76 ELEKTRO 10/2013 archiv *20. 12. 1890 Praha (Čechy)†27. 3. 1967 Praha (Československo)123 let od jeho narození Jaroslav Heyrovský byl český vědec, che-mik a nositel Nobe-lovy ceny za chemii. Narodil se v roce 1890 v Praze a svou vědec-kou dráhu začal na pražské Karlově univerzitě. Jeho hlavním oborem vědeckého bádání byla polarografie, za kterou obdržel 10. prosince 1959 Nobelovu cenu. Jaroslav Heyrovský se již od mládí za-jímal o přírodní vědy, sbíral zkameněliny, dělal první chemické pokusy. Během studií na gymnáziu ho nejvíce přitahovala fyzika, chemie a matematika. Po ročním působe-ní na filozofické fakultě Karlovy univerzity (1910) přešel na londýnskou Univerzity Col-lege, aby se zde mohl věnovat studiu fyzikál-ní chemie. V roce 1913 se stal bakalářem, avšak jeho další studia přerušila 1. světo-vá válka. Během ní pracoval jako lékárník a radiolog ve vojenské nemocnici v Táboře a po jejím skončení se opět vrátil ke stu-diu a své disertační práci týkající se vlast-ností hliníku v elektrickém poli, kterou ob-hajoval v roce 1918 na Karlově univerzitě. Na této univerzitě také přijal místo asisten-ta v chemickém ústavu a dále se věnoval jak pedagogické, tak vědecké práci. Svůj zájem soustředil na problematiku rtuťové kapko-vé elektrody pro měření povrchového napě-tí rtuti. V roce 1922 objevil elektrolýzu se rtuťovou kapkovou elektrodou. Tato meto-da, kterou nazval polarografie, umožňova-la mnohem přesněji rozpoznat i ty nejmen-ší částečky tehdy zkoumaných vzorků. Ve svých teprve 32 letech byl jmenován mi-mořádným profesorem fyzikální chemie na Karlově univerzitě. Tento velkolepý úspěch podpořil Heyrovského úsilí pokračovat dále ve výzkumu. V roce 1924 vytvořil návrh na konstrukci prvního automatického přístroje, který umožnil zkrátit dobu analýzy řádově z hodin na minuty. V roce 1925 sestrojil se svým žákem Japoncem M. Shikatou přístroj s liniovým zapisovačem (polarograf), kte-rý automaticky zaznamenával změny křivky závislosti proudu na napětí při elektrolýze. V březnu 1926 byl jmenován prvním řádným profesorem fyzikální chemie na Karlově uni-verzitě. Jaroslav Heyrovský byl zakladatelem Polarografického ústavu ČSAV a spoluzakla-Ing. Josef Košťál Významné osobnosti vědy a techniky (29. část)Jaroslav Heyrovský – Pracuj, dokonči, publikuj datelem časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications (1929). Ocenění Jaroslav Heyrovský obdržel mnoho čest-ných doktorátů na univerzitách po celém světě (např. Univerzita Karlova, Varšavská univerzita, Technická univerzita Drážďa-ny, Pařížská univerzita, Vídeňská univerzi-ta, Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt a Univerzité of Provence Aix-Mar-seille). Byl také čestným členem vědeckých akademií (Americká akademie věd a umě-ní, Německá přírodovědecká akademie Le-opoldiny, Royal Society a německé, ma-ďarské, polské, dánské, sovětské a indické akademie věd), viceprezidentem Mezinárod-ní unie fyziků, prezidentem polarografické společnosti v Londýně, čestným členem Ja-ponské polarografické společnosti, čestným členem chemických společností Českoslo-venska, Rakouska, Polska, Anglie a Indie. Byl též členem Královské české společnos-ti nauk, České akademie věd a umění, Čes-koslovenské národní rady badatelské a aka-demikem ČSAV. Přednášel na univerzitách v USA (1933), v Sovětském svazu (1934), Anglii (1946), Švédsku (1947), Čínské lido-vé republice (1958). Mnoho institucí v ČR nese jeho jméno, jako např. Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR, Gym-názium Jaroslava Heyrovského v Praze 13, Střední průmyslová škola chemická akademi-ka Heyrovského a Gymnázium v Ostravě aj.V roce 1951 obdržel Státní cenu I. stup-ně, v letech 1955 a 1960 Řád republiky, v roce 1962 zlatou čestnou plaketu Za záslu-hy o vědu a lidstvo od ČSAV. V roce 1972 mu byla odhalena pamětní deska v Kařezu, kde často pobýval. Roku 1952 o Heyrovském a polarografii natočil Československý státní film ještě neozvučený krátký dokument. Po jeho úmrtí v roce 1967 se v Českosloven-sku začaly pořádat debaty o elektrochemii s názvem Heyrovsky Discussions on Electrochemistry. Od roku 1982 je po něm pojmenována planetka 3069 Heyrovsky a v od roku 1985 kráter Heyrovsky na odvrácené straně Měsí-ce. Podle Heyrovského byla pojmeno-vána čestná plaketa ČSAV Za zásluhy o rozvoj chemických věd.Byl též členem Královské čes-ké společnosti nauk, České akade-mie věd a umění, Československé národní rady badatelské a akademi-kem ČSAV.Na Nobelovu cenu byl nomino-ván celkově osmnáctkrát. V obo-ru chemie čtrnáctkrát (1934, 1938, 1940, 1944, 1947, 1950, 1952 až 1959), ve fyzice jednou (1940) a na Nobelovu cenu za fyziologii a me-dicínu třikrát (1948, 1949, 1953). Nobelovu cenu za chemii převzal 10. prosince 1959 za objev a roz-pracování analytické polarografic-ké metody. Vynález polarografie je nejvý-znamnějším objevem československé vědy 20. století. Po své smrti v roce 1967 byl prof. Heyrovský pohřben mezi slav-né české osobnosti na vyšehradském hřbito-vě v Praze. Z jeho nejznámějších prací lze jmenovat:– Použití polarografické metody v praktické chemii. 1933.– Anorganická chemie. 1945 (spoluautor E. Votoček).– Úvod do praktickej polarografie. 1950 (spoluautor P. Zuman).– Oscilografická polarografie. 1953 (spolu-autor J. Forejt).– Základy polarografie. 1963.Literatura:www.wikipedia.cz Heyrovského polarograf (zdroj: Lukáš Mižoch, wikipedia)