60 ELEKTRO 2/2013 archiv Významné osobnosti vědy a techniky (22. část)Wilhelm Conrad Röntgen *27. března 1845 Lennep (Prusko) †10. února 1923 Mnichov (Německo)90 let od jeho úmrtí Moje paprsky ať patří a slouží všem bez omezení Wilhelm Conrad Röntgen německý fyzik s holandskými předky, jeden z nejtalentovaněj-ších experimentátorů 19. století a nositel prv-ní Nobelovy ceny za fyziku za objev zvlášt-ních paprsků X nazvaných po něm rentgenové. Wilhelm Conrad Röntgen se narodil 27. března 1845 jako jediné dítě v rodině majitel továr-ny na sukno Friedricha Röntgena a jeho ženy Charlotte Constanze v pruském městě Lennep. Když byly malému Röntgenovi tři roky (1848) odstěhovala se rodina z ekonomických důvodů do Apeldoornu (střední Nizozemí). Wilhelm Conrad Röntgen začal navštěvo-vat v období let 1861 až 1863 střední tech-nickou školu v Utrechtu. K maturitě se však nedostal, neboť byl z disciplinárních důvodů vyloučen ze školy poté, co byl omylem ozna-čen za autora karikatury svého třídního učite-le. Navzdory tomuto politováníhodnému inci-dentu zahájil Röntgen 23. listopadu 1864 svá studia na proslulé Švýcarské technické vysoké škole v Curychu (ETH Zürich), kde bylo jako jediné a rozhodující kritérium zvládnutí přijí-mací zkoušky, a nevyžadovalo se maturitní vy-svědčení. O čtyři roky později, 6. srpna 1868, obdržel Röntgen diplom strojního inženýra. V následujícím období absolvoval Rönt-gen nástavbové studium fyziky u Augusta Kundta, který byl jen o šest let starší než on. 22. června 1869 promoval Röntgen z fyziky na téma studia plynů na Univerzitě Curych. Rok nato doprovodil svého učitele Augusta Kundta jako jeho asistent do Würzburgu. Zde publikoval v Letopisech fyziky a chemie své první vědecké pojednání. 13. března 1874 obdržel Wilhelm Conrad Röntgen na Univerzitě Štrasburk habilita-ci, kterou mu Univerzita Curych pro jeho chybějící maturitu odmítla udělit. Od roku 1875 působil jako mimořádný profesor fy-ziky a matematiky na Zemědělské akademii Hohenheim. Na přání svého bývalého aka-demického učitele a mecenáše Kundta dostal později Röntgen místo mimořádného profe-sora fyziky ve Štrasburku. Röntgen se do-čkal vůbec svého prvního pevného platu ve své akademické kariéře až v roce 1879, když byl povolán jako řádný profesor do Gießenu. Röntgen byl jmenován princem vladařem Luitpoldem 31. srpna 1888 profesorem ex-perimentální fyziky ve Würzburgu a o pět let později se stal rektorem zdejší univerzity. Zde se mu také 8. listopadu 1895 podařil jeho nej-větší vědecký kousek: pomocí upra-vené Crookesovy trubice objevil zá-hadné paprsky X, které byly později na jeho počest nazvány po něm jako Röntgenovy paprsky, resp. záření (v některých ang. zemích se ale označují jako X-rays). Paprsky X nevyvolávají pocit vidění, když dopadnou do oka, a nečiní viditelnými obyčejné před-měty. Vždy postupují přímým smě-rem a nevychylují se vlivem elektrického ani magnetického pole – nejsou to částice nesoucí elektrický náboj. Chovají se jako paprsky svě-telné, jsou pokládány za elektromagnetické zá-ření s velmi malou vlnovou délkou. Právě tato malá vlnová délka způsobuje jejich pronika-vost mnoha neprůhlednými tělesy. Koncem roku 1895 uveřejnil Röntgen struč-nou zprávu o svém překvapujícím objevu. V ná-sledujícím období až do ledna 1896 napsal tři vědecké výzkumné zprávy týkající se tohoto ob-jevu. První zpráva měla název O novém druhu paprsků a krátce nato vyšla v anglickém, fran-couzském, italském a ruském jazyce. Byl to ob-jev století, který stál u zrodu nové epochy vědy. Způsobil nejen revoluci v lékařské diagnostice, ale vedl také k získávání dalších velmi důleži-tých poznatků ve 20. století, mj. např. zásadně přispěl k objevení a prozkoumání radioaktivity, za což obdržel v roce 1903 Becquerel společně s Marií a Pierrem Curie Nobelovu cenu. Wilhelm Conrad Röntgen pokračoval ve své vědecké kariéře a od 1. dubna 1900 začal působit jako profesor na Univerzitě Mnichov. V témže roce mu byla propůjčena Barnardova medaile a rok nato, v roce 1901, se stal prv-ním nositelem Nobelovy ceny za fyziku, kte-rou dostal za mimořádný přínos vědě objeve-ním jeho paprsků X. Získaný finanční obnos 50 000 korun, který byl součástí ceny, věno-val Univerzitě Würzburg. Rovněž se vzdal možnosti patentovat svůj objev, díky čemuž došlo k velmi rychlému rozšíření rentgenové-ho přístroje, který tak mohl sloužit v lékařství ku prospěchu velkého množství lidí. Wilhelm Conrad Röntgen byl introvert a do svého soukromí nechal nakouknout jen několik málo lidí. K charakteristickým pova-hovým rysům Wilhelma Conrada Röntgena patřila skromnost a smysl pro spravedlnost. Když byl však ponořený do své vědecké prá-ce, dokázal jen velmi těžko komunikovat se svým okolím. Jeho žena se s ním sice vídá-vala pravidelně, ale často se stávalo, že ani ji nevnímal a na její otázky nereagoval. Své vědecké výsledky však zpracovával Röntgen s největší vytrvalostí a pečlivostí. Neuveřej-nil nic, co by nebylo zajištěno ze všech stran. Wilhelm Conrad Röntgen zemřel v Mni-chově 10. února 1923 ve věku nedožitých 78 let na rakovinu střev. Je v duchu své zá-věti pochován na Starém hřbitově v Gießenu, kde jsou uloženy ostatky také jeho rodičů.Na počest Wilhelma Conrada Röntgena byly pojmenovány nejen jím objevené paprsky X, ale také nyní již zastaralá jednotka expozi-ce ionizujícího záření – rentgen (R) nebo také chemický prvek 111 – roentgenium (Rg). Jeho jméno nesou mnohé školy, ulice a jiná veřejná místa. Každým rokem okolo 10. října je pro-půjčována ve Würzburgu Cena Wilhelma Con-rada Röntgena nejlepším mladým začínajícím vědcům Ústavu fyziky a astronomie Univerzi-ty Würzburg. Dále byl k uctění jeho vědeckých výkonů po něm pojmenován asteroid 6401 – Roentgen nebo lékařsko-vědecká odborná spo-lečnost německých radiologů – Německá Rönt-genova společnost. V jeho rodném městě Len-nep se nachází Německé Röntgenovo muzeum. S jeho jménem se můžeme setkat i na železni-ci – pod jménem Wilhelm Conrad Röntgen je v grafikonu vlakové dopravy zaveden Interci-ty-Express ICE 884. Wilhelm Conrad Röntgen uveřejnil ve své kariéře 60 vědeckých prací. Z jeho nejznámějších děl lze uvést: – Studien über Gase. 1869. – Über die Bestimmung des Verhältnisses der spezifischen Wärmen der Luft. 1870. – Über die elektromagnetische Drehung der Polarisationsebene des Lichtes in den Ga-sen. 1879 (společně s Augustem Kundtem). – Über Töne, welche durch intermittierende Bestrahlung eines Gases entstehen. 1881. – Über die durch Bewegung eines im homo-gen elektrischen Felde befindlichen Dielek-trikums hervorgerufene elektrodynamische Kraft. 1888. – Über eine neue Art von Strahlen. 1895 a 1896. – Weitere Beobachtungen über die Eigen-schaften der X-Strahlen. 1897. – Über die Elektrizitätsleitung in einigen Kristallen und über den Einfluß der Be-strahlung darauf. 1913 a 1921 (společně s Abramem F. Ioffem).Literatura:[1] HEŘMAN. J.: Od jantaru k tranzistoru. FCC Public, Praha, 2006.[2] http://wikipedia.org Rentgenový snímek pravé ruky