28 ELEKTRO 2/2013 elektrotechnická praxe Účinky proudů na člověka Ve svých počátcích, zhruba od polovi-ny 19. století, kdy začala být elektřina využívána již pro přenos zpráv, nejevily se její účinky jako příliš nebezpečné. Proto drá-ty elektrického vedení byly celkem bezsta-rostně umísťovány, kde se dalo, a nedbalo se ani příliš na to, aby nebyly přístupné do-tyku. Do tohoto bezstarostného využívání elektřiny neočekávaně zasáhly první zprávy o úrazech elektrickým proudem. Přečtěme si jednu z prvních. „Smrt způsobená drátem“ se na jaře roku 1888 poprvé stala tématem newyorských listů:„… poskakující mládenec uchopil jeden z telegrafních drátů visících odněkud z výšky dolů. S drátem v ruce potom kolem sloupu dále poskakoval, když se náhle obklopen sprš-kou jisker zvrátil dozadu a vrávoravě padl na špinavý chodník. Kolem se rychle shromáž-dili lidé a rychle dorazila i ambulance, jež chlapce, který byl později identifikován jako Moses Streifer, dopravila do nemocnice. Byl však již mrtvý.“Deník New York Daily Tribune ve svém úvodníku napsal: „Je skoro škoda, že elektric-ký drát v neděli ráno nezabil nějakého milio-náře nebo jiného občana ve vysokém postave-ní. V takovém případě by se veřejnost poleka-la a její rozhořčení mohlo způsobit přeložení drátů pod zem. Byl to však jen chudý podomní obchodníček, patnáctiletý chlapec rumunské národnosti …“To tedy byla jedna z prvních zpráv o smrtel-ném úrazu elektrickým proudem. Využití elek-trické energie – nejprve především k osvětlová-ní, později i k dalším účelům – s sebou neslo potřebu přesvědčit veřejnost o tom, že elektři-na je prospěšný a bezpečný pomocník, a niko-liv neviditelný zabiják. Proto se již od 80. let 19. století konaly pokusy na zvířatech a v ně-kterých případech i na dobrovolnících, které prokazovaly účinky elektrického proudu.Byl to zpočátku souboj mezi – na jed-né straně „bezpečným stejnosměrným prou-dem“, jehož zastáncem byl v celosvětovém měřítku světově proslulý vynálezce Tomas Alva Edison, v našich národních poměrech vynálezce František Křižík – na druhé stra-ně „nebezpečným proudem střídavým“, pro-sazovaným v Americe „brzdařem“, inžený-rem, vynálezcem a průmyslníkem Georgem Westinghousem, pro nějž pracoval Nikola Tesla. V našich krajích rozvíjel střídavý proud podnikatel a propagátor silnoproudé elektro-techniky Emil Kolben (jeho jméno figuru-je v značce ČKD, která byla původně zkrat-kou firmy Českomoravská-Kolben-Daněk). I když je dnes uváděno, jak byl souboj mezi příznivci těchto dvou táborů urputný, zřejmě to nebylo protivenství na život a na smrt, což dokládá i to, že Edison Kolbena jako svého bývalého zaměstnance v roce 1911 v Praze poctil přátelskou návštěvou.Historii elektrotechniky není třeba po-drobně znát, přesto je za současného stavu každému zřejmé, že technicky a ekonomicky výhodnější, i když z hlediska nebezpečí úra-zu nebezpečnější střídavý proud ze známých příčin (výroba, přenos a využití ve spotřebi-(informace k připravované ČSN IEC/TS 60479-1 ed. 2)Ing. Michal Kříž, IN-EL, spol. s r. o.Obr. 1. Poměrné vnitřní dílčí impedance Zip lidského těla Obr. 2. Impedance lidského těla (složená ze složek činných rezistancí i jalových kapacitancí)Zs1 Zi Zs2 ZT Obr. 3. Rozdíl mezi impedancí (2) a rezistan-cí (1) lidského těla impedance ZT a rezistance RT lidského těla (kΩ) dotykové napětí UT (V)0 100 200 300 4 3 2 1 0 1 2 1 2 Obr. 4. Závislost dotykového napětí na celkové impedanci těla celková impedance těla ZT (kΩ)0 50 100 150 200 250 54321 10 000 1 000 100 10 1 0,1 dotykové napětí UT (V)průraz kůže