60 ELEKTRO 11/2013 archiv Významné osobnosti vědy a techniky (30. část)*8. 7. 1847 Plánice †22. 1. 1941 Stádlec u Tábora 166 let od jeho narození Řeknu to upřímně: elektrotechni-kem jsem se stal čirou náhodou Významný český elektrotechnik, průmyslník a vynálezce, který ve svých pa-mětech o sobě prohlásil, že elektrotechnikem se stal čirou náhodou. Pravdou ovšem je, že František Křižík byl velmi úspěšným elektro-technikem. Velkého úspěchu dosáhl např. na Mezinárodní elektrotechnické výstavě, konané v roce 1881 v Paříži. Za svou obloukovou lam-pu Plzeňku získal Zlatou medaili a čtyři jeho obloukovky osvětlovaly společně s Edisono-vými žárovkami – za které Edison získal rov-něž Zlatou medaili – hlavní schodiště výstavní-ho pavilonu. V roce 1888 postavil první měst-skou elektrárnu v českých zemích pro pražský Žižkov, u příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 vytvořil na Pražském výstavišti úžasnou scenérii barevné fontány a v roce 1903 realizoval první elektrickou dráhu v Rakousko- -Uhersku na trati Tábor–Bechyně. František Křižík se narodil jako jediný syn v poměrně chudé rodině venkovského šev-ce a posluhovačky v pošumavském městeč-ku Plánice. Již jako dvanáctiletý odešel studo-vat na tehdejší jediné české reálné gymnázium v Praze. Tuto školu sice dokončil, ale protože neměl na složení poplatku za maturitu, nebyl k této zkoušce připuštěn. Přesto se mu podaři-lo dostat se na pražskou techniku jako mimo-řádný posluchač, kde ho přijal profesor Václav Zenger*), který u něj rozpoznal technické na-dání a ocenil jeho nadšení pro elektrotechni-ku. Během studia si mladý Křižík přivydělá-val soukromými kondicemi či opisováním not. Později se mu podařilo sehnat práci v továrně, která se zabývala výrobou telegrafních a sig-nalizačních zařízení. Zde se nejen zdokona-lil v oboru drážní zabezpečovací techniky, ale také sám později přispěl k jejímu zdokonalení svým prvním uznávaným vynálezem, za který dostal odměnu 1 000 zlatých.Po ukončení studií pracoval Křižík jako že-lezniční opravář a úředník u různých drah a od roku 1873 jako přednosta telegrafního odděle-ní na trati Plzeň–Chomutov. V roce 1878 zkon-struoval blokové signalizační zařízení, navrhl zdokonalené elektrické návěstidlo, zkonstru-oval ústřední stavění výhybek a vytvořil blo-kovací signalizační zařízení, které znatelně omezilo nebezpečí vlakových srážek. Peníze z prvních vynálezů mu umožnily, aby se v létě roku 1878 vydal do Paříže na světo-vou výstavu. Kromě jiných technic-kých novinek tu spatřil také elektric-kou obloukovou lampu ruského vy-nálezce Jabločkova. Ještě téhož roku jako jednatřicetiletý vynálezce vymys-lel mnoho vylepšení a roku 1880 pa-tentoval podstatně zdokonalenou ob-loukovou lampu. Vyřešil tak problém velmi účinných obloukových lamp, kterým bylo uho-řívání uhlíkových elektrod. Křižík zkonstruoval jednoduché elektromagnetické zařízení, které pomocí dvou cívek a kuželových železných ja-der udržovalo stálý elektrický proud v lampě. Po přestěhování do Plzně si otevřel svou vlastní dílnu na výrobu obloukových lamp a v roce 1880 zavedl osvětlení v papírně pod-nikatele Pietteho, který mu pomáhal uvést ob-loukovou lampu na český i zahraniční trh. Pro-dejem licencí do Anglie, Francie a Německa získal dostatek peněz, aby se mohl osamo-statnit. Poté se vrátil do Prahy, pronajal si sta-rou tovární budovu v Karlíně a zahájil rozsáh-lou reklamu. Nicméně první zakázky na měst-ské pouliční osvětlení přišly až v roce 1887, kdy jeho obloukovky konečně rozzářily ulice měst, např. v Jindřichově Hradci a krátce nato také v Písku. V roce 1888 postavil první měst-skou elektrárnu v Českých zemích pro Žižkov a zanedlouho začal vyrábět vedle obloukovek i lustry, dynama a elektroinstalační materiál.To už ale delší připravoval další velký pro-jekt – pouliční elektrickou dráhu v Praze. Pro-tože se mu nepodařilo získat na ně zakázku (exkluzivitu měla pražská koňská dráha), vy-užil příležitosti plánované Jubilejní výstavy v roce 1891 a zrealizoval nejen osvětlení celé výstavy, včetně proslulé pestrobarevné fontá-ny, ale také uskutečnil svůj další sen – vybu-dovat tramvajovou trať. Tato tramvajová linka, která měřila 800 m, byla postavena na pražské Letné a stala se během jubilejní výstavy sku-tečnou senzací. Těmito počiny si Křižík získal jak srdce Pražanů, kteří u fontány nadšeně zpívali Hej Slované, tak také nové zakázky i bankovní úvěry. To mu umožnilo v roce 1896 zprovoz-nit hlavní část tramvajové trati Florenc–Kar-lín–Libeň–Vysočany. Po prodloužení a roz-větvení měřila tato městská tramvajová dráha 8 km a přepravovala ročně na dva miliony pa-sažérů. V roce 1907 ji odkoupily pražské Elek-trické podniky.Křižík, skalní zastánce stejnosměrného prou-du, zaneprázdněn těmito aktivitami obchodně nedocenil těžkou konkurenci v podobě střída-vého proudu, který již koncem 19. století zvítě-zil v USA v tzv. válce proudů a začal si úspěš-ně razit cestu také v Evropě. U nás se v té době objevil mladý, vzdělaný a zkušenostmi z velké-ho světa posílený elektrotechnik Emil Kolben, který získal praxi v Edisonových laboratořích v USA a poté ve švýcarské továrně Oerlikon. Kolben se chystal založit ve Vysočanech svůj elektrotechnický podnik. Tento vstup do bran-že zahájil Kolben odbornou propagační před-náškou na německé technice, kde udivoval pu-blikum rozmanitostí aplikací asynchronních motorů. Kolben, zastánce střídavého proudu a obdivovatel nestora této koncepce N. Tesly, se přihlásil do veřejné soutěže na elektrizaci Prahy, pro kterou navrhl elektrárnu se třemi ležatými parními stroji a setrvačníkovými al-ternátory na 3 000 V. Bylo to skvělé a moder-ní řešení, které mu okamžitě zajistilo vedou-cí postavení mezi elektrotechnickými podniky v Praze. Křižík se tak se svou stejnosměrnou koncepcí dostal na vedlejší kolej, ale udržel alespoň prvenství v elektrických tramvajích. Přes tuto těžkou konkurenci střídavého prou-du se Křižík neohroženě pustil do dalšího dob-rodružného podniku a v roce 1903 vybudoval první elektrickou železnici v Rakousku–Uher-sku mezi Táborem a Bechyní. Nicméně z fi-nančních problémů už nevybředl a během první světové války jej banky donutily přeměnit za-dluženou firmu na akciovou společnost. V roce 1917 převzala jeho podnik pro nesplácení úvěru Pražská úvěrní banka a Křižík roztrpčený touto neblahou situací se stáhl do ústraní.Po Františku Křižíkovi je pojmenováno mnoho ulic v různých městech republiky, je po něm pojmenována VOŠ a SPŠ elektrotech-nická v Praze 1 na Příkopě 16, stanice pražské-ho metra v místě, kde stál jeho závod. V jeho rodném městě má malé muzeum, které doku-mentuje jeho život a dílo. František Křižík má svou bustu v přízemí ČVUT FEL v Praze, po-mník v Křižíkových sadech v Plzni, památeč-ní plaketu v rodných Plánicích. Roku 1883 mu byl udělen Řád Františka Josefa, v roce 1891 Řád železné koruny a stal se císařským radou. Roku 1905 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny a v roce 1906 obdržel čest-ný doktorát technických věd.Literatura:[1] MIKEŠ, J. – EFMERTOVÁ, M.: Elektřina na dlani. MILPO Média, Praha, 2008, ISBN 978- -80-87040-08-9.[2] LIST, V.: Paměti. Pobočka ESČ v Ostravě, 1992.[3] HEŘMAN, J.: Od jantaru k tranzistoru. FCC Public, Praha, 2006.[4] www.wikipedia.cz *) Václav Karel Bedřich Zenger (1830–1908 Praha) byl český fyzik a meteorolog, profesor a rektor České techniky v Praze. Zabýval se hlavně optikou, astrofyzikou Slunce, spektroskopií a konstrukcí přístrojů.František Křižík Ing. Josef Košťál