ELEKTRO 8-9/201289archivAlbert Einstein*14. 3. 1879 Ulm (Německo)†18. 4. 1955 Princenton (USA)133 let od jeho narozeníFantazie je důležitější než věděníAlbert Einstein se narodil v roce 1879 v Ulmu (Německo). Zpočátku nic nenasvěd-čovalo tomu, že vyrůstá jeden z největších gé-niů lidstva. Jeho rodiče, otec Hermann Einstein (1847–1902) a Pauline Einsteinová, roz. Ko-chová, (1858–1920), pocházeli ze staroused-lické židovské rodiny, která žila ve švábském regionu již po celá staletí. Prarodiče z otcovy strany měli ještě tradiční židovská jména – Abraham a Hindel Einsteinovi. A tak Albert vyrůstal v asimilované neortodoxní německo- -židovské rodině ze střední vrstvy.Rodina se krátce po Albertově narození přestěhovala do Mnichova (1880), kde jeho otec a jeho strýc založili vlastní továrnu na elektrické přístroje (Elektrotechnische Fab-rik J. Einstein & Cie). Tato firma měla např. na starost první elektrické osvětlení na mni-chovském Oktoberfestu a podílelela se také na pokládce kabelů v částech mnichovské čtvrti Schwabing. U Alberta se v průběhu jeho dětství a dospívání žádné zvláštní, nebo dokonce geniální nadání neprojevovalo. Na-příklad mluvit začal až ve třech letech. Ve škole patřil sice k bystrým, ale občas až od-bojným školákům. Jeho výkony byly ve ško-le dobré až chvalitebné. Jazyky mu moc ne-šly, ale zato byl vynikající v přírodních vě-dách. Četl populárně vědecké knihy a sám si dělal přehled o stavu výzkumu. V pěti letech (1884) začal brát soukromé lekce ve hře na violu. O rok později začal chodit do obecné katolické školy a od roku 1889 navštěvoval Luitpoldovo gymnázium (v současnosti nese jeho jméno – Gymnázium Alberta Einsteina; nelze ho zaměňovat za současné Luitpoldo-vo gymnázium v Mnichově).Firma jeho otce a milovaného strýce byla mezitím zavřena a rodina se v roce 1894 stěho-vala dál, do Milána. Patnáctiletý Albert měl zů-stat až do maturity na Luitpoldově gymnáziu, avšak dostal se do konfliktu s tuhým školním systémem německého císařství, jehož zákla-dem byla přísná disciplína a pořádek. Učitelé mu vyčítali, že svou neúctou negativně ovliv-ňuje i ostatní spolužáky. Einstein se rozhodl ze vzdoru školu bez ukončení opustit a odjel za rodinou do Milána. Na přímluvu rektora a fyzika Heinricha Webera, který mu věřil, začal v roce 1895 na-vštěvovat liberálně vedenou kantonální ško-lu Aarau ve Švýcarsku. Na vysvědčení měl pět šestek, přičemž šestka byla ve Švýcar-sku nejlepší dosažitelná známka (fáma, že byl Einstein všeobecně špatný žák, se nezakládá na pravdě a do světa ji vypustil první Einstei-nův životopisec, který zaměnil známkovací systém Švýcarska s německým).Přání otce studovat elektrotechniku Albert nevyhověl. Místo toho uposlechl rady přítele rodiny a již v roce 1895 se ucházel o studijní místo na curyšské polytechnice – nyní ETH (Eidgenössische Technische Hochschule, Švý-carská technická vysoká škola). Protože v té době ještě neměl maturitní vysvědčení, musel složit v létě 1895 přijímací zkoušky, při kte-rých však ve svých šestnácti letech jako nej-mladší účastník neobstál. Takže svá studia na polytechnice začal Albert teprve v roce 1896 po maturitě, kterou úspěšně zakončil svá stu-dia na kantonální škole v Aarau.Svoji první vědeckou práci – O zkoumá-ní stavu éteru v magnetickém poli – napsal Albert v létě 1895, když mu bylo šestnáct let, a poslal ji svému strýci z matčiny strany Caesaru Kochovi do Belgie k posouzení. Tato práce však nebyla nikdy zveřejněna.Einsteinovi na formálním vědění moc ne- záleželo, spíše ho vzrušovaly teoreticko -fyzikální myšlenkové projekty. Pro svou umíněnost na sebe strhával nežádoucí pozor-nost a často také narazil. Abstraktní matema-tické vzdělání bylo pro něj trnem v oku a po-kládal je pro problémově orientovaného fy-zika za překážející. Na přednáškách na sebe upozorňoval u vyučujícího profesora přede-vším svými absencemi a na zkoušky se učil z poznámek svých spolužáků. Tato arogance mu však jednak vzala šance na kariéru v jeho alma mater, jednak jí později litoval, když pracoval na matematicky maximálně nároč-né obecné teorii relativity.Einstein ukončil v roce 1900 polytechnic-kou školu s diplomem odborného učitele ma-tematiky a fyziky. Jeho žádostem o asistentské místo na polytechnice a dalších univerzitách nebylo však vyhověno. Na vojnu Albert jít ne-musel, měl ploché nohy a křečové žíly. Vstou-pil tedy do služby jako domácí učitel nejpr-ve ve Winterthuru, Schaffhausenu a nakonec v Bernu. V roce 1901 bylo vyhověno jeho žá-dosti o švýcarské státní občanství a o rok poz-ději, v červnu 1902, dostal na doporučení pří-tele a bývalého spolužáka Marcela Grossmanna konečně své první pevné místo na Švýcarském patentovém úřadu v Bernu jako expert třetí tří-dy. Během zkušení doby na patentovém úřadu začala jeho pravidelná setkání se studentem fi-lozofie Mauricem Solovinem a matematikem Conradem Habichtem, která byla označena jako Akademie Olympia a trvala až do roku 1904.Během studií se Einstein seznámil se svou budoucí ženou srbského původu Milevou Ma-ričovou, která byla o tři a půl roku starší než on. Svatba se konala 6. ledna 1903, tedy až po smrti jeho otce (zemřel koncem roku 1902), a proti vůli rodin. Se ženou Milevou měl Albert dva syny, Hanse Alberta (1904–1973) a Eduar-da (1910–1965). Od října 1903 do května 1905 bydlel Einstein v bernské ulici Kramgasse 49 – nyní je zde muzeum Einsteinův dům Bern.Rok 1905 byl pro Einsteina ve znamení neuvěřitelné plodnosti a je označován jako annus mirabilis aneb zázračný rok. V tomto roce bylo Einsteinovi dvacet šest let a uve-řejnil některé ze svých nejdůležitějších prací. Albert vždy oplýval velkým talentem před-stavivosti a schopnosti proniknout do pod-staty věcí. A právě tyto vlastnosti mu náleži-tě napomohly k tomu, aby se vymanil ze sva-zujících pout tehdejších vědeckých představ. Byly zveřejněny čtyři publikace na různá té-mata a každá z nich by si zasloužila Nobelo-vu cenu. Šlo o speciální teorii relativity, hypo-tézu světelných kvant, potvrzení molekulární struktury hmoty na základě Brownova po-hybu a objasnění měrného tepla pevných lá-tek pomocí kvantové teorie (popisuje chování a vlastnosti subatomárních částic, fyzikálních polí a jejich vzájemnou interakci). 17. března 1905 ukončil práci O heuristickém hledisku na vznik a přeměnu světla, ve které se zabýval té-matem fotoelektrického jevu. Tato práce vešla do análů fyziky (je otištěna ve svazku 17 na str. 132–148). 30. dubna téhož roku předložil Einstein na univerzitě v Curychu profesorům Kleinerovi a Burkhardtovi svou disertační prá-ci s názvem Nové určení rozměrů molekul (za ni mu byl 15. ledna 1906 udělen titul dokto-ra fyziky). 11. května 1905 následovala další jeho práce na téma Brownův pohyb O pohy-bu malých částic suspendovaných v nehybné kapalině, předpokládaném molekulárně-kine-tickou teorií tepla. Své pojednání K elektrody-namice pohybujících se těles dal k uveřejnění 30. června 1905. Toto pojednání vyšlo 26. září 1905 a již následující den k němu Einstein do-dal další doplňující pojednání s názvem Závisí setrvačnost tělesa na jeho energetickém obsa-hu? V tomto doplnění se vůbec poprvé obje-vil snad nejproslulejší vzorec na světě E = mc2 (energie se rovná hmotnosti násobené rychlostí světla na druhou – ekvivalence energie a hmot-nosti). Obě tyto jeho práce jsou nyní označo-vány jako speciální teorie relativity.Einsteinova žádost o habilitaci v roce 1907 byla na univerzitě v Bernu nejprve odmítnu-ta, ale v následujícím roce 1908 byl již úspěš-ný (v zimním semestru 1908/1909 měl první přednášku o teorii záření asi pro tři poslucha-če). V roce 1909 byl povolán jako mimořádný profesor teoretické fyziky na univerzitu v Cu-rychu. Od dubna 1911 byl asi rok řádným pro-fesorem fyziky na německy mluvící Karlově univerzitě v Praze. S tím bylo spojeno získání rakouského státního občanství. V říjnu 1912 se vrátil zpět do Curychu, aby na Švýcarské Významné osobnosti vědy a techniky (17. část)