94celoživotní vzdělávání94ELEKTRO 8-9/2012Role soudního znalce při řešení sporu2.3 Provedení důkazu znaleckým posudkemHodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy ob-sahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypo-řádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodně-ní znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posud-kem tedy soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů2). Závěry znaleckého po-sudku nelze bez dalšího přebírat, ale je tře-ba je v případě potřeby ověřovat i jinými dů-kazy, a to zejména tehdy, jestliže mohou být pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku. Tak tomu např. je, připouští-li zna-lecký posudek možnost zpřesnění jím uvádě-ných údajů, avšak k tomuto zpřesnění znalec nepřikročí, nebo postupuje-li znalec ve zna-leckém posudku podle určitého předpisu, ale v dílčím závěru se od něho bez bližšího zdů-vodnění odchýlí3).Jestliže má soud při rozhodování k dispo-zici dva znalecké posudky s rozdílnými zá-věry o určité otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vez-me za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého zna-leckého posudku; pro tuto úvahu je potřebné vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závě-ry přezkoumat jiným znalcem, ve výjimeč-ných, zvlášť obtížných případech vyžadují-cích zvláštní vědecké posouzení státním orgá-nem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (viz § 127 odst. 2 a 3 OSŘ).Pro úplnost uveďme zásadu potvrzenou soudními rozhodnutími, že soud ustanoví znalce tam, kde rozhodnutí závisí na posou-zení skutečností, k nimž jsou třeba odborné znalosti. Musí tedy jít o skutečnost, která je nebo by mohla být významná pro rozhod-nutí v konkrétní věci a k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, které soud-ce nemohl získat přípravou nutnou pro vý-kon jeho povolání. Naopak, jestliže soudce má kromě odborných znalostí předpokláda-ných pro výkon jeho povolání i jiné odbor-né znalosti potřebné pro posouzení určité skutečnosti, nelze na to zpravidla brát zřetel při úvaze o tom, zda má být proveden důkaz znaleckým posudkem. I v těchto případech je povinností soudu, aby provedl důkaz znalec-kým posudkem4).Naopak vyloučeno je nařídit důkaz znalec-kým posudkem tam, kde jde o právní posou-zení skutečného stavu věci. Předmětem doka-zování mohou být jen skutkové poznatky, a to ty, které jsou rozhodující z hlediska předmětu řízení. Poznatky právní (znalost tuzemského objektivního práva, jež má být v daném přípa-dě aplikováno) předmětem dokazování nejsou. Znalost právního řádu a s tím spojená možnost se v něm orientovat a jeho ustanovení správně vykládat a používat je základním předpokla-dem pro výkon funkce soudce (§ 121 OSŘ). Vychází se zde totiž z pravidla, že soud zná (je povinen znát) právo. Právní posouzení vy-jadřující podřazení zjištěného skutkového děje pod určitý právní předpis náleží výhradně sou-du. Soud proto není vázán právním posouze-ním věci účastníky řízení a nemůže také pře-sunout těžiště právního posouzení na jiný or-gán nepříslušný k projednání věci5).2.4 Nezávislost znalceČasto se lze setkat s formulací, že jde o „nezávislého znalce“. Toto je ale logický nesmysl a protimluv. „Závislý“ znalec, tedy znalec jakýmkoliv způsobem podjatý, nesmí znalecký posudek vypracovat, popř. vypra-cuje-li jej, postupuje v rozporu s § 11 ZnalZ, podle kterého:1. Znalec (tlumočník) nesmí podat posudek (provést tlumočnický úkon), jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádě-jícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zá-stupcům pochybnost o jeho nepodjatosti.2. Jakmile se znalec (tlumočník) dozví o sku-tečnostech, pro které je vyloučen, ozná-mí to neprodleně; stejnou povinnost mají i účastníci řízení. O tom, zda znalec (tlu-močník) je vyloučen, rozhoduje orgán, který jej pro podání posudku (tlumočnic-ký úkon) ustanovil.3. O tom, kdy znalec (tlumočník) může ode-přít podání posudku (překladu) a kdy mu nemůže být podání posudku (překladu) uloženo, platí pro jednotlivé druhy řízení obdobně ustanovení o svědcích.Ustanovení o svědcích je např. v § 126 odst. 1 OSŘ, podle kterého výpověď může svědek (a tedy i znalec) odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí trestního stíhá-ní sobě nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud.Společně s pojmem „nezávislost“ se v právních předpisech objevuje pojem „podjatost“. Platí to o jakýchkoliv osobách – svědci, znal-ci, ale i orgány činné v trestním řízení nebo soudy. Podjatý znalec by tedy mohl být tehdy, kdy pro jeho zvláštní poměr k věci, k účastní-kům nebo k jejich zástupcům je tu důvod po-chybovat o jeho nepodjatosti (viz § 14 OSŘ). Definici možných důvodů k podjatosti lze na-jít např. v judikatuře, podle níž: Poměr soudce k věci, který má za následek jeho podjatost, může vyplývat především z přímého právní-ho zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám je účast-níkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z doka-zování při jednání. Soudcův poměr k účast-níkům nebo k jejich zástupcům může být za-ložen především příbuzenským nebo jemu ob-dobným vztahem. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, a to ani v případě, že by rozhodnutí tohoto soud-ce nebyla správná (např. pokud samosoudce vynese rozhodnutí, které je odvolacím sou-dem zrušeno)6).U znalce lze vycházet z obdobného vy-mezení. Například existence blízkého příbu-zenského vztahu znalce ke státnímu zástupci činnému v projednávané trestní věci (např. vztah otce a syna) je sama o sobě skuteč-nost vyvolávající pochybnost o nepodjatosti znalce bez ohledu na to, zda mohou být zá-věry znaleckého posudku zkresleny ve pro-spěch či v neprospěch obviněného. Jde zá-roveň o vadu, kterou nelze odstranit jinak prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., LL.M.1), Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská2) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001.3) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. února 1995, sp. zn. Cdon 24/94.4) K některým otázkám postupu soudů a státních notářství při provádění důkazu znaleckým posudkem v občanském soudní řízení a v řízení před státním notářstvím. Zpráva o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR, schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR z 23. prosince 1980, Pls 3/80.5) Rozbor a zhodnocení úrovně soudních rozhodnutí v občanském soudním řízení u soudů prvního stupně, Nejvyšší soud ČSSR, Prz 36/67. Také Rozsudek Nej-vyššího soudu ČR ze dne 28. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 2554/2003.6) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. října 2001, sp. zn. 22 Cdo 172/2000.7) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2001, sp. zn. 5 Tz 63/2001.(2. část – dokončení)