e-mobilita příloha časopisu Elektro V Elektromobilita představuje globální výzvu a současně potenciál pro vývoj nových technik v oblasti pohonů a technologií pro nabíjení, akumulaci a odlehčené konstrukce. Vedle globalizace, urbanizace a vytváření propojených sítí hraje podstatnou roli také trvalá udržitelnost mobility. Podmíněné řetězcem tvorby hodnot, jako např. energetikou nebo společnostmi zabývajícími se informační a komunikační technikou, jsou v centru zájmu jak hospodářský faktor podporovaný inovačními a celosvětově poptávanými produkty, tak také související služby. Jde o velkou příležitost (nejen) pro německý průmysl, která představuje klíč k řešení trvalé udržitelnosti mobility z hlediska ochrany klimatu a životního prostředí. Elektrická vozidla jakožto poZkoušení nabíjecích stanic podle norem z německého originálu časopisu de, 4/2014, vydavatelství Hüthig & Pflaum Verlag GmbH München, upravil Ing. Josef Košťál, redakce Elektro tenciální mobilní úložiště elektrické energie přispějí kromě toho ke stabilizaci sítí, neboť elektromobily budou moci v budoucnu skladovat obousměrně elektřinu z obnovitelných zdrojů energie a podle potřeby ji rovněž vracet zpět do sítě. Za tímto účelem vytvořila německá spolková vláda v létě 2011 (na základě energetické koncepce přijaté v roce 2010) svým obsáhlým balíčkem zákonů nezbytnou výchozí platformu pro udržitelnou mobilitu. Přitom bylo přihlédnuto k tomu, že si elektřina musí zachovat charakter spolehlivé a cenově dostupné energie. Nabíjecí stanice pro elektromobil Nabíjecí stanice je podle IEC 618511) zařízení určené k nabíjení elektrických vozidel, jež jako podstatné prvky obsahuje zásuvkové spojení, jištění vedení, proudový chránič, výkonový vypínač a systém bezpečnostní komunikace (obr. 1). 1) ČSN EN 61851-1 ed. 2:2011 Systém nabíjení elektrických vozidel vodivým propojením – Část 1: Všeobecné požadavky. Tato norma je českou verzí evropské normy EN 61851-1:2011. Překlad byl zajištěn Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Norma platí pro palubní a externí zařízení pro nabíjení elektrických silničních vozidel s normalizovanými napájecími střídavými napětími (podle IEC 60038) do 1 000 V a se stejnosměrnými napětími do 1 500 V a pro získání elektrického výkonu pro jakékoliv další služby na vozidle, jsou-li třeba při jeho připojení na napájecí síť. Termín elektrická silniční vozidla (EV – Electrical Vehicle) zahrnuje veškerá silniční vozidla, včetně hybridních silničních vozidel se zásuvkovým připojením (PHEV – Plug-in Hybrid Electric Vehicle), která odebírají veškerou energii nebo její část z palubních baterií. ČSN EN 61851-21:2002 Systém nabíjení elektrických vozidel vodivým propojením – Část 21: Požadavky na elektrická vozidla pro vodivé připojení k AC/DC napájení. Tato norma je českou verzí evropské normy EN 61851-21:2002, která má status české technické normy. V této normě jsou spolu s Částí 1 uvedeny požadavky na elektrické silniční vozidlo pro vodivé připojení k AC nebo DC napájení, pro AC napětí do 690 V a pro DC napětí do 1 000 V podle IEC 60038, je-li elektrické vozidlo připojeno k napájecí síti. Tato norma neplatí pro trolejbusy, kolejová vozidla, průmyslové vozíky a vozidla určená především k používání jako terénní vozidla. ČSN EN 61851-22:2002 Systém nabíjení elektrických vozidel vodivým propojením – Část 22: AC nabíjecí stanice elektrického vozidla. Tato norma je českou verzí evropské normy EN 61851-22:2002, která má status české technické normy. V této normě jsou spolu s Částí 1 uvedeny požadavky na AC nabíjecí stanice elektrického vozidla pro vodivé připojení k elektrickému vozidlu, s AC napájecími napětími do 690 V podle IEC 60038.Obr. 1. Nabíjecí stanice Mennekes s testovací skříňkou a měřicím přístrojem Profitest MXTRA Obr. 2. Příklad veřejného nabíjecího stojanu a nabíjecí vidlice typ 2 (vpravo dole)