46 ELEKTRO 6/2014 archiv *22. února 1857 Hamburk (Německo)† 1. ledna 1894 Bonn (Německo)120 let od jeho úmrtí Mé experimenty prokázaly identitu světla a elektromagnetických vln Heinrich Rudolf Hertz byl významný ně-mecký fyzik, po němž je nazvána jednotka frekvence hertz (Hz = s–1), která je pevně zakotvena v mezinárodní soustavě jednotek (SI). Hertz si za svůj krátký, ale plodný život získal úctu a uznání vědců nejen v Německu, ale i po celém světě. Nejvíce proslul svým experimentem, kterým v roce 1887 potvrdil Maxwellovu teorii o šíření elektromagnetic-kých vln. Velkou měrou přispěl také k racio-nalizaci matematického aparátu Maxwellovy teorie. Kromě elektřiny se zabýval také pruž-ností, pevností a fluorescencí látek.Heinrich Rudolf Hertz se narodil ve váže-né hanzovní rodině jako nejstarší z pěti dětí. Měl čtyři mladší sourozence – bratry Gusta-va Theodora (*1858), Rudolfa (*1861) a Otta (*1867) a sestru Melánii (*1873). Jeho otec Gustav Ferdinand Hertz (1827–1914) měl ži-dovské předky, ale konvertoval k protestant-skému křesťanství – luteránství (původně se jmenoval David Gustav Hertz). Byl promova-ným právníkem a v období let 1887 až 1904 senátorem a předsedou justiční správy v Ham-burku. Jeho matka Anna Elisabeth Pfefferkor-nová byla dcerou posádkového lékaře. Heinrich byl po celý svůj život luteránské-ho vyznání (stejně jako celá rodina jeho otce) a nikdy se neprofiloval jako Judaista. Přesto byl z Hamburské radnice při nástupu nacis-tů v Německu k moci odstraněn reliéf s jeho podobiznou (vrácen byl zpět na své místo po 2. světové válce). Důvodem byl jeho židovský původ. Právě pro rasovou nenávist a ze strachu z nacismu opustila jeho vdova s oběma dce-rami v roce 1930 Německo (to byl Heinrich Hertz ji 36 let mrtev) a usadily se v Anglii.Heinrich Rudolf Hertz získal základní vzdě-lání v přísně vedené soukromé škole. O nedě-lích navštěvoval hodiny rýsování v živnosten-ské škole, kde se ukázal jeho vrozený umělecký talent. Velmi brzy se u něho začala projevovat manuální zručnost – ve dvanácti letech měl svůj pracovní stůl a nástroje k opracování dře-va. Na rozdíl od hudby, kde mu múzy příliš ne-přály, měl neobyčejné nadání pro cizí jazyky. V patnácti letech (1872) začal chodit na ham-burské humanitní gymnázium – Johanneum (Gelehrtenschule des Johanneums). Po maturitě v roce 1875 odešel Hertz do Frankfurtu nad Mohanem, kde pracoval rok v konstrukční kanceláři a současně se připra-voval na inženýrské studium. Následovalo krátké období pobytu na Drážďanské polytech-nice (Dresdner Polytechnik), kde se stal v dubnu 1876 členem tradičního stu-dentského spolku Burschenschaft Che-ruscia. Avšak již po prvním semestru studium přerušil, protože žádný z před-mětů, snad s výjimkou matematiky, ne-splňoval to, co od tohoto studia očekával. Nato nastoupil v Berlíně k železničnímu pluku a po roce stráveném ve vojenské službě začal studo-vat (1877) matematiku a fyziku na mnichov-ské technice (Technische Hochschule Mün-chen). Zde strávil celý rok studiem matema-tiky, četl spisy Lagrange, Laplace a Poissona. Vedle jeho intenzivních matematických studií ho nesmírně uspokojovala činnost v laborato-ři mnichovské techniky.Bylo pro něj typické, že se v jeho životě cyklicky střídala období experimentální s ob-dobími teoretickými. Nyní, po roce teoretic-kého studia matematiky, nastal tedy opět čas na experimentální vědu. A tak se Hertz roz-hodl pro profesora Hermanna von Helmholt-ze a v roce 1878 odešel za ním do Berlína na Univerzitu Fridricha Viléma. A byl to právě Helmholtz, který tak výrazně ovlivnil Hertzo-vu vědeckou kariéru. Hertz si přál věnovat se původnímu vědec-kému výzkumu a ucházet se o Cenu berlínské Filozofické fakulty vypsané na experimentální řešení problému elektrické setrvačnosti. Helmholtz, který problém navrhl a měl velký zájem na jeho řešení, opatřil Hertzovi místnost ve „svém“ Fyzikálním institutu, nasměroval ho na vhodnou literaturu a bedlivě sledoval jeho pro-gres. Hertzovi se práce dařila a následující rok skutečně získal Cenu Filozofické fakulty spolu s medailí. Pak následovalo jeho první pojed-nání (1880) v Letopisech fyziky (Annalen der Physik) a Hertzova prestiž rostla. Ještě v roce 1879, kdy Hertz dokončoval svou práci na řešení problému Filozofické fa-kulty, mu Helmholtz navrhl další technický problém, za jehož vyřešení mohl Hertz získat ještě významnější ocenění – Cenu berlínské akademie věd. Šlo o experimentální důkaz zá-kladních teoretických předpokladů Maxwello-vy teorie. Hertz však tuto nabídku odmítl, pro-tože se domníval, že by mu řešení s nejistým výsledkem zabralo minimálně tři roky. Namís-to toho napsal doktorskou disertaci o elektro-magnetické indukci v otáčejících se vodičích, která mu zabrala pouze tři měsíce. Tuto diser-taci předložil k obhajobě v lednu 1880 a násle-dující měsíc získal doktorský titul s vyzname-náním (magna cum laude), který byl v Berlíně udělován pouze vzácně.Hertz byl v berlínském Fyzikálním institu-tu u Helmholtze jako placený asistent téměř tři roky (1880 až 1883). Mohl se zde mj. věnovat výzkumu, jehož výsledkem bylo 15 publikací a rostoucí respekt ve vědeckých kruzích. Zabý-val se zde převážně problémy spojenými s te-orií elektřiny, teorií pružnosti a dalšími vědec-kými tématy. Podařilo se mu ale také vyvinout např. nový ampérmetr nebo nový vlhkoměr.Přestože ho na berlínské univerzitě čekala nadějná budoucnost, rozhodl se Hertz ucházet se o místo soukromého docenta teoretické fyzi-ky na provinční Univerzitě Christiana Albrech-ta v Kielu. Na Kirchhoffovo doporučení toto místo skutečně získal a v roce 1883 se přestě-hoval do Kielu. Z tohoto období pocházejí jeho tři čistě teoretické práce – první se týkala me-teorologie, druhá magnetických a elektrických obvodů a třetí Maxwellovy elektrodynamiky.Když mu vedení univerzity v Kielu v roce 1885 nabídlo profesuru, odmítl. Na rozdíl od svého kielského nástupce, Maxe Plancka, se nechtěl stát čistě teoretickým fyzikem. Ve stej-ném roce mu Vysoká škola technická v Karlsruhe (Technische Hochschule Karlsruhe), kde byla dobře zavedená fyzikální laboratoř, nabíd-la místo profesora fyziky a Hertz tuto profesu-ru přijal. Jeho pobyt však začal vážnými zdra-votními problémy, při nichž přišel postupně o všechny zuby. A tak s vlastním experimen-tálním výzkumem, kvůli kterému sem hlavně přišel, začal až v listopadu 1886. Působil zde celkem čtyři roky a jeho výzkum skončil vel-kým úspěchem – experimentálním potvrzením Maxwellovy teorie. Hertz odešel z Karlsruhe v roce 1889 do Bon-nu (poté co odmítl lukrativní nabídky na pro-fesuru v Berlíně, Gießenu a dokonce i v Americe) na Rýnskou univerzitu Fridricha Viléma. Heinrich Rudolf Hertz zemřel v roce 1894 v důsledku nemoci vlekoucí se po dva roky di-agnostikované jako Wegenerova granulomató-za. Bylo mu pouhých šestatřicet let. Je pocho-ván na hřbitově Ohlsdorf v Hamburku.Po Heinrichu Rudolfu Hertzovi je pojmeno-váno mnoho ulic v Berlíně, Bonnu, Darmstadtu, Hamburku a Kesselu, jakož i dalších míst.Z jeho nejznámějších prací lze jmenovat:– Über die Induktion in rotierenden Kugeln. 1880.– Über die Berührung fester elastischer Kör-per. 1881.– Über sehr schnelle elektrische Schwingun-gen. 1887.– Über einen Einfluss des ultravioletten Lich-tes auf die elektrische Entladung. 1887.– Über die Einwirkung einer geradlinigen elektrischen Schwingung auf eine benach-barte Strombahn. 1888.– Über die Ausbreitungsgeschwindigkeit der elektrodynamischen Wirkungen. 1888.– Über die Beziehungen zwischen Licht und Elektrizität. 1889.Významné osobnosti vědy a techniky (35. část)Heinrich Rudolf Hertz Ing. Josef Košťál (pokračování)