60 ELEKTRO 12/2012 archiv Wernher von Braun *23. 3. 1912 Wirsitz (Německé císařství, nyní Wyrzysk v Polsku)†16. 6. 1977 Alexandria (Virginie, USA)100 let od jeho narození Vytvořili jsme nový prostředek pro vedení války Dr. Wernher Magnus Maximilian von Braun byl raketový inženýr německého půvo-du, průkopník a vizionář letů do vesmíru. Stal se na jedné straně významným a uznávaným odborníkem jako hlavní konstruktér funkční rakety na kapalné palivo A-4 (V-2) a pro svůj pionýrský přínos si vysloužil velkou vážnost, na straně druhé je jeho osobnost velmi kontro-verzní vzhledem k jeho účasti jako konstruk-téra raket V-2 na válečném tažení hitlerovské-ho Německa za 2. světové války.Wernher von Braun se narodil jako druhý ze tří synů východopruského statkáře a baro-na Magnuse von Brauna, který byl od června 1932 do ledna 1933 ministrem výživy a země-dělství za Výmarské republiky, a Emmy, dce-ry Wernhera von Quistorps (1856–1908), stat-káře a člena první komory pruského Zemské-ho sněmu a rakouské Říšské rady. Starší bratr Wernhera von Brauna Sigismund (1911–1998) byl později zaměstnán na ministerstvu zahrani-čí a mladší bratr Magnus (1919–2003) se stal také raketovým inženýrem.Wernher von Braun se již od dětství velmi zajímal o hudbu a přírodní vědy. Jeho nadše-ní pro astronomii v něm vzbudila jeho mat-ka, když mu u příležitosti biřmování dala jako dárek astronomický dalekohled. Již v mládí byl okouzlen myšlenkou vesmírného cestová-ní a objevováním nových světů. To jej přived-lo k četbě literatury vědecké fantazie (science fiction). Později se začal o celý problém zají-mat i z vědeckého hlediska, a seznámil se tak s prací Hermanna Obertha (1894 –1989), kte-rý napsal v roce 1923 studii Raketou k pla-netám (Die Rakete zu den Planetenräumen). Také ho inspirovala kniha Problém cestová-ní vesmírem slovinského astronoma a astrofy-zika Hermana Potočnika (1892–1929), který psal pod pseudonymem Hermann Noordung. Aby mohl více porozumět vědeckým knihám, snažil se vylepšit své matematické znalosti, které do té doby nebyly příliš valné. Již ve svých třinácti letech začal experimentovat v berlínské zoologické zahradě s pyrotech-nickými raketami a ještě jako mladík se díky svému zájmu o vesmír aktivně zapojil do ně-meckého Sdružení pro kosmické cesty (Verein für Raumschifffahrt).V roce 1932 získal na berlínské vysoké škole diplom inženýra mechaniky a vstoupil jako civilní zaměstnanec do raketového pro-gramu Vojenského zbrojního úřadu, kde roz-pracoval a navrhl myšlenku balistické rakety, kterou později úspěšně realizoval. Své expe-rimenty prováděl ve zkušebním prostoru Vo-jenského zbrojního úřadu Kummersdorf vzdá-leného asi 30 km jižně od Berlína. Wernher von Braun promoval v roce 1934 na Univerzitě Friedricha Wilhelma (nyní Hum-boldtova univerzita) na doktora filozofie svou prací na téma konstruktivní, teoretické a ex-perimentální přínosy k problému raket na ka-palná paliva. V témže roce dosáhla raketa A-2 jeho koncepce výšku 2,2 km. V roce 1935 až 1937 vyvinul von Braun v úzké spolupráci s týmem Ernsta Heinkelse a zkušebním pilo-tem Erichem Warsitzem raketový pohon, který byl testován v letadle Heinkel He 112.Ve třicátých letech vstoupil Wernher von Braun do NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, Národně socialistic-ká německá dělnická strana) a do SS (Schutz-staffeln, bezpečnostní oddíly Adolfa Hitlera). Wernher von Braun byl také vedoucím před-stavitelem skupiny známé jako raketový tým, která stála za vývojem balistické rakety V-2, která byla vyvinuta pro válečné účely nacistic-kého Německa. Již v roce 1937 vypustili Něm-ci raketu A-3 (V-1), která dolétla do výšky až 1 km a dala podnět ke konstrukci rakety A-4 (Aggregat, soustrojí) známé spíše pod pojmem V-2 (Vergeltungswaffe, odvetná zbraň). V ob-dobí let 1937 až 1945 byl Wernher von Braun technickým ředitelem vojenského výzkumné-ho střediska (raketové základny) Peenemün-de na ostrově Usedom. Zde řídil mj. i vývoj rakety A-4 na kapalné palivo. Od roku 1943 se začala tato raketa vyrábět sériově a po je-jím prvním použití při bombardování Londý-na se jí začalo říkat V-2. Tato raketa byla jed-na z prvních použitelných raket země–země s pohonem na kapalné palivo. Von Braunova raketa V-2 měla délku 14 m, hmotnost 12 246 kg, dolet přibližně 300 km a užitečné zatížení 1 t. V roce 1945 dosáhla výšky 200 km, a stala se tak prvním objek-tem vytvořeným člověkem, který se dostal do vesmíru (podle definice FAI je to nad 100 km). V-2 se pohybovala rychlostí 5 632 km · h–1, a tak ji bylo nemožné dohnat tehdejšími leta-dly a sestřelit před dopadem a následnou ex-plozí. Raketa poprvé vzlétla v říjnu roku 1942, ale pro skutečné bombardování cílů v Evropě byla poprvé použita až 7. září 1944. Na evrop-ské cíle, bylo odpáleno přes 1 000 raket V-2, převážně z Francie okupované Německem. V-2 se stala brzy předmětem zájmů Sově-tů i Spojenců. Ještě před obsazením raketo-vého komplexu Spojenci, navrhl von Braun, že se vzdá Američanům do zajetí i s předními vědci, společně s plány a testovacími prototy-py. Nevybral si Američany náhodou, ale čistě pragmaticky, neboť měli dostatek kapitálu na raketový výzkum. 20. června 1945 byl schválen přesun von Brauna do USA. Spolu s ním byl transporto-ván i jeho raketový tým z území poraženého Německa na americkou základnu Fort Bliss v Texasu. Čtrnáct let po 2. světové válce praco-val von Braun pro armádu Spojených států na výrobě balistických raket, které byly zpočátku testovány v Novém Mexiku. Zde bylo vypuš-těno téměř sedmdesát raket V-2. V roce 1950 se von Braunův tým přesunul do Redstone Arsenal nedaleko Huntsville v Alabamě, kde pracoval na vývoji armádní balistické střely středního doletu, později známé jako PGM-11 Redstone. V roce 1956 byla pod von Brauno-vým vedením založena agentura ABMA (Army Ballistic Missile Agency, Armádní agentura pro balistické střely), kde pokračovaly práce na raketách Redstone. Na základě střely Red-stone byla postavena raketa Jupiter-C, jejíž další modifikací vznikla raketa Juno I, která vynesla na oběžnou dráhu první americký sa-telit Explorer I. Tento úspěch von Braunova týmu vrátil USA sebedůvěru a podnítil další kosmický výzkum. Na úspěch Juno I navázal von Braun vývojem rakety Juno II, která byla postavena na základu rakety PGM-19 Jupiter.V roce 1960 přešel jeho raketový výzkumný tým z ABMA pod správu nově vzniklé civil-ní agentury NASA (National Aeronautics and Space Administration, Národní úřad pro letec-tví a kosmonautiku), pro kterou později sestro-jil raketu Saturn 5 – vícestupňovou nosnou ra-ketu, používanou v programu Apollo a Skylab, která mj. pomohla Američanům dobýt Měsíc.Wernher von Braun byl vyznamenán v roce 1960 Velkým křížem za zásluhy Spolkové re-publiky Německo, obdržel hodnost čestného doktora na dvanácti univerzitách, mezi nimi i od Technické univerzity v Berlíně, kde pro-moval, byl vyznamenán medailí Wilhelma Exnera v roce 1969 a Zlatou medailí Hum-boldtovy společnosti, na jeho počest je po-jmenován jeden kráter na Měsíci Von Braun.Wernher von Braun odešel na odpočinek 31. prosince 1976 a v polovině následujícího roku zemřel na rakovinu ledvin v Alexandrii ve Virginii ve věku 65 let. Je pohřben na míst-ním hřbitově Ivy Hillside Cemetery.Z jeho nejznámějších prací lze jmenovat:– Konstruktive, theoretische und experimen-telle Beiträge zu dem Problem der Flüssig-keitsrakete. 1934.– Proposal for a Workable Fighter with Rocket Drive. 1939. – Das Marsprojekt. Studie einer interplane-tarischen Expedition. 1952.– Across the Space Frontier. 1953.– Space Frontier. 1968.– History of Rocketry and Space Travel. 1975.(pokračování)Významné osobnosti vědy a techniky (20. část)