ELEKTRO 1/2014 61 archiv Významné osobnosti vědy a techniky (31. část – 2. díl)Hned po státnici nastoupil Vladimír List vojenskou službu v rakousko-uherské armádě v Pule (nynější Chorvatsko). Přestože jeho výcvik byl nevalný, byl ještě na vánoce povýšen na svobodníka, a jako dobrý střelec dostal dokonce i červené bambule. Po odsloužení povinné dvouleté vojen-ské služby (1899–1900) si v červnu 1900 podal žádost o jednoroční Gerstnerovo ces-tovní stipendium. Chtěl studovat na univer-zitě v belgickém Lutychu. Tato univerzita totiž pořádala jednoroční kurz elektrotech-niky pro diplomované inženýry z jakýchko-liv oborů. Jeho žádost vřele podpořil sám prof. Domalíp, a tak Vladimír List již 1. říj-na 1900 odjížděl do Belgie. Toto roční studi-um bylo skvěle organizováno a na programu přednášek byly i doprovodné experimenty. V říjnu 1901 skládal Vladimír List dvou-denní diplomovou zkoušku. Z této diplom-ky se mu do paměti vryla jedna zvlášť zají-mavá otázka z elektroenergetiky, která zněla: „Jak byste zásoboval elektřinou z vodopádu Zambezi diamantová pole v Kimbeley?“ List na tuto otázku tenkrát odpověděl, že stejno-směrným proudem velmi vysokého napětí, protože střídavým proudem by to z důvo-du velkých indukčních úbytků nešlo, ale že transformace stejnosměrného napětí vn na střídavý proud není ještě technicky vyřeše-na (rozuměj v té době, nyní to již díky vý-konové elektronice technický problém není). A Vladimír List tuto diplomovou práci ob-hájil s vyznamenáním. Po návratu z Belgie před vánocemi 1901 byl Vladimír List plný nadšení a plá-nů. Chtěl se etablovat v průmyslu elektric-kých měřicích přístrojů, a proto požádal prof. Domalípa, zda by ho nepřijal za kon-struktéra. Prof. Domalíp však již předtím slí-bil toto místo Ing. Šimkovi, který byl o dva roky starší. A tak začal Vladimír List hledat zaměstnání. Protože chtěl mít zahraniční pra-xi, poptával se ve Francii, Belgii, Holandsku, ale i v Rakousku. Nebylo to snadné, byla hos-podářská krize. Mezitím si podal přihlášku do Spolku architektů na přednášku o lodním vleku – téma, o které se velmi zajímal v Belgii. V březnu 1902 tak coby „zelenáč“ předná-šel ostříleným praktikům. Jeho přednáška se však setkala s velkým ohlasem a uspěl i v diskusi. Po jejím skončení se ho zeptal jeden z účastníků přednášky – významný český elektrotechnik František Křižík, kde je zaměstnán. Když List odpověděl, že za-tím nikde, nabídl mu Křižík místo a pěkný plat u něj v Karlíně po boku tehdejšího tech-nického ředitele Švýcara Fischer-Hinnena. V té době shodou okolností zvažoval List ještě dvě další nabídky – jedna byla ve Víd-ni u AEG-Union a ta druhá u německé fir-my Lange. Vladimír List obě tyto lukrativ-ní zahraniční nabídky odmítl a přijal prá-ci u Křižíka. V roce 1902 odcházel z firmy technický ředitel Fischer-Hinnen. Křižík nabídl toto místo Listovi s tím, že má vést továrnu po Fischer-Hinnenovi, který mu o Listovi řekl, že to dovede. A tak List dostal jako 25letý obrovskou příležitost prokázat nejen své technické, ale také manažerské schopnosti. Byla to pro něj skvělá škola, řešil tech-nicky náročné úkoly ve vlastní režii a vždy skvěle obstál. První rok se věnoval přede-vším jiskření stejnosměrných strojů a po jejich vyřešení se dal do řešení transfor-mátorů a také asynchronních motorů, které nebyly sice typickým artiklem Křižíkovy to-várny, ale přesto se v dobré kvalitě vyrábě-ly. Řídil také např. přejímací zkoušky šesti ústrojí pro rakouské námořnictvo nebo vedl konstrukci pantografů pro elektrické vozy na trati Tábor–Bechyně. Vladimír List zde přitom kritizoval zbytečnost a komplikova-nost dvojitého vedení se dvěma pantogra-fy a navrhoval jeden pantograf plus vedení kolejnicí, za což sklidil od Křižíka nelibost, a nebyl dokonce ani pozván na slavnostní zahájení provozu této dráhy. Čas však dal Listovi za pravdu. V roce 1907 přijal Vladimír List nabíd-ku stát se profesorem na Benešově techni-ce v Brně. Brněnská technika byla zalo-žena v roce 1899 císařským rozhodnutím a díky ní se na Moravě mohlo šířit tech-nické učení. Po svém nástupu začal List kromě výuky a psaní skript také budovat nové laboratoře. 23. listopadu 1908 byl zde jmenován řádným profesorem a do Brna se přestěhoval 1. března 1909. Téhož roku zde založil Ústav konstruktivní elektrotechni-ky. V letech 1917–1918 zastával funkci rektora a opakovaně funkci děkana odbo-ru strojního a elektrotechnického inženýr-ství (v obdobích 1910–1911, 1919–1920 a 1939–1940). Po svých sedmdesátých na-rozeninách byl 29. listopadu 1947 jako vů-bec první profesor promován na čestného doktora této školy. O tři měsíce později 1. března 1948 mu ale přinesla školní po-sluhovačka dopis, ve kterém mu akční vý-bor KSČ zakázal jakýkoliv styk s brněn-skou technikou. List školu ihned opus-til a podal si rekurs k ministerstvu, které mu na něj sice neodpovědělo, ale zato ho penzionovalo podle zákona, i když až od 1. října 1948.Vladimír List prosazoval elektrizaci Mo-ravy velkými elektrárnami. Pro tento účel uspořádal pod záštitou Moravského zem-ského sněmu cyklus přednášek o elektriza-ci venkova. Přednášel lidem, kteří v živo-tě neviděli ani obyčejnou žárovku. Přesto měly tyto přednášky obrovský ohlas, a tak List tyto přenášky opakoval v letech 1909 až 1911 na více než 40 různých místech. Tato agitace zabrala a lidé zatoužili po elektřině. Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifika-ci Moravy, který byl předložen ke schvále-ní v roce 1913, a osobně se zasazoval o vy-budování elektroenergetické páteřní sítě vn. (Působnost tohoto zákona, který platil až do roku 1948, byla po vzniku Českosloven-ska rozšířena na území celého státu.) Nej-větší překážkou elektrizace na Moravě však byla velká německá elektrárna AEG-Union v Oslavanech. V prosinci 1918 ale došlo zá-sluhou Lista k jejímu odkoupení, čímž byl zajištěn základ elektrizace nejen Moravy. V roce 1918 mělo přístup k elektřině jen 1 600 obcí z celého Československa, v roce 1926 to již bylo 4 500.(příště dokončení 31. části)prof. Vladimír List Obr. 2. Vladimír List v rozhovoru s T. G. Masa-rykem (zdroj: ÚNMZ)Ing. Josef Košťál