74 ELEKTRO 8-9/2012 duševní vlastnictví Průmyslové právo v praxi (12. část)Zdá se však, že se přitom nikdo „netrá-pí“ tím, že každý takto zúčastněný pracov-ník je „nebezpečným“ nositelem různých poznatků, znalostí a know-how svého za-městnavatele, jehož jsou, právně vzato, ma-jetkem. Netřeba diskutovat o tom, že tyto znalosti a zkušenosti mají i svou hodnotu, byť ji nikdo nevyčíslil. Pro mateřskou fir-mu jsou tedy takovéto pohyby pracovníků velmi rizikové. Jestliže ovšem onen pracov-ník není tak loajální ke své mateřské firmě, že v rámci spolupráce na projektech něco jinde naopak „nevyšpiónuje“ a nepřinese „domů“. Navíc je všeobecně známo, že za-pálení pracovníci VaV zpravidla podceňu-jí (ne-li přehlížejí) ekonomické a obchodní aspekty svých aktivit, znalostí a výsledků své práce. Ve žhavé odborné diskusi s ko-legy z jiných firem se mohou snadno zapo-menout a bodře si popovídat, tj. vyzradit velmi cenné a citlivé „maličkosti“. Je otáz-kou, komu se na trnité cestě přeměny vyná-lezecké myšlenky k obchodně zralému ino-vačnímu výrobku (tzv. údolí smrti) podaří včas si prostřednictvím patentové ochra-ny zajistit kýženou exkluzivitu a z ní ply-noucí monopolní prospěch. V tomto směru jsou tuzemští pracovníci na takové „spolu-práce“ obecně méně „vyzbrojeni“, neboť ti starší tržní dravost neznali a stále ji obvyk-le zažitou nemají a mladí elévové se během svých studií o ní jen stěží něco dozvěděli. A MŠMT se v tomto směru nadále nene-chá zneklidňovat!Vraťme se však zpět k podniku, jeho ne-hmotným statkům a inovacím. Dosud byla pozornost věnována oboru registrovaných práv na ochranu technických řešení (patent, užitný vzor). Protože tato práva jsou terito-riální, musí být registrována předepsaným způsobem na patentovém úřadě toho kte-rého státu a jsou zpoplatněna, jejich doba platnosti má zákonné limity. Nezanedba-telná a také ne nevýznamná suma duševní-ho vlastnictví firmy je v kategorii tzv. práv neregistrovaných, v obchodním tajemství. Tato práva tedy nejsou podmíněna žádným vnějším formálním předpisem ani maximál-ní dobou platnosti, tedy ochranného účinku. Vše je na svobodné vůli, a především pro-zíravosti podnikatele, majitele firmy. Aby se však jakékoliv skutečnosti obchodním tajemstvím mohly stát, musí s nimi podnik též kvalifikovaně nakládat v duchu zákon-ného předpisu. Tím zákonným předpisem je zák. č. 513/1991 Sb., v platném znění, ob-chodní zákoník (dále OZ), a to ve svém díle V. – Obchodní tajemství. Z názvu logicky vyplývá, že jde o ochranu tajemství, tedy o předmět utajovaný. Bez odpovídajícího způsobu utajování právní ochrana podle to-hoto zákona nastat nemůže. OZ v tomto pá-tém díle řeší problém tvorby obchodního ta-jemství, otázku nakládání s ním, jeho trvání a právní ochrany v případě jeho porušování.Obchodní tajemství ve smyslu OZ je součástí práv náležejících k podniku. Po-važovat za ně však lze pouze ty skutečnosti obchodní, výrobní nebo technické povahy, které mají skutečnou nebo alespoň poten-ciální materiální či nemateriální hodnotu, které nejsou běžně dostupné a podnika-tel podle své vůle zajišťuje odpovídajícím způsobem jejich utajení. S takto založe-ným obchodním tajemstvím má podnikatel výlučné právo nakládat, k jeho užití cizím subjektem udělit svolení a stanovit k tomu podmínky. Z uvedeného je zřejmý význam právně relevantního nakládání s takovými informacemi a jejich nosiči ve firmě. Jde o celý řetězec činností, od vytvoření před-mětu obchodního tajemství, přes jeho regis-traci a kvalifikované nakládání s předměty obchodního tajemství až po skartaci jeho nepotřebných nosičů (jestliže nejde o doku-menty podle zák. č. 499/2004 Sb., o archiv-nictví…). To vše by měla řešit podniková směrnice zaměřená na nakládání s předmě-ty průmyslového vlastnictví ve firmě a s tím i úkoly, které z ochrany firemního obchod-ního tajemství pro jednotlivé podnikové útvary vyplývají. Orientačně bylo již popsá-no v minulém díle seriálu, jaké povinnosti v tomto smyslu má např. personální útvar, jaká jsou nutná opatření na firemních do-kumentech a smlouvách. Typickým příkla-dem podnikového obchodního tajemství je know-how. To je velmi široká problematika, která se jen stěží vyhne některému z oddě-lení v podniku. Jeho význam lze ilustrovat na reverzním inženýrství – když pracovní-ci firmy rozeberou konkurenční výrobek a zoufale bádají nad problémem, jak kon-kurent mohl to či ono dokázat vyrobit, jak z materiálu zjištěného složení dokázal „vy-ždímat“ ty a ty parametry, kde nakoupil su-rovinu té a té výjimečné vlastnosti apod. Je též běžná praxe, že při podpisu jakéhokoliv druhu patentové licence je současně pode-pisována druhá licenční smlouva právě na know-how. Ta teprve řeší příslušné „finty“, jak bude předmětný patentovaný výrobek možné efektivně vyrábět. Uvedený příklad jasně ukazuje na nezbytnost zavést systém utajování hodnotných informací ve firmě, včetně těch, které nejsou odborné veřej-nosti běžně dostupné. Při vyzrazení know- -how, které se váže na patent, o prodeji je-hož licence podnik – poskytovatel s poten-ciálním licenciátem (nabyvatelem), jedná, by tomuto následně postačilo jednat a platit pouze za licenci na využití patentu. Z pra-xe jsou známy případy, kdy cizí firma vy-jednává o koupi licence tak dlouho, dokud od neopatrného potenciálního poskytovatele postupně nezjistí vše nezbytné, načež jed-nání ukončí, neboť se již potřebné dozvědě-la! Efektem natěšeného budoucího posky-tovatele licence je ztráta! Je pravděpodob-né, že nejeden čtenář nějaký takový případ ze svého okolí zná. Jestliže je vedeno jed-nání se zahraničním zájemcem, je dobrým trikem, že na straně cizojazyčného zájemce je utajeně člověk, který česky dobře rozumí. Když není česká strana na jednání perfekt-ně připravena a účastníci jednání se mezi sebou o nějakých otázkách dohadují, pro-tistrana skrytě jásá, dozví se věci, které se dozvědět neměla, a nepochybně to využije k vlastnímu prospěchu. Perfektní příprava se nemůže nevyplatit!Připomeňme, že předměty obchodního tajemství, byť nehmotné, mají svou finančně vyčíslitelnou hodnotu stejně tak jako prů-myslová práva registrovaná. Není bez za-jímavosti, že na celkové hodnotě podniku v dobách před asi sto lety tvořil podíl ne-hmotných statků v průměru pouze několik procent z hodnoty podniku. Hlavní část ma-jetku firem tvořily budovy, stroje, materiál, pozemky, tedy statky materiálního charak-teru. V současných moderních firmách je tento poměr právě opačný. Materiální statky k realizaci určité výroby lze na trhu koupit. Zpravidla existuje dokonce více potenciál-ních dodavatelů, takže s těmito konkuren-Ing. Josef Zima Minulé pokračování bylo věnováno problematice ochrany duševního vlastnictví ve firmě, bylo ukázáno, že se tato problematika de facto týká všech oddělení podni-ku: od smluv se zaměstnanci, které by měly na dodržování podnikových tajemství pamatovat během trvání zaměstnaneckého poměru, tak i po jeho skončení, přes firemní (nejen výrobní) dokumentaci po nákupní marketing. Byl naznačen problém externí výzkumně-vývojové spolupráce podniku směřující k výrobkové inovaci poža-dované strategickým vedením, a to i s ohledem na spolupráci se školami. Tyto po-známky zde byly uvedeny se zřetelem na různé ministerské i mezinárodní projek-ty a iniciativy, podle kterých se mají navazovat kontakty, zvýšit mobilita pracovní-ků VaV, mluví se o řízení zdrojů znalostí, o znalostní ekonomice atd. (např. projekt Aktivity MOBILITY – MŠMT).