22 ELEKTRO 2/2013 duševní vlastnictví Autorské právo (1. část)S autorským právem se lze v současné době setkat v podstatě na každém kroku a v míře mnohem větší než v dobách, kdy neexistoval internet a digitální technologie umožňující v podstatě komukoliv pořizovat rozmnoženiny autorských děl, záznamů atd. v dokonalé kvalitě. Nové technologie a tech-nika dovolují v podstatě každému – profesionálům i amatérům, tvořit nebo užívat autor-ská díla a jiné výtvory chráněné autorským právem a zpřístupňovat je veřejnosti. Při té příležitosti většinou dříve či později narazí na otázky spojené s autorským právem, ať už jde o to, zda a jak si mohou svůj výtvor chrá-nit, zda neporušili autorské právo jiného au-tora apod. Je vždy lepší mít alespoň základní představu o tom, v čem autorské právo spo-čívá, jakou ochranu a komu poskytuje, jaká jsou jeho omezení apod.Význam autorského práva neustále roste především v těch ekonomikách, které se opí-rají o výzkum a vývoj a které se do jisté míry odklánějí od výroby. Autorské právo – a du-ševní vlastnictví obecně, se v těchto ekono-mikách stává klíčovým vlastnictvím podniků, které si je úzkostlivě střeží. Mnoho činnos-tí jejich zaměstnanců vede k vytvoření du-ševního vlastnictví a ať už jde o vynálezy či autorská díla, podniky mohou na tomto du-ševním vlastnictví stavět své podnikání pou-ze, jestliže vědí, jak právně zajistit, aby toto duševní vlastnictví mohly využívat a chránit před konkurencí.Autorské právo je součástí systému práv k nehmotným statkům, popř. práv z duševní-ho vlastnictví (intellectual property rights). Autorským právem (často označovaným an-glickým pojmem copyright) – v širokém slo-va smyslu, je označován soubor právních no-rem upravujících právní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou a užitím příslušných předmětů ochrany. Těmito předměty ochrany jsou v první řadě autorská díla (díla umělec-ká a vědecká, včetně počítačových progra-mů). Kromě nich jde ovšem ještě i o umě-lecké výkony (výkony zpěváků, herců, ta-nečníků apod.), zvukové záznamy (typicky hudební nahrávky, ale také např. audioknihy, záznamy dramatizací literárních děl, zázna-my zpěvu ptáků apod.), zvukově obrazové zá-znamy (nejčastěji jde o záznamy audiovizu-álních děl, tedy filmů) a o vysílání (výsledky činnosti vysílacích organizací, televizních, rozhlasových a v poslední době i interneto-vých vysílatelů). Souhrn právních norem tý-kajících se těchto předmětů ochrany je ozna-čován jako práva související s právem autor-ským (related rights). Za součást autorského práva v širokém slova smyslu je považová-no i zvláštní právo (sui generis) pořizovatele databáze. Jestliže nebude výslovně uvedeno jinak, bude nadále používán pojem autorské právo v širokém slova smyslu, tj. zahrnujícím všechna již zmíněná práva.Ve světě existují, zjednodušeně řečeno, dva autorskoprávní systémy. Jedním z nich je systém kontinentálního autorského práva, typický především pro většinu států Evropy, druhým z nich je anglosaský systém, typický pro země s common law, zejména pro Spoje-né státy americké a Velkou Británii. Oba sys-témy mají svá specifika a odlišnosti. Uveďme aspoň některé z nich. Kontinentální autorské právo rozlišuje právo autorské a práva s ním související. Pro kontinentální autorské právo platí zásada neformální ochrany (pro vznik ochrany nejsou třeba žádné formality), au-torem může být pouze fyzická osoba, prá-va jsou (většinou) nepřevoditelná (nelze je např. prodat) a nelze se jich vzdát, podmín-kou vzniku ochrany díla je jeho jedinečnost. Pro kontinentální autorské právo jsou typic-ké konkrétní specifikované výjimky z výluč-ných práv umožňující za stanovených pod-mínek užít dílo (výkon, záznam apod.) i bez svolení autora. Naopak anglosaské autorské právo (copyright) chrání všechny zmíněné kategorie předmětů ochrany (díla, záznamy apod.), ochrana je podmíněna splněním for-málních náležitostí (např. registrací práv u co-pyrightového úřadu), autorem, popř. původ-ním nositelem autorského práva může být ne-jen fyzická, ale i právnická osoba, práva jsou převoditelná, lze se jich vzdát a pro vznik au-torskoprávní ochrany postačuje původnost díla, nemusí jít o jedinečný výtvor. V oblas-ti výjimek z práv je pro anglosaské autorské právo typická tzv. fair use doktrína, stanovu-jící obecná kritéria, která musí být splněna pro to, aby konkrétní užití díla bez souhlasu autora bylo možné považovat za neporušují-cí autorova práva. Je nutné dodat, že uvedené rozdíly mezi kontinentálním a anglosaským autorským právem se v některých ohledech postupně a do určité míry začínají vytrá-cet. Například od přístupu Spojených států amerických k Bernské úmluvě z roku 1989 již není podmínkou vzniku autorskopráv-ní ochrany registrace u copyrightového úřa-du, i v zemích s anglosaským právním systé-mem jsou postupně zaváděny konkretizova-né výjimky a omezení výlučných práv apod.Podobně jako v případě práv průmyslo-vých je autorské právo subjektivním sou-kromým právem příslušejícím jednotlivým nositelům práv. Jde o právo absolutní pova-hy, umožňující nositeli práv vykonávat svá práva přímo – užitím svého díla nebo jiné-ho předmětu ochrany (např. vydáním vlast-ním nákladem), nebo udělovat svolení k vý-konu těchto práv (např. nakladatelskou li-cenční smlouvou udělit nakladateli svolení k vydání díla) a rovněž domáhat se ochra-ny proti každému, kdo do jeho práva zasáh-ne nebo je ohrozí. Autorské právo může být vykonáváno individuálně samotným nosi-telem práv, popř. jeho zástupcem (agentu-rou apod.), nebo, což je pro autorské právo na rozdíl od práv průmyslových specifické, kolektivně – prostřednictvím tzv. kolektivní správy práv (k tomu více později).Charakteristickým rysem autorského prá-va je jeho teritorialita, spočívající v tom, že ochrana práva se řídí právním řádem státu, v němž je ochrana uplatňována a kde bylo za-saženo do práva či právo bylo ohroženo. Prin-cip teritoriality se v současné době ukazuje jako jeden z největších problémů autorského práva. Nelze vždy jednoduše určit, jaké prá-vo se má použít, kde vlastně bylo právo po-rušeno, kam až sahá pravomoc soudu, popř. soudního zákazu apod. Autorská díla, zvu-kové záznamy, filmy, počítačové programy atd. jsou stále více a někdy i výlučně šířeny prostřednictvím internetu, který de facto ne-zná hranice, a přestože je teoreticky (i prak-ticky) možné využívat různé technologie pro jeho teritoriální omezení (tzv. geolokační ná-stroje), je obecně známo, že takováto omeze-ní většinou lze obejít.Dalším charakteristickým rysem autor-ského práva je neformálnost vzniku ochra-ny. Na rozdíl od práv průmyslových není ke vzniku autorskoprávní ochrany třeba splnit žádné formální náležitosti. Ochrana vzniká okamžikem vytvoření předmětu ochrany, popř. v okamžiku jeho (prvního) vyjádře-ní v objektivně vnímatelné podobě, v podo-bě vnímatelné lidskými smysly. Jak přesně musí být dílo vyjádřeno, bývá v jednotlivých národních právních úpravách stanoveno růz-ně, a je proto nutné v každém jednotlivém případě brát v potaz danou národní úpravu. Podle českého autorského zákona je tako-vým vyjádřením zachycení díla či zázna-JUDr. Adéla Faladová, Ministerstvo kultury České republiky V minulém roce se čtenáři na stránkách Elektra setkávali se seriálem člán-ků o průmyslových právech – o patentech, užitných a průmyslových vzo-rech, ochranných známkách apod. Několikrát bylo v té souvislosti zmíně-no i autorské právo – s příslibem, že jemu bude věnována větší pozornost později. Ten čas právě nastal. Pokusíme se přiblížit čtenářům tuto velmi důležitou oblast práv k nehmotným statkům, která se dotýká velmi široké-ho spektra lidských činností, nejen těch spojených s uměním, kulturou, ale i s průmyslem a obchodem či s vědeckou činností.