ELEKTRO 10/2012 15 duševní vlastnictví Průmyslové právo v praxi (13. část)V minulém pokračování byla krátce při-pomenuta problematika tzv. neregistrova-ných práv v podniku a otázka licencí. Jest-liže vlastnictví nehmotného statku, ať už registrovaného (patentu, užitného či prů-myslového vzoru atd.), či neregistrované-ho (obchodní tajemství jako takové), je co do účinků analogické právům vlastníka stat-ku hmotného, je licenční smlouva ke statku nehmotnému analogická pronájmu majetku hmotného. Stejně tak jako porušování práv vlastníka k jeho hmotnému statku, tak i po-rušování práva k nehmotnému statku zákono-dárce sankcionuje trestněprávními prostřed-ky – viz trestní zákon (zák. č. 40/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Stanovuje, že po-rušovatel práv k chráněnému vynálezu, prů-myslovému vzoru, užitnému vzoru nebo to-pografii polovodičového výrobku bude po-trestán odnětím svobody až na osm let (blíže viz § 268 a 269). Z uvedeného vyplývá, že je licence jedinou legální cestou k možnosti využívat cizí nehmotný statek. Na rozdíl od statku hmotného, který může současně slou-žit pouze jednomu uživateli, může nehmot-ný statek současně sloužit neomezenému po-čtu uživatelů a na to je při podpisu licenční smlouvy dobře myslet! Podle toho se rozli-šují licence výlučné, které nabyvateli zaru-čují, že poskytovatel nikomu dalšímu licenci ke stejnému předmětu na daném území nepo-skytne a (zpravidla) ani sám ji využívat ne-bude. Nevýlučná licence nic takového nevy-lučuje. Má-li licenciant právo ze své licence poskytovat dalším subjektům právo k dotyč-nému licencovanému právu, mluví se o po-skytování sublicence. Výše licenčních poplat-ků ovšem mj. souvisejí s mírou exkluzivity. Poznamenejme ještě, že při uvalení exekuce na podnik nemůže exekutor zabavit licence, ale pouze platby z nich plynoucí. Licenciant není exekucí poskytovatele licence dotčen. Na průmyslová práva (PP) lze uvalit exeku-ci tehdy, jsou-li v majetku dlužníka – fyzické či právnické osoby. Takto postižená PP mají příslušný záznam i v předmětném rejstříku, což je nezbytné z toho důvodu, aby nebylo prodáno exekvované PP. V takové problema-tické situaci je třeba pamatovat na možnost opomenutí platby udržovacích poplatků, pro-tože jinak by se hodnota takto zneplatněného průmyslového vlastnictví propadla na veřej-ně využitelný statek bez účetní hodnoty! Tak popularizační seriál pokročil až k nepříjem-ným konsekvencím – dosud v oboru ochra-ny technických řešení. Pro ostatní předmě-ty průmyslových práv (netechnických) pla-tí podobná východiska a analogická praxe. Prvním z nich, věcně nejbližším, určeným převážně k ochraně vnější úpravy průmys-lových výrobků, je:Průmyslový vzor Průmyslový vzor je průmyslověprávní ka-tegorie registrovaného práva (privilegia), kte-ré má poměrně široký záběr. V praxi jde jak o vnější úpravu (tvary, barevné úpravy) běž-ných spotřebních předmětů, tak také o ochra-nu nových typografických znaků, módního zboží všeho druhu, dopravních prostředků od lokomotivy, přes osobní automobily po ko-loběžku. Český zákon (zák. č. 207/2000 Sb. v platném znění) užívá název průmyslový vzor (dále PVz), který se v praxi snadno sple-te s užitným vzorem, kterým, jak bylo pro-bráno v předchozích dílech seriálu, lze chrá-nit pouze technické řešení, a nikoliv design. Některé národní legislativy mají v názvu zá-kona slůvko design, takže si termíny neple-tou. Například i Slovensko má pro tuto oblast zákon č. 444/2002 Z. z., o dizajnoch. Zjedno-dušeně lze říci, že PVz vypovídá o tom, jak co vypadá, a nikdy ne o tom, jak co funguje. Pro marketingovou úspěšnost jsou důležité nejenom exkluzivní funkční princip a další konstrukční, technické a materiálové „vychy-távky“, ale i atraktivita a originalita vnější-ho vzhledu konkrétního výrobku. Poměr vý-znamnosti těchto dvou hledisek se ovšem v různých odvětvích může zásadně lišit. S jis-totou však lze prohlásit, že u některých vý-robkových komodit je pro obchodní úspěch podstatný právě design. Z marketingového důvodu je však často významný i atraktiv-ní obal. A právě i do této oblasti sahá možný účinek PVz, ne tedy pouze pro výrobek jako takový či jeho viditelné části, ale i tvar a po-tisk obalu. U obalů, které jsou alespoň čás-tečně průhledné, má pro zlepšení atraktivity zabalených výrobků význam i jejich viditelné uspořádání v obalu. Jde o tzv. get-up úpravu. Nejčastěji se používá pro obaly cukrovinek a kosmetiky. Stejně jako je znám požadavek novosti u přihlášky vynálezu a užitného vzo-ru, je i u přihlášky PVz požadována novost předmětu přihlášky. Je zde určitá analogie s užitným vzorem (kde zákon připouští půl-roční předzveřejnění majitelem práva), pro-tože přihlášku PVz může majitel práva podat až do jednoho roku po jeho prvním zveřejně-ní. To je značná výhoda, protože si může sám v podstatě otestovat atraktivnost svého nové-ho řešení a o získání ochrany žádat v situaci, kdy o její smysluplnosti má jistotu. Podob-ně může přihlašovatel žádat dřívější zveřej-nění nebo naopak z určitého důvodu může požadovat až třicetiměsíční odklad zveřej-nění zápisu svého PVz, to je záležitost stra-tegie. Základním krokem je (v nejběžnějším případě) opět podání národní přihlášky. Pro-tože jde o vizuální záležitost, musí přihláška PVz obsahovat vyobrazení. Vyobrazení PVz je obvykle třeba dodat v různých pohledech, aby byly jednoznačně zobrazeny všechny charakteristické znaky. Je třeba upozornit na to, že vyobrazení PVz zhotovené na počítači v kreslicím programu nebo i ručně je v kaž-dém případě uvědomělým a záměrným vy-abstrahováním podstatných znaků, pro které je ochrana požadována. Vyobrazení je však také možné podat v podobě fotografií výrob-ku, předpokládejme na profesionální úrovni, dobře nasvícený předmět se zřetelnými vše-mi charakteristickými znaky tvaru, struktury, obrysů atd. Fotografie však ukazuje na výrob-ku i znaky, které nemají být chráněny, nejsou nové, jsou vynuceny konstrukcí, funkcí, ma-teriálem apod. A protože vyobrazení je de facto obrazovou definicí předmětu ochrany, může nastat situace, že v případě budoucího sporu právě ony nežádoucí podrobnosti z fo-tografií budou komplikovat výklad rozsahu ochrany, neboť zákon praví: rozsah ochrany je dán vyobrazením průmyslového vzoru tak, jak je zapsán v rejstříku!Určitou teoretickou komplikací je, že prů-myslové návrhářství musí do přiměřené míry respektovat funkčnost výrobku, přičemž vněj-ší tvary podmíněné čistě funkčně nelze touto cestou chránit. Při každé přihlášce PVz, kde není dost zřetelná hranice mezi determinací vnějšího tvaru, strukturováním povrchu apod. a funkčností dotyčného zařízení, velmi zále-ží na zkušenosti a argumentační schopnosti přihlašovatele, popř. jeho zástupce. Při ne-dostatečně kvalifikované argumentaci může být přihláška odmítnuta z důvodu, že vnější úprava je podmíněna technickou funkcí. Prů-myslový vzor musí mít i svůj název. Ten musí splňovat požadavek na stručné, obecně sro-zumitelné vyjádření druhu a určení výrobku. Nejlepší je, když přihlašovatel název odvodí z názvosloví užitého v platném třídníku PVz. Podobně jako jsou technická řešení systema-ticky roztříděna podle oboru techniky, je me-zinárodní dohodou stanoveno i třídění PVz. To bylo vymezeno tzv. Lokarnskou dohodou z roku 1968 (Lokarnské třídění). Momentál-ně je v platnosti již jeho deváté vydání z roku 2008, podle rozvoje technických oborů; je třeba pravidelné doplňování nebo též tzv. re-vize. Pro zajímavost – první třída je vyhra-zena potravinám, třináctá třída je významná pro elektroprůmysl – např. citujme podtřídu: 13-03 zařízení na rozvod nebo ovládání elek-trické energie.Poznámka: Zahrnuje vodiče, vypínače a rozváděče. Poslední třída je: 32-00 grafic-ké symboly a loga, kresby povrchu, zdobení.Obecně u PVz platí zásada, že nikdy ne-jde o absolutní míry, ale o vzájemné propor-cionální relace. U vyobrazení se také žádné rozměry neuvádějí. V praxi to znamená, že je-li PVz použit např. na reálném osobním Ing. Josef Zima