62 ELEKTRO 12/2013 archiv Významné osobnosti vědy a techniky (31. část – 1. díl)*4. 6. 1877 Praha †27. 6. 1971 Brno 137 let od jeho narození Technika není věc soukromá, je věcí celého lidstva Vladimír List – nestor českoslo-venských elektrotechniků – byl vý-znamný český elektrotechnik a pe-dagog, pražský rodák, který však větší část svého života strávil v Brně, kde působil jako profesor elektrotechnické fakulty Vysoké-ho učení technického. Zasloužil se o elek-trifikaci Československa a o zavedení čes-koslovenských technických norem. Zabýval se silnoproudou elektrotechnikou, elektroenergetikou a elektrickou trakcí. Byl spo-luzakladatelem časopisu Elektrotechnický obzor (1910), Elektrotechnického svazu československého – ESČ – (1919) a Čes-koslovenské normalizační společnosti – ČSN – (1923). V posledních dnech rakous-ko-uherské monarchie se postavil do čela české elektrotechniky a již 12. října 1918 zveřejnil v časopise Elektrotechnický ob-zor program, který měl postavit elektro-techniku v Čechách na světovou úroveň. Je tvůrcem racionální řady napětí 0,4, 22, 110 a 400 kV a duchovním otcem návrhu mo-ravského elektrizačního zákona, který se stal základem později přijatého československé-ho elektrizačního zákona č. 438 z 22. čer-vence 1919. Byl spoluautorem prvního pro-jektu pražského metra (1926). Vladimír List se narodil v Praze – Karli-ně v rodině poštovního úředníka. V té době to bylo dobré postavení, neboť tehdy poštov-ní úřad provozoval také dostavníky, které pře-pravovaly poštu i cestující. Jeho otec byl na svůj úřad – rakouskou poštu – opravdu hrdý. Považoval ji za službu veřejnosti a za nejdo-konalejší pokračování slavné thurn-taxiské*) tradice. Když nastoupila do poštovní služby nová mladá úřednice Františka Steffanyo-vá, byla z toho velká láska a 1. června 1876 svatba. Necelý rok nato – 4. června 1877 – se jim narodil syn Vladimír a v roce 1880 dce-ra Štěpánka. O matku však oba sourozenci záhy přišli – zemřela na prasklý žaludeční vřed, když bylo Vladimírovi pět let (1. února 1882). Péči o děti převzala její starší sestra – Vladimírova teta. Právě ona naučila Vladi-míra, který byl zřejmě značně vní-mavým chlapcem, velmi brzo číst, psát a počítat, takže ve svých pěti letech mohl nastoupit hned do dru-hé třídy základní školy. Tato tetina starostlivost o děti zřejmě pozdě-ji přerostla ve vzájemnou náklon-nost mezi otcem a jeho švagrovou, a z Vladimírovy tety se stala úřed-ně jeho nevlastní matka, když se v roce 1887 provdala za jeho otce. V rodině Listových se denně četly Národ-ní listy a německy psaný, ale Čechy vydáva-ný Politik. Otec zasvěcoval malého Vladimíra do tajů politiky i krásné literatury. K nejoblí-benější četbě Vladimíra však v té době patřil Riegerův Naučný slovník. Po úspěšně složené přijímací zkoušce za-čal desetiletý Vladimír (1887) navštěvovat první stupeň (primu) Akademického gym-názia v Praze na nábřeží mezi Národním di-vadlem a Staroměstskými mlýny. Toto gym-názium založili před více než čtyřmi stole-tími jezuité a dlouhou dobu tam svého času učil také Josef Jungmann. Pro mladého Lista představovalo dobrou školu, neboť studen-ti měli dostatek času na svobodné myšlení i přirozený vývoj. List později toto období zhodnotil slovy: „Na tomto gymnáziu jsme se sami o sobě naučili víc, než nás nauči-li profesoři.“ V době gymnazijních studií zanechala na Vladimírovi velký dojem Jubilejní výstava konaná v Praze v roce 1891. Přední předsta-vitelé tehdejšího českého průmyslu – Křižík, Jahn a Novák aj. – byli jejími hlavními orga-nizátory. Výstava byla ryze česká (Němci ji bojkotovali) a jejím velkým podporovatelem byl tehdejší místodržitel hrabě Thun, jenž byl velkým zemským vlastencem. Tato výstava jasně ukázala potenciál českého průmyslu a vyspělou úroveň českých řemesel.Během studií na gymnáziu se mladý List zajímal o sociologii, ale také o matematiku, fyziku a deskriptivní geometrii. Po maturitě v roce 1895 měl podle přání rodičů začít stu-dovat práva, ale láska k technice v něm nako-nec zvítězila, a tak se přihlásil na pražskou univerzitu (ČVUT) nejprve na obor strojíren-ství a pak i na elektrotechniku. Rodiče to zpr-vu vyděsilo, ale když Vladimír skvěle obstál u přijímacích zkoušek, zavládla spokojenost na obou stranách. Po prvních vysokoškolských prázdni-nách nastoupil mladý Vladimír List na vlast-ní žádost dílenskou praxi ve vagónce u firmy Ringhoffer na pražském Smíchově. Zde se se-známil nejen se svěrákem a pilníkem u drsné-ho montéra Jeřábka, ale také s různými obrá-běcími stroji, vrtačkami, soustruhy, frézami či hoblovačkami.Ve třetím roce studia na vysoké škole za-čal Vladimír List pracovat ve Spolku strojní-ho inženýrství, což byla v době jeho nástu-pu malá živořící organizace. Za rok jeho úřa-dování vzrostl počet platících členů více než dvojnásobně a akčnost spolku se neuvěřitel-ně zvedla – týden co týden se pořádala ně-jaká zajímavá exkurze do strojíren, elektrá-ren, plynáren, vodá-ren, ale také např. do pivovaru, uzenářství, papíren či textilek.V únoru 1898 byl Vladimír List pozván na taneční profesor-ský večírek. Tam se seznámil s Helenou, dcerou profesora bo-hemistiky Jana Ge-bauera**), která ho zcela uchvátila ne-jen svým zjevem, ale také svou bystrostí a logikou. Zanedlouho na to ji začal pravi-delně doprovázet ze školy; po roce vzájem-ného dvoření (1899) byl představen profe-sorovi Gebauerovi, mohl chodit do rodiny a s Helenou si začal tykal. O čtyři roky poz-ději 21. ledna 1904 byla svatba u Svaté Lud-mily a jejich vztah vydržel až do smrti jeho ženy v roce 1963.Vladimír List absolvoval v roce 1899 s vy-znamenáním studium strojního inženýrství jako jeden z mála. Státnice ze strojního inže-nýrství byla v té době natolik nová, že ško-la neměla na to ani tištěné formuláře, takže musela být psána celá ručně. List se za čty-ři roky svého vysokoškolského studia, kdy mj. úspěšně složil státní zkoušku také z obo-ru elektrotechnika, naučil obstojně francouz-sky, velmi dobře německy a anglicky a doko-nale se seznámil s praxí v průmyslu v Praze a jejím okolí. (pokračování)*) Thurn-Taxisové (von Thurn und Taxis či de la Tour et Taxis) – německý knížecí rod pocházející ze severní Itálie. Do Čech přišli Thurn-Taxisové v I. polovině 16. století a v té době získali také právo provozovat poštovnictví. **) Jan Gebauer (8. října 1838 Úbislavice †25. května 1907 Praha) byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznáva-nějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumá-ním jazyka pouze z hlediska diachronního, současný (synchronní) stav nebyl brán vůbec v potaz. V roce 1902 vydal příručku Pravidel hledících k českému pravopisu a tvarosloví, předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu.prof. Vladimír List Ing. Josef Košťál Obr. 1. Jan Gebauer, prof. bohemistiky a tchán Vladimíra Lis-ta (zdroj: wikipedia)