24 ELEKTRO 7/2013 duševní vlastnictví Individuální a kolektivní výkon práv Autoři si v zásadě autorská práva vyko-návají sami, tj. buď sami užívají svá díla ve smyslu autorskoprávním – např. vydávají svá literární díla vlastním nákladem, vysta-vují svá výtvarná díla na výstavě, hrají své vlastní skladby na koncertech (jsouce zá-roveň výkonnými umělci), nebo udělují li-cenční smlouvou svolení jinému k takovému užití – nakladateli, pořadateli výstavy, organizátorovi koncertu. A stejně tak se domáha-jí i ochrany svých autorských práv v přípa-dech, že jsou jejich práva ohrožena nebo je do nich jakkoliv protiprávně zasaženo – sami, popř. prostřednictvím právního zástupce po-dávají žaloby u soudu, oznámení na policii či u správního orgánu, v jehož kompetenci je rozhodování o správních deliktech a pře-stupcích proti autorskému právu, nebo se do-máhají nápravy mimosoudně (návrhem na mimosoudní vyrovnání apod.). To, co je zde a v následujícím textu uvedeno o autorech a autorských právech, platí obdobně i pro nositele práv souvisejících s právem autor-ským, zejména pro výkonné umělce, částeč-ně i pro výrobce zvukových a zvukově ob-razových záznamů, v případě jednoho práva i pro nakladatele. Pro zjednodušení se nadá-le většinou hovoří jen o autorovi a jeho au-torských právech.V praxi však nastávají situace, a ze statis-tického hlediska pravděpodobně vysoce pře-važují, kdy individuální výkon autorských práv není možný z jednoduchého důvodu: že to prostě autor nemůže zvládnout – být sou-časně všudypřítomný v podstatě kdekoliv na světě, uzavírat tisíce a tisíce jednotlivých li-cenčních smluv, kontrolovat, kdo a v jaké míře hraje jeho skladby z nosičů v restaura-ci, kavárně, před promítáním filmu nebo při prezentaci firmy na veletrhu, vysílá jeho dílo v televizi nebo rozhlase, kopíruje jeho dílo na papír nebo jakýkoliv nosič (pro osobní potře-bu), kdo a jak často si je půjčuje v knihov-nách atd. atd. Právě pro tyto případy byla vynalezena kolektivní správa práv jakožto nástroj umožňující na jedné straně autorům uzavírat licenční smlouvy a získávat za uži-tí jejich děl odměnu, která jim po právu ná-leží, a na druhé straně uživatelům autorská díla užívat v souladu s autorským zákonem, aniž by se vystavovali riziku soudních sporů a postihů ze strany nositelů práv, popř. pří-slušných státních orgánů.Čtenáři tohoto časopisu mohou mít po-chybnosti o tom, zda se jich něco takové-ho jako kolektivní správa práv může týkat, když se (možná) věnují jen technice, popř. technickým oborům. Takové pochyby ale nemusí být zcela na místě: jestliže např. ně-kdo ze čtenářů publikuje v odborném tisku nebo vydává vědecké, odborné nebo jaké-koliv jiné publikace, jestliže někdo využívá hudební doprovod k prezentacím svých vý-robků nebo společnosti na veletrzích a po-dobných akcích, kolektivní správa práv se jej dotýká zcela přímo. V prvním případě jako autora, popř. nositele práv majícího nárok na odměny z nenahraných nosičů a z pří-strojů a odměny za půjčování autorských děl v knihovnách, v druhém případě jako uživa-tele povinného před samotným užitím autor-ských děl uzavřít licenční smlouvu s přísluš-nými kolektivními správci a platit za tako-vá užití odměny.Krátce z historie kolektivní správy práv Pro lepší pochopení podstaty a smyslu ko-lektivní správy je dobré podívat se alespoň krátce do historie. Traduje se, že myšlenka založit nějakou organizaci (sdružení), kte-rá by hájila zájmy autorů, mj. také vybírala odměny za užití autorských děl v případech, kdy to autoři nemohou činit sami, vznikla již na konci 18. století ve Francii. Zde si něko-lik hudebních skladatelů, sedíce v restauraci a poslouchajíce najatého klavíristu hrajícího jejich vlastní skladby, sledujíce, jak úžasně se restauratérovi daří (nadšení, dlouho setrvávající, hojně konzumující, a tudíž i vy-datně platící hosté), aniž by oni sami z toho cokoliv měli. Naopak, také sami skladatelé museli zaplatit, nejen za pokrmy a pití, ale nepřímo i za poslech vlastních skladeb. Po-stupně vznikala podobná sdružení i v dalších státech Evropy a posléze i na jiných kontinen-tech, např. ve Spojených státech amerických. Podle údajů CISAC (Confédération Interna-tionale des Sociétés d ´ Auteurs et Composi-teurs) z roku 20111) slučovalo toto meziná-rodní sdružení autorských kolektivních správ-ců v daném roce 232 kolektivních správců ze 121 států světa, zastupujících autory z růz-ných oblastí tvůrčí činnosti, především z ob-lasti hudby. Přitom je nutné vzít v potaz, že CISAC přijímá za svého člena pouze takové-ho kolektivního správce, který splňuje určité kvalitativní předpoklady pro členství. Uvede-ný počet kolektivních správců proto nevypo-vídá o celkovém (a aktuálním) počtu autor-ských kolektivních správců působících v jed-notlivých státech světa. Na území současné České republiky vznikl první kolektivní správce práv – OSA (oficiál-ní název zní Ochranný svaz autorský pro prá-va k dílům hudebním, o. s.), již v roce 1919. U jeho zrodu stál mj. skladatel Karel Hašler2). V roce 1949 vznikla DILIA. Další čeští ko-lektivní správci vznikali později. Nejnověj-ším kolektivním správcem je OAZA, o. s. (Ochranná asociace zvukařů-autorů, občan-ské sdružení), zastupující zvukaře-autory, kte-rá vznikla, resp. získala oprávnění k výkonu kolektivní správy práv v roce 2006.Podstata kolektivní správy práv Kolektivní správa práv spočívá v kolek-tivním (hromadném) zastupování většího (v praxi značně velkého) počtu nositelů práv při uzavírání smluv s uživateli a s osobami povinnými platit odměny podle autorského zákona (např. odměny z nenahraných nosičů a přístrojů náležející autorům a dalším nosi-telům práv v souvislosti s rozmnožováním au-torských děl, zvukových a zvukově obrazo-vých záznamů pro osobní potřebu, odměny za půjčování autorských děl v knihovnách atd.), dohlížení na plnění těchto smluv, zejména na placení odměn, a uplatňování příslušných ná-roků (zejména nároku na odměnu) u soudu.Povinná, rozšířená a dobrovolná kolektivní správa práv Práva spravovaná kolektivními správci práv lze podle typu kolektivní správy rozdě-lit na práva tzv. povinně kolektivně spravo-vaná, práva spravovaná v podobě tzv. rozšíře-né kolektivní správy práv a práva dobrovolně kolektivně spravovaná. V čem se jednotlivé typy kolektivní správy liší?V případě povinně kolektivně spravova-ných práv, kam náleží zejména právo na od-měnu v souvislosti s rozmnožováním autor-Autorské právo (6. část)JUDr. Adéla Faladová, Ministerstvo kultury České republiky Kolektivní správa práv je pojem, který mnohému čtenáři možná nic nepo-ví. Jinak tomu bude asi s názvy subjektů, které se kolektivní správou práv zabývají. O některých z nich čtenáři přinejmenším již něco zaslechli nebo zahlédli v médiích. V této části seriálu bude vysvětleno, co vlastně kolektivní správa práv je, koho všeho se týká a že to vůbec není záležitost jen pro uměl-ce, hoteliéry, pořadatele koncertů nebo dovozce nenahraných CD-ROM. 1) http://www.cisac.org 2) http://www.osa.cz