48ELEKTRO 8-9/2012inovace, technologie, projektyEkodesign (1. část)ÚvodV roce 2005 byla orgány Evropské unie přijata relativně přelomová směrnice 2005/32/ /EU (dále jen jako Směrnice) [1], která udě-lila exekutivnímu orgánu EU – Evropské ko-misi (dále jen také Komisi či jen EK) zásadní pravomoc stanovovat kvalitativní požadavky na environmentální aspekty výrobků a zaří-zení využívajících při svém provozu ener-gii – energetických spotřebičů (EuP1) – Ener-gy using Products).Požadavky na tzv. ekodesign mohou být Komisí vydány v podobě prováděcích opatře-ní – nařízení (Regulation) a výrobci jsou po-vinni je v jistém časovém výhledu splnit pro možné uvedení daného výrobku či zařízení na společný evropský trh. Podstatou požadavků je zpravidla určení jistých přípustných hodnot energetické náročnosti či efektivnosti spotře-biče během jeho funkčního života. Hodnoty přitom bývají přísnější, než jaký je aktuální průměr trhu, čímž motivují výrobce k další-mu technickému vývoji. Požadavky nicméně mohou být zaměřeny i na další vlastnosti spo-třebiče (např. materiálové složení), přičemž cílem je zlepšit jeho vliv na životní prostředí během celého životního cyklu (tj. včetně vý-roby a konečného zneškodnění či recyklace).Základní identifikace výrobků a zaříze-ní, pro které mají být požadavky na ekode-sign specifikovány, byla definována Směrnicí (čl. 15). Energetický spotřebič, pro nějž tako-véto environmentální požadavky mohou být Komisí vydány:– musí být na evropském trhu prodáván ve významnějším množství (orientačně min. stovky tisíc za rok),– jeho životní cyklus má významný dopad na životní prostředí a přitom– existuje relativně významný potenciál ke zlepšení (snížení) tohoto dopadu bez ne-přiměřeně vysokých nákladů.Charakter požadavků na ekodesign urču-je samotná Směrnice v přílohách 1 a 2. Po-žadavky mohou být obecné anebo specific-ké, čímž se rozumí zejména, zda uvádějí či neuvádějí mezní hodnotu daného parametru. Obecné požadavky mezní hodnoty nekonkre-tizují, specifické ano.Pro upřesnění, u jakých typů výrobků a za-řízení mohou být tyto podmínky naplněny, po-věřila Směrnice Komisi k neprodlenému vy-pracování tzv. Pracovního plánu (čl. 16). Ten měl pro následující tři roky určit orientační se-znam skupin výrobků, které budou považová-ny za prioritní pro přijetí prováděcích opatře-ní. Tento plán byl s jistým zpožděním oficiál-ně vydán na podzim 2008 a vytyčil pracovní náplň na období let 2009 až 2011 [2].Plán implementace (požadavků na ekodesign)Pracovní plán pro konkretizaci produk-tových skupin, jež budou podléhat požadav-kům na ekodesign, upřesnil základní kritéria výběru. Minimální objem prodejů byl stano-ven na 200 000 kusů ročně. Významný do-pad na životní prostředí byl kvantifikován ze-jména souhrnnou spotřebou primární energie ve výši alespoň 1 000 PJ/rok, ale také dalšími pomocnými faktory (např. vyšší míra využi-tí během dne či roku, velká spotřeba dalších vstupů, např. vody, velký potenciál dalšího růstu atd.). Poslední kritérium – potenciál ke snížení dopadů na životní prostředí – byl vy-jádřen zejména možností zvýšit energetickou efektivnost o min. 20 % ve fázi používání da-ného spotřebiče. Zvažovány však rovněž byly i aspekty, jako je možnost významně snížit hmotnost spotřebiče či využít recyklované materiály na jejich výrobu.Těmto kritériím vyhovělo na základě vý-sledků podrobného šetření deset výrobko-vých skupin, zahrnujících např. klimatizační a ventilační systémy, transformátory, obrábě-cí stroje, zařízení využívající vodu (pro čiště-ní či zavlažování), průmyslové a laboratorní pece a trouby atd.Na přípravě tohoto seznamu i následné-ho procesu přípravy prováděcích opatření k jednotlivým výrobkovým skupinám mají pravomoc se účastnit i zástupci členských zemí, výrobců, spotřebitelů a dalších zájmo-vých skupin, jež jsou sdruženi do tzv. kon-zultačního fóra.V mezidobí (od přijetí Směrnice do vzniku Pracovního plánu) však již Komise u někte-rých výrobkových skupin, které byly identi-fikovány jako prioritní podle doporučení Ev-ropského programu pro změnu klimatu [3], proces přípravy prováděcích předpisů zahájila (jak ji k tomu zmocnil odst. 2 čl. 16). Zadáno bylo do data vydání Pracovního plánu celkem devatenáct podrobných ověřovacích (podkla-dových) studií a u čtrnácti z nich byly před-poklady potvrzeny a započata příprava pro-váděcích předpisů (tj. nařízení EK).Zde je na místě krátce popsat celý proces, podle kterého požadavky na minimální ener-getickou efektivnost pro každou produkto-vou skupinu vznikají. Má celkem pět dílčích kroků: od zpracování podkladové studie (1), přes její projednání v konzultačním fóru (2), poté přípravu návrhu nařízení a jeho odsou-hlasení tzv. Regulatorním výborem (dále jen Výborem, krok 3), poté ověření Evropským parlamentem (4) až po faktické vydání naří-zení Evropskou komisí (5); viz obr. 1.Aktuální stav je takový, že finální naříze-ní bylo již Evropskou komisí vydáno u deseti druhů výrobků a dále vznikla dvě nařízení po-stihující více druhů spotřebičů (externí zdroje na nabíječky baterií a nařízení omezující výši ztrát, popř. spotřeby v režimu nečinnosti či vypnutí u mnoha převážně domácích spotře-bičů). V jisté fázi procesu přípravy však jsou již prováděcí opatření pro takřka čtyři desít-ky různých výrobků a zařízení (viz příloha).Navíc byl rozsah působnosti této legis-lativy dále rozšířen v listopadu 2009, kdy byla přijata nová Směrnice o ekodesignu č. 2009/125/ES [4], která rozšiřuje působ-nost i na výrobky spojené se spotřebou ener-gie (ErP2) – Energy-related Products).Přehled naplňování směrnice EUIng. Juraj Krivošík, SEVEn, o. p. s.1) Pod pojmem energetický spotřebič směrnice rozumí výrobek, který je po uvedení na trh nebo do provozu závislý na energetickém vstupu (elektrická energie, fosilní paliva nebo obnovitelné zdroje energie), aby mohl fungovat v souladu se svým účelem, nebo výrobek určený k výrobě, přenosu nebo měření takové-to energie, včetně částí závislých na energetickém vstupu, které jsou určeny k zabudování do energetického spotřebiče, na nějž se vztahuje tato Směrnice, a které jsou uváděny na trh, anebo do provozu jako jednotlivé části pro konečné uživatele, přičemž u nich lze posoudit vliv na životní prostředí samostatně. Za energetické spotřebiče nejsou považovány dopravní prostředky určené k přepravě osob nebo zboží (jsou z platnosti Směrnice vyjmuty).2) Jako výrobek spojený se spotřebou energie Směrnice rozumí výrobek, jenž má při používání dopad na spotřebu energie a jenž je uveden na trh nebo do provozu, včetně částí, které jsou určeny k zabudování do výrobku spojeného se spotřebou energie, na nějž se vztahuje tato směrnice, a které jsou uváděny na trh anebo do provozu jako jednotlivé části pro konečné uživatele, přičemž jejich vliv na životní prostředí lze posoudit samostatně. Opět jsou z této definice vyjmuty dopravní prostředky pro přepravu osob nebo zboží.Obr. 1. Schéma procesu přijetí požadavků na ekodesign různých skupin výrobků1 zpracování podkladové studie2 projednání v konzultačním fóru3 příprava návrhu nařízení a odsouhlasení výborem4 ověření Evropským parlamentem5 vydání nařízení Evropskou komisí