60 ELEKTRO 10/2012 archiv Rozsvítil více světel než bůh sopek Thomas Alva Edison *11. 2. 1847 Milan (Ohio, USA)†18. 10.1931 West Orange (New Jersey, USA)165 let od jeho narození Nic, co by stálo za to, jsem ne-udělal náhodou. Vždy za tím byla poctivá práce.Psát o Edisonovi je velmi těžké v každé době, neboť k němu nelze zaujmout zcela objektivní postoj a život jed-noho z největších géniů lidstva vtěsnat do několika řádek. Rod Edisonů pochází z Ni-zozemí, roku 1730 se první jeho stopy obje-vily v Americe. Lze v něm nalézt svérázné, sukovité stoleté tvrdohlavce a rouhače pro-ti bohu i vrchnosti, kterým několikrát hrozi-la smrt. Nechybělo mnoho a lidstvo mohlo o pozdějšího strůjce převratu civilizace přijít.Je napínavým čtením sledovat rodovou anabázi a život Edisonův od skromných, ne-nápadných až směšných počátků, přes úchvat-nou řadu patentů až k celosvětovému uznání největšího vynálezce všech dob. Dodnes je to fascinující příběh. Narodil se v neklidných do-bách Divokého západu (11. února 1847), kdy právo bylo na straně silnějšího a rychlejšího. Jediným dopravním prostředkem byl kůň a ne-směle se rozšiřující železnice. Do školy cho-dil jen tři měsíce, v ní byl ve všem poslední a označen za hlupáka. Je zásluhou jeho trpěli-vé matky, že hocha zachránila pro lidstvo, na-učila ho všemu, co sama uměla, ale především v něm probudila zvídavost, ctižádost, praktič-nost a snahu sám se učit. Zlom nastal v jeho deseti letech, kdy náhle zanechal dětských her, zřídil si svou první laboratoř a začal vydělávat peníze prodejem zeleniny. Ve dvanácti letech prodával noviny ve vlaku, po vypuknutí ob-čanské války je i tiskl a ve vagonu měl i svou laboratoř. Štěstím osudu se naučil telegrafo-vat a do 22 let vystřídal mnoho zaměstnání. Hlavou se mu honily velkorysé myšlenky, jak změnit svět, pro okolí byl však jen nepoddajný, roztěkaný a nespolehlivý zaměstnanec, odmí-tající se podřídit jakékoliv autoritě. Své první pokusy dělal pokoutně, na dluh, často byl za ně vyhozen z práce, hrozilo mu i vězení. Měl nevšední vůli, vynikající inteligenci, nadlid-skou trpělivost, veškeré peníze dával do ná-kupu přístrojů a pomůcek pro pokusy. Téměř nemusel jíst, spát a ve svých začátcích přežil celou zimu jen v tenkém kabátě. Po třicetiho-dinovém studiu Faradayova spi-su o elektřině se vydal na str-mou cestu samostatného vyná-lezce, nechtěl bezduše proťukat život u telegrafu.Vynálezci jsou označováni jako druzí stvořitelé světa. Ale na rozdíl od toho prvního ne-mohou šest dní tvořit a sedmý odpočívat, musí šest dní tvořit, šedesát dní se snažit svůj vy-nález prodat a dalších šest let se o něj soudit. Proto je mezi nimi tolik sebevrahů. Edison měl naštěstí příliš paličatou hla-vu a smysl pro obchod, byl pří-liš drsný, příliš svůj, než aby se dal odradit. Snad právě proto se mohl stát Edisonem. Vy-nálezcem, který zvládl i nelítostný boj o svou práci a uměl ji prodat. A to je v historii vyna-lézání velmi vzácný případ.Počátkem června 1869 se objevil v New Yorku, přežíval jen o čaji na dlaždicích skle-pa, ale podařilo se mu uplatnit první vynále-zy. V říjnu 1870 podepsal smlouvu s Western Union a stal se postupně majitelem tří labo-ratoří v Newarku na předměstí New Yorku. Nikdy mu nešlo o majetek, vzal si chudou šestnáctiletou dívku. Krizi let 1873 a 1874 se štěstím přestál, i když jeho společnost byla před bankrotem. Na svět postupně přišly tři děti a Edison přiváděl svět v úžas svými pře-vratnými vynálezy. Prožíval svá nejlepší léta 1876 až 1885, v nichž doslova obrátil svět na-ruby: vznikla kvadruplexní telegrafie, žárov-ka, uhlíkový mikrofon a masově byl využí-ván telefon, byl vytvořen fonograf, elektrická rozvodná síť, dynamo, elektromotory, elek-trická tramvaj, elektrická lokomotiva, mluví-cí hračky, akumulátory, zdokonalena kamera, ale vzniklo i elektrické křeslo a podal další stovky patentů. Cenou za ně byly tisíce pro-bdělých nocí, desítky tisíc stran poznámek, velmi omezený rodinný život – sám v Praze roku 1911 vzpomínal: „Nejšťastnější jsem byl od svých 8 do 80 let, kdy jsem mohl pracovat dvacet hodin denně. Spát čtyři hodiny denně je nutnost, pět pohodlí, šest zahálka. Mno-ho spánku a jídla vraždí lidi!“ Lidstvo jásalo a spásu svých problémů spatřovalo v technice a lidském géniu. Ale světová válka a hospo-dářská krize tento entuziasmus zchladily. Pře-sto Edison zůstal optimistou a jeho poslední rozhlasové vystoupení krátce před smrtí bylo povzbuzením a poselstvím lidstvu: „Jděte za svými sny, i když se vám budou všichni smát a mít vás za blázna. Nebojte se překá-žek, ať žádná řeka není pro vás dost široká, žádná hora dost vysoká, žádný cíl dost vzdálený, mějte odvahu a tr-pělivost vašich otců, kupředu, kupředu, kupředu!“ Velkolepý inspirativní životní příběh Ča-roděje z Menlo, nebo také Fa-natika práce, jak ho nazývali, autora přibližně 1 500 paten-tů, se uzavřel v neděli 18. říj-na 1931 ve 3.24 h. Kdosi teh-dy spočítal, že hodnota všech jeho patentů byla 15 mld. amerických dolarů. Později už to raději nikdo nepočítal. Myslím si, že podobně jako Napoleon i Edison posunul do nekonečnosti hranice, kte-ré byly do té doby pokládány za krajní meze lidského ducha a lidské ener-gie. Proto si inteligentní lidé nemusí vytvářet umělou kategorii boha, jestliže poznali tako-vé jedince, jakými byli Edison a další mimo-řádní géniové. Literatura:[JÍLEK, F.: Muž za 15 miliard dolarů. Praha, 1973.](Ing. et Ing. Mgr. Richard Blatný, FINS., IOM.)Významné osobnosti vědy a techniky (18. část)Thomas Alva Edison se svým prvním fonografem