44 ELEKTRO 11/2012 téma Elektrické rozváděče a rozváděčová technika; Elektroenergetika Proč není ve zkoušení rozváděčů stále jasno?Mezi vyskytující se „fundované názory“ patří např. to, že typové zkoušky jsou tře-ba pouze u rozváděčů pro laickou obsluhu. Z toho by nepřímo vyplývalo, že prohláše-ní o shodě na všechny ostatní typy rozvádě-čů není nutné vystavovat. Dalším rozšířeným názorem je, že k vystavení prohlášení o shodě postačí vykonání kusové zkoušky. Ta se však používá pouze k ověření správné montáže a nezávadnosti použitých komponent u kaž-dého vyrobeného kusu. I při základní znalosti nařízení vlády 17/2003 Sb., které není nijak rozsáhlé, by nikdo podobnou informaci ne-mohl rozšiřovat. Je v něm totiž uvedeno, že elektrické zařízení splňuje základní bezpeč-nostní požadavky, pokud je ve shodě s bez-pečnostními požadavky technických norem. Těmi jsou myšleny v první řadě harmonizova-né normy ČSN EN. Rozváděče tedy musí spl-ňovat všechny požadavky příslušných norem, a ne pouze část uvedenou u kusové zkoušky. Všem by mělo být jasné, že zákony a před-pisy platí celé, a ne pouze ta část, která jak komu vyhovuje. Toto však alespoň byly ná-zory, u kterých je zřejmé, že prohlášení o sho-dě by mělo být, a je třeba pro to něco dělat.Na druhém protipólu je skupina výrobců nebo uživatelů, která zastává teorii, že nejsou třeba vůbec žádné kroky. Vždyť jde o vyzkou-šené skříně a komponenty, takže žádné zkouš-ky nejsou třeba. V principu je v elektrotech-nice v celém procesu výroby vše „nějak“ vy-zkoušeno. Ať již to jsou používané součástky, díly, materiály nebo i suroviny, vždy na nich již byly nějaké testy vykonávány a mají tře-ba i nějaké certifikáty nebo osvědčení na tu či onu vlastnost. Dalším zpracováním a mon-táží však vzniká finální výrobek, který má již konkrétní nové vlastnosti, které je třeba po-soudit z hlediska bezpečnosti. Stejně tomu je i u rozváděčů, kdy vznikne nový výro-bek, a ten má určité nové vlastnosti, které je nutné posoudit podle příslušné výrobko-vé normy pro rozváděče. Trochu zmatku do této problematiky vnášejí i dodavatelé skří-ní, v jejichž katalozích je v názvosloví vý-robku uvedeno „rozváděč“, přestože vlastně jde pouze o prázdné skříně, které mohou být použity pro výrobu rozváděčů. Může to ně-kdy navozovat dojem, že již nabízejí rozváděč i s prohlášením o shodě, avšak jde jen o jednu z komponent. Na skříních nejsou vykonány zkoušky určené pro sestavené rozváděče, ale jsou ověřeny pouze některé jejich parametry (IP, IK…), které jsou důležité při návrhu kon-krétního výrobku.Nyní je jasno v tom, že bez kompletního ověření či přezkoušení rozváděče není možné vystavit ES prohlášení o shodě a na výrobek se nesmí umístit označení CE. Takový rozvá-děč není možné prodávat či uvádět do provozu a není možné provést revizi na instalaci, kde je použit výrobek bez prohlášení o shodě a odpo-vídajícího typového štítku. Před zkoušením je nutné rozhodnout, kterou normu pro posouze-ní shody použít. V současné době vedle sebe existují dvě řady norem pro rozváděče. Starší a kompletní řada ČSN EN 60439 je použitel-ná pro všechny typy rozváděčů, její platnost je však již postupně omezována. Nová řada ČSN EN 61439 nemá časové omezení, zatím jsou ale vydány pouze části pro silové rozváděče a rozváděče distribuční soustavy. Citelně tedy chybí část pro rozváděče s laickou obsluhou, které jsou z hlediska množství nejvíce vyrá-běnou skupinou.U rozváděčů již není používáno dělení na typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozváděče, ale hovoří se o ověření. Možnosti ověření návrhu rozváděče jsou dány výběrem postupu pro ověření jednotlivých vlastností. Vedle zavedeného ověření zkoušením je zde většinou možné provést ověření výpočtem nebo porovnáním.Základní ověření vyplývající z řady no-rem ČSN EN 61439 se týká těchto oblastí:– pevnost materiálů a částí,– stupeň ochrany skříní,– vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty,– ochrana před úrazem elektrickým proudem a integrita ochranného obvodu,– vestavění spínacích přístrojů a součástí,– vnitřní elektrické obvody a spoje,– svorky pro vnější vodiče,– dielektrické vlastnosti,– oteplení,– zkratová odolnost,– elektromagnetická kompatibilita,– mechanická činnost.Oproti typovým zkouškám z předchozí nor-my nyní přibylo ověření pevnosti materiálů, ověření vestavění přístrojů, vnitřních elektric-kých obvodů a ověření svorek pro vnější vo-diče. Nové postupy budou znamenat také vět-ší požadavky na související dokumentaci, kdy budou muset být doloženy konkrétní vlastnos-ti, např. u použité skříně zkušebním protoko-lem, aby nebylo nutné vše opětovně ověřovat. Takovýto postup by mohl vést ke komplika-cím a prodražení zkoušek, neboť obstarat např. zkušební protokol od dodavatele prázdné skří-ně může být někdy nadlidský úkol. Každý bez problémů předá prohlášení o shodě, z něhož však není patrné, které vlastnosti skříně byly ověřovány a jakým způsobem. K využití pro ověření návrhu rozváděče je proto taková do-kumentace nedostačující.Přestože základní požadavky na konstruk-ci v nových normách zůstávají shodné, je zde více odlišných požadavků, které mohou zna-menat nutnost určitých konstrukčních úprav nebo vyžadují informace uvedené v technické dokumentaci. Například na štítku vedle dříve povinných údajů určujících výrobce a typové označení musí být nyní udáno i datum výro-by a označení normy IEC 61439-X s uvede-ním příslušné části. Ostatní informace mohou být obsaženy v dokumentaci. Musí být také udáno izolační napětí Ui, protože podle něj se kontrolují povrchové cesty. Je také nutné za-třídit rozváděč podle charakteristik. Nově je rovněž stanoveno, že přístroje a svorky musí být umístěny nejméně 0,2 m nad základem u rozváděčů instalovaných na podlaze. Toto jsou některé nové požadavky, které musí mít výrobce na paměti.U kusové zkoušky, vedle prohlídky rozvá-děče, dielektrické zkoušky a kontroly ochran-ných opatření s ověřením celistvosti ochran-ného obvodu, přibývá ověření stupně ochrany skříní, vzdušných vzdáleností a povrchových cest, vestavění součástí, vnitřních elektric-kých obvodů a svorek pro vnější vodiče. To neznamená výrazný nárůst požadavků na od-bornost ve výrobě, ale každopádně se zvyšuje zodpovědnost výrobce za provedení rozvádě-če a zároveň mírně narůstá pracnost při kuso-vém ověření, přičemž ve výsledku bude i del-ší protokol o kusovém ověření. Je zde vhodné zopakovat, že kusová zkouška má ověřit ne-závadnost z hlediska výroby a materiálů kon-krétního vyrobeného kusu, a nelze na základě ní vydat prohlášení o shodě a výrobek opat-řit značkou CE.V závěru nelze než konstatovat, že v mno-ha oblastech elektrotechnické praxe je nutné další tříbení názorů a sjednocování z hlediska zaběhnutých postupů. I přes to, co zde bylo napsáno, lze v poslední době pozorovat vý-raznější snahu o větší „legalizaci“ výroby roz-váděčů, což se projevuje zvýšeným zájmem o příslušné zkoušky ze strany dalších výrob-ců. Elektrotechnický zkušební ústav byl vždy nápomocen těmto snahám a nabízené služby jsou tradičně využívány s povděkem. To platí i při zkouškách a ověřování rozváděčů, kdy je možné využít fundovanost pracovníků EZÚ spolu s dostatečným technickým zázemím.http://www.ezu.cz Ing. Josef Malý, EZÚ, s. p.Na téma zkoušek rozváděčů již bylo mnoho napsáno a mnoho řečeno. Přesto má tento článek za úkol vše v podstatě zopakovat, ale zároveň i o něco více celou problematiku vyjasnit. Stále se totiž objevují informace, které neodpovídají požadavkům daným platnou legislativou, a je zarážející, že se objevují u pracovníků kontrolních orgánů nebo dalších pracovníků státních úřa-dů. Minimálně tito by měli mít dostatek informací, aby měli v dané problematice jasno, a tak nedocházelo k matení výrobců různými polopravdami.