22 ELEKTRO 4/2013 duševní vlastnictví Autorské právo (3. část)V tomto díle se čtenáři do-zvědí, kdo je autorem a kdo spoluautorem, jak autor-skoprávní ochrana vzniká, v čem spočívá a jak dlou-ho trvá.Autor a spoluautoři Autorem může být podle českého autor-ského zákona pouze fyzická osoba, která je tvůrcem díla. Nic na tom nemění sku-tečnost, že v některých případech, zejména jde-li o tzv. zaměstnanecká díla (o nich více později), jsou díla uváděna na veřejnost pod jménem osoby právnické. Například podrob-né manuály k počítačovým programům, kte-ré mohou být a často bývají autorskými díly, jsou vydávány pod jménem dané softwaro-vé společnosti (je uvedeno na titulní stránce, v tiráži, často také v copyrightové výhradě). K tomu, aby se člověk mohl stát autorem, není třeba splnit žádné požadavky – absol-vovat studium, získat živnostenské opráv-nění (výkon autorských práv není živností), být členem uměleckého svazu či evidova-ným u kolektivního správce práv – nic tako-vého není zapotřebí, stejně tak to není nijak omezeno věkem. Autorská díla mohou vzni-kat a vznikají již ve školách všech stupňů.Podle autorského zákona platí, že za autora je považován ten, jehož jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je vedeno u daného díla v rejstříku příslušného kolektiv-ního správce práv. Proto je velmi důležité u díla (na díle), včetně jednotlivých pracovních verzí, vždy uvádět jméno autora, popř. subjektu vyko-návajícího majetková práva (typicky zaměstna-vatele v případě zaměstnaneckých děl). Zákon-ná domněnka autorství, totiž že autorem je ten, kdo je uveden na díle, je domněnkou vyvrati-telnou, což znamená, že v případě, že by se ně-kdo uvedl u cizího díla jako autor, má skutečný autor možnost tuto domněnku vyvrátit předlo-žením relevantních důkazů o autorství.Spoluautory jsou dva nebo více autorů, kteří společnou tvůrčí činností ve stejném tvůrčím oboru vytvořili společné jediné dílo, přičemž není vyloučeno, aby příspěvky jed-notlivých spoluautorů byly od sebe rozezna-telné, nesmí být ale způsobilé samostatného užití. V případě spoluautorského díla musí jít o dílo z jednoho tvůrčího oboru. Proto např. literární dílo s výtvarnými ilustracemi nelze považovat za dílo spoluautorské, nýbrž jde o dvě díla spojená. Toto rozlišování má dů-ležité právní důsledky. V případě spoluautor-ského díla totiž rozhodují o nakládání s dílem všichni spoluautoři jednomyslně, a jestliže některý z nich bez vážného důvodu s ostatní-mi nesouhlasí, lze jeho souhlas nahradit soud-ním rozhodnutím. V případě děl spojených, typicky text a ilustrace, hudba a text apod., rozhodují o nakládání s jednotlivými díly je-jich autoři samostatně. Je nutné ještě doplnit, že pravidla, která platí pro spoluautory, platí rovněž pro dědice autorských práv.Nikoliv každého, kdo se podílí na vzniku díla, lze automaticky považovat za spoluau-tora. Spoluautorem především není ten, kdo poskytl pouze odbornou pomoc (konzultaci), kdo poskytl dokumentaci, administrativní po-moc nebo kdo tzv. přišel s nápadem či námě-tem na dílo. Stejně tak nebude spoluautorem ten, kdo pouze učiní určitý objev např. ve fy-zice, aniž by jej popsal v odborném díle, které naopak sepíše jeho kolega. Tento kolega bude autorem odborného díla o daném objevu, aniž by si však mohl činit jakékoliv nároky na „au-torství“ objevu samotného.Vznik práv České autorské právo, podobně jako dnes již většina zahraničních právních úprav, při-znává autorům tzv. neformální ochranu. Na rozdíl od práv průmyslových není třeba spl-nit naprosto žádné formální náležitosti, jako je podání přihlášky, registrace u nějakého úřa-du apod. Dokonce není třeba ani zaznamená-ní díla na jakémkoli hmotném nosiči (na pa-píře, CD-ROM apod.). Posledně uvedené ne-platí ve všech státech Bernské unie, protože sama Bernská úmluva povoluje, aby vznik au-torských práv byl podmíněn právě zachycením na hmotném substrátu.Autorské právo k autorskému dílu vzni-ká automaticky okamžikem, kdy je slovy autorského zákona „dílo vyjádřeno v objek-tivně vnímatelné podobě“, jinak řečeno, vy-jádřeno tak, že je může vnímat zrakem, slu-chem, popř. hmatem i jiná osoba než autor. Stačí proto např. zazpívání melodie, a jest-liže tato splňuje zmíněné znaky autorského díla, vznikne tím okamžikem autorské právo k dané melodii, a to tomu, kdo ji složil. To-též platí třeba o pouhém přednesení odborné přednášky, která, splňuje-li znaky autorského díla, je dílem literárním – odborným, aniž by nutně musela být zároveň zachycena a poslé-ze publikována v odborném tisku.V takovýchto případech, kdy dílo vznikne a není zároveň zachyceno způsobem usnad-ňujícím později prokazovat jednak původní podobu daného díla, jednak autorství kon-krétní osoby, mohou nastat problémy v přípa-dech sporů o autorství. Ale to nemění nic na skutečnosti, že autorskoprávní ochrana vzni-ká neformálně bez nutnosti zachycení díla nebo splnění jakýchkoliv úředních formalit.Dotazy, jak si lze v České republice regis-trovat autorská práva, dostává ministerstvo kultury relativně často. Poté, co se tazatel do-zví, že něco takového není možné, pravidelně následuje dotaz, jak si tedy lze práva ochrá-nit a zajistit neokopírování díla, „neukradení autorství“, „neukradení nápadu“. Možností je několik, i když žádná z nich nemusí být zce-la stoprocentní ochranou před zneužitím díla, zpochybněním autorství nebo jiným podob-ným nekalým jednáním. Je to však to nejmen-ší, co lze pro prokázání původu díla a autorství učinit. Především se doporučuje ponechat si kopie jednotlivých verzí díla. Ten, kdo by vý-slednou podobu díla pouze okopíroval, by ta-kový důkaz k dispozici neměl. Dále se dopo-ručuje, je-li to s ohledem na povahu díla mož-né, zaslat si v zapečetěné obálce do vlastních rukou kopii díla. Tuto obálku posléze nerozle-povat a ponechat si ji pro případ sporu. Bude sloužit k prokázání toho, že k danému datu měl odesílatel a zároveň příjemce dané dílo již k dispozici. Dále je možné využít notář-skou úschovu, popř. služby některých agentur, které takovou úschovu poskytují. Rovněž je vhodné zaevidovat se u příslušného kolektiv-ního správce práv, popř. s ním uzavřít smlou-vu o zastupování, a zároveň nahlásit svá díla k evidenci v rejstříku předmětů ochrany ve-dených kolektivními správci práv.Samozřejmostí by mělo být označování všech verzí, originálů a kopií díla jménem au-tora nebo pseudonymem, popř. i datem vzni-ku nebo jakýmikoliv jinými údaji, na zákla-dě kterých lze identifikovat, a má-li o to autor zájem, i kontaktovat autora. Jestliže ovšem autor nechce zůstat v anonymitě a zpřístup-ňovat své dílo jako dílo anonymní, tj. bez označení autora. V případě některých druhů děl, zejména fotografií, jsou využívány růz-né technologie k označování autorství, kromě prostého popisu také různé vodoznaky apod. I tyto způsoby označování děl lze doporučit.Autorská práva a vlastnictví hmotného substrátu Nejen vznik, ale ani existence autorských práv není závislá na hmotném substrátu. Jiný-mi slovy, ten, kdo získá do vlastnictví hmot-ný substrát díla, nenabývá zároveň autorská práva. To platí jak v případě nákupu originá-lů uměleckých děl, tak i v případě zaslání ru-kopisu článku redakci časopisu (nakladateli či vydavateli) atd. Vlastník uměleckého díla nemůže poskytovat licence k výrobě repro-dukcí takového díla. Redakce časopisu nemů-že rukopis vydávat za svůj materiál a může s ním nakládat pouze v rozsahu, v jakém jí to umožňuje autorský zákon. V tomto kon-JUDr. Adéla Faladová, Ministerstvo kultury České republiky