ELEKTRO 10/2012 5 Vážení čtenáři.Zdůrazněným tématem tohoto říjnového čísla Elektra jsou zdroje elektrické energie. Elektřina jako taková provází lidstvo již od pradávna, a to především ve své přirozené formě, v podobě blesků. Tyto jevy vždy budily úctu k přírodním silám (nevyšší slovanský bůh Perun byl uctívaným pánem hromu a blesku), nicméně existují nezávisle na lidském vědění. V průběhu století se člověk pokoušel blesky zkrotit nebo alespoň omezit jejich účinky. Tak se podařilo již v roce 1754 Prokopovi Divišovi sestrojit první fungující hromosvod – tzv. povětrnostní stroj, který měl odsávat blesky z mraků, a tak vyrovnávat potenciál mezi nebem a zemí. S trochou nadsázky by se dalo říci, že ideologicky šlo o první aktivní hromosvod (ESE) bez vstřícného výboje (na téma ESE viz také článek na str. 26 v tomto čísle).Opravdový zvrat ve vývoji „umělé“ elektřiny však nastal teprve s objevem, který uskutečnil Alessandro Volta (1745–1827) na přelomu 18. a 19. století (asi 1799), kdy zkonstruoval svůj elektrický „sloup“ – první použitelný zdroj stálého elektrického proudu a de facto před-chůdce současné akumulátorové baterie (o bateriích viz také článek na str. 42 v tomto čísle). Tyto chemické zdroje umožnily další vývoj v oblasti elek-trických zdrojů, a to především točivých strojů – generátorů. V roce 1866 sestrojil zřejmě první generátor elektrického proudu, tzv. dynamoelektric-ký stroj, Werner von Siemens (1816–1892). V této době – v druhé polovině 19. století – se ve světě i u nás objevují další výjimeční muži – průkopníci elektrotechniky, kteří dokázali aplikovat teorii a elektrotechnické poznatky v praxi a přinášeli doslova světlo do lidských domovů. K těmto průkop-níkům patřili ve světě především Thomas Alva Edison (1847–1931) a Nikola Tesla (1856–1943), u nás František Křižík (1847–1941) a Emil Kolben (1862–1943). Pro rozdílnost názorů na koncepci elektrického proudu (stejnosměrný versus střídavý) se koncem 19. století rozpoutal v zámoří vášni-vý spor, který vešel do dějin pod názvem válka proudů. Hlavními aktéry tohoto sporu byli Edison, zastánce stejnosměrného proudu (viz také článek o tomto geniálním vynálezci na str. 60 v tomto čísle), a Nikola Tesla, zastánce střídavého proudu. Podobná válka proudů se odehrála později v men-ším měřítku i u nás, kde zastáncem stejnosměrné soustavy byl Křižík a střídavé koncepce Kolben. V tomto technicko-obchodním klání nakonec zvítězil v Americe i u nás střídavý proud a Tesla i Kolben slavili velké úspěchy. Elektřina, vyráběná z točivých zdrojů elektrického proudu, však nesloužila vždy jen pokroku a ku prospěchu člověka. Lidé brzy zjistili, že se s ní dá i cíleně zabíjet. A tak ve jménu „humanity“ přišel s nápadem popravovat lidi na elektrickém křesle zubař A. P. Southwick a prvním popraveným byl již v roce 1890 William Kemmler (USA). I v naší současné „civilizované“ době se elektřina často využívá pro necivilní účely. Příkladem mohou být elektrické paralyzéry nebo mikrovlny vysokého výkonu (viz také článek na toto téma na str. 6 v tomto čísle).Alessandro Volta nemohl tušit, že objevem svého elektrického sloupu „nastartuje“ nekončící cyklus vývoje v oblasti aplikované elektrotechniky. Od doby Edisona, Tesly, Křižíka a Kolbena se v elektrotechnice mnohé změnilo. Co však po více než jednom století spojuje všechny elektrotechniky, je touha objevovat neustále nová řešení využívající elektrický proud a uplatňovat je v komerčním světě. Ing. Josef Košťál, šéfredaktor josef.kostal@fccgroup.cz EDITORIAL