní technik neztrácel čas jejich vypínáním, odpojová-ním ze sítě a též jejich následným zapojo-váním zpět. V reálu to funguje tak, že elek-trické spotřebiče na jednom stole nečekají, ale jsou zapojeny na jednotlivých pracovních místech, kde se nachází změť kabelů od jed-notlivých spotřebičů zapojených do prodlu-žovacích přívodů a až do výzvy revizního technika zapnutých (takže vznikají časové ztráty i čekáním na vypnutí spotřebiče). Prv-ní věcí, kterou tak revizní technik musí udě-lat, je zajištění vypnutí těchto spotřebičů, ná-sledné odpojení od prodlužovacího přívodu, „rozmotání“ spleti kabelů a identifikace pří-slušnosti kabelů k jednotlivým spotřebičům a teprve následně může zahájit samotnou revizi, přičemž se očekává, že po provedení revize vše zapojí zpět a počká na prokázání plné provozuschopnosti právě zrevidovaných a zpět zapojených spotřebičů. Samotná revi-ze jednoho spotřebiče není mimořádně časo-vě náročná, nicméně po připočtení výše uve-dených úkonů (časových ztrát) musíme kon-statovat, že průměrná doba revize jednoho elektrického spotřebiče se pohybuje kolem pěti minut, čímž se dostaneme k počtu dva-nácti spotřebičů za jednu hodinu. Je pravda, že tato doba může být, vzhledem k přístup-nosti jednotlivých spotřebičů, kratší. Avšak známe i případy, kdy je mnohem delší (ze-jména pracovní stoly umístěné na krytech podlahových zásuvek dokážou potřebný čas prodloužit v násobcích). Uvedených pět mi-nut je tak průměrem zjištěným v návaznosti na dlouholetou praxi. Další věcí je samotné zpracování výstupů z provedené revize. ČSN připouští dva možné výstupy, a to buď řádně vyplněnou kartu spotřebiče, nebo protokol o revizi (revizní zprávu). U malých společ-ností je aplikace karet celkem efektivní a čas s vystavením dokladu je schopna ušetřit. Jestliže revizí prochází větší množství spo-třebičů (zhruba 50 a více), potom už kartový systém, z důvodu nutnosti vyhledávání jed-notlivých karet, časovou náročnost zvyšuje a je vhodnější provést následné elektronic-ké zpracování výstupů do protokolů. Obec-ně tak lze vycházet z průměrné časové ná-ročnosti na vypracování dokladu o prove-dené revizi v délce minimálně dvě minuty. I tento čas je zapotřebí započítat do celko-vého času potřebného pro provedení revize elektrického spotřebiče. Vezmeme-li v úvahu výše uvedené skutečnosti a bezpečnou cenu za jednu hodinu práce, dostaneme se k prů-měru asi 8,5 spotřebiče na jednu hodinu prá-ce, což představuje cenu za revizi jednoho spotřebiče zhruba 53 až 59 Kč bez DPH při splnění minimálních požadavků stanovených příslušnou normou.Je zde tedy otázka, jak dokážou některé OSVČ, stejně jako některé právnické osoby, „vykouzlit“ cenu za revizi jednoho spotřebi-če ve výši 20 Kč bez DPH! Zcela otevřeně přiznávám, že ani s mou více než desetiletou praxí v této oblasti nedokážu odpovědět, jak lze kvalifikovaně a podle všech legislativních požadavků provést revizi elektrického spotře-biče za tuto cenu. Znám pár případů, a to ze svého dost blízkého okolí, jakým způsobem je možné tyto revize „falšovat“, ale to je otáz-ka každého, ať už poskytovatele této služby, nebo provozovatele těchto spotřebičů, zda je ochoten na sebe brát rizika plynoucí z faktic-kého nevykonávání revizí. Jako příklad tohoto „falšování“ zde mohu uvést příklad, který se stal na jednom pražském samosprávném úřa-dě před několika lety v době, kdy tam praco-val můj rodinný příslušník. Revize spotřebi-čů tam proběhla následujícím způsobem. Jed-noho krásného dne přišel do kanceláře pán, který držel v ruce pouze blok a tužku, slušně pozdravil a konstatoval, že pro úřad vykoná-vá inventuru elektrických spotřebičů a že pro-sí osazenstvo, aby mu nadiktovalo evidenční čísla a typy jednotlivých spotřebičů, které se v místnosti nacházejí. Po asi dvou minutách měl na lístečku napsáno více než dvacet evi-denčních čísel a typů spotřebičů, slušně po-děkoval a rozloučil se. Až s odstupem pár dnů se tito zaměstnanci dozvěděli, že ona inven-tura byla v podstatě jakousi podobou revize! Je s podivem, že v předložené revizní zprávě byly ke spotřebičům uvedeny i příslušné na-měřené hodnoty. S tímto pracovním postu-pem už není problém dosáhnout ceny 20 Kč bez DPH za „revizi“ jednoho spotřebiče a při-tom generovat i zisk.Je tedy na každém poskytovateli a provo-zovateli, jak k dané problematice přistoupí, ale chce-li mít provozovatel alespoň částeč-nou jistotu toho, že za danou cenu je možné revizi elektrického spotřebiče reálně provést, neměla by tato cena být výrazně nižší než 50 Kč bez DPH za revizi jednoho spotřebiče.http://www.elektrosvaz.cz K cenám revizních prací Mgr. Radek Roušar, prezident ESČ