18ELEKTRO 7/2012duševní vlastnictvíPrůmyslové právo v praxi (11. část)V předchozím díle šlo o problematiku při-hlašování tuzemských vynálezů do ciziny. Při zájmu přihlásit vynález pouze do několi-ka jednotlivých států může být výhodné po-stupovat tzv. národní cestou. Prostřednictvím patentových zástupců sídlících ve vybraných státech lze podat patentové přihlášky přímo na patentové úřady těchto států. Přihlášky násled-ně absolvují před každým z úřadů proces ve-doucí v kladném případě k udělení teritoriál-ně platného patentu. V případě zájmu podat přihlášky do více států je výhodnější jít ces-tou mezinárodní přihlášky vynálezu. V někte-rých případech však tato cesta může být tak-ticky výhodná i při konečném určení pouze do jednoho či dvou států. Takováto strategic-ká rozhodnutí se vždy vyplatí v konkrétní si-tuaci (obor a dynamika jeho rozvoje, znalosti chování hlavních hráčů v sektoru trhu, mož-nosti obejití patentu atd.) důkladně zvážit. To je ovšem komplexní záležitost a vedení firmy udělá jen dobře, když definitivní rozhodnutí přijme ve spolupráci s příslušným průmys-lověprávním specialistou. Zde nelze nabíd-nout žádnou univerzálně platnou „kuchařku“. V minulém díle bylo uvedeno, že obecně nej-širší možnosti podání mezinárodní přihláš-ky nabízí postup podle Smlouvy o patentové spolupráci (PCT – Patent Cooperation Treaty). Dále byla zmíněna možnost podat mezinárod-ní přihlášku cestou dobře fungujícího Evrop-ského patentového systému (EPC). Tento tzv. Evropský patent je udělován Evropským pa-tentovým úřadem, sídlícím v Mnichově, a má pro kvalitní rešeršní systém velkou meziná-rodní váhu. Jeho účinky v jednotlivých urče-ných (designovaných) státech však nastáva-jí až po přechodu do „národní fáze“, po pro-cesu tzv. validace. Takže v konečném stavu přece jenom může být v každém státě výsle-dek poněkud okleštěný. Na tuto skutečnost je třeba pamatovat, např. v situaci, kdy je zájem v konkrétním státě získat ochranu na řešení blízké tomu, kterému evropský patent udělen byl, nebo je zájem tam výrobek takové řeše-ní obsahující bezkolizně exportovat. Být obe-zřetný se vždy vyplatí. Je nepoměrně levněj-ší a snazší zadat důkladnou patentovou rešer-ši, než čelit právním sporům, nebo dokonce trestněprávním postihům! Dále byla zmíně-na Eurasijská patentová organizace s Eura-sijským patentovým úřadem (EPAÚ), sídlí-cím v Moskvě. Zde pouze ilustrační poznám-ka: Oproti počtu smluvních států uvedených v minulém článku je v současnosti již o je-den stát méně. V důsledku podmínek souvise-jících s podpisem další mezinárodní smlouvy z tohoto svazku vystoupila Moldávie. Budiž to tedy příkladem, že svět průmyslových práv se vyvíjí, i na poli mezinárodním, velmi dy-namicky. To koresponduje s jejich významem při ochraně výsledků vědy, výzkumu a vývo-je, stejně tak jako v rozvoji globalizovaného obchodu. V neztenčené míře i zde platí kla-sikovo: „Kdo chvíli stál – již stojí opodál!“Moderně řízená firma si prostřednictvím interního podnikového předpisu a odpovída-jící organizační struktury zabezpečuje svoje potřeby ochrany a správy vlastních, již exis-tujících průmyslových práv. Stejně tak je v je-jím životním zájmu prozíravě a kvalifikovaně zabezpečovat svá vlastnická práva k budoucí-mu potenciálně interně vzniklému duševnímu vlastnictví. To je celkem běžné a v podstatě je to součástí firemní kultury. Komplikovaněj-ší ovšem je, zajišťovat si svá dosavadní prá-va při externí spolupráci firmy např. při kooperaci. A ještě komplikovanější je, zajišťovat svá práva k předmětům duševního vlastnic-tví, která teprve budou potenciálně vytvořena v rámci externí spolupráce (výzkumné nebo vývojové práce při externím konstrukčním zadání apod.).Vezměme tuto problematiku od základu, tedy od vnitřního uspořádání: Personální od-dělení přijímá zaměstnance na všechny pra-covní pozice a všechny druhy pracovních smluv v podniku, od brigádníků po práci na dobu neurčitou. Při přijímání nových pracov-níků je každý z nich personálním oddělením proškolen na základní úroveň z bezpečnosti práce. Zaměstnanec toto proškolení stvrzuje svým vlastnoručním podpisem. Zde jde o za-městnancovu fyzickou bezpečnost ve vztahu k právním důsledkům při jeho případném pra-covním úrazu. Jak je to ale s ochranou podni-kového duševního a průmyslového vlastnic-tví? Nikdo nepochybuje o tom, že pro podnik jsou důležité veškeré zkušenosti a poznatky, ať už mají přímou vazbu na realizovanou vý-robu a prodej výrobků, či jde o sumu dalších informací, které momentálně mají význam pouze potenciální. Zjevně tedy nejde pouze o práva registrovaná, ale o široký soubor práv neregistrovaných. Ta všechna souborně tvoří nehmotný vnitřní kapitál podniku, bez které-ho by jinak nebylo možné podnik hladce pro-vozovat. Velmi obecně vzato jde o činnosti od nákupu komponent pro výrobu až po infor-mace o výrobkové prodejní síti a jejím provo-zování na základní úrovni. To je nástin infor-mací, které jsou pro konkurenci vesměs velmi zajímavé, a je nesporné, že je-li podnik (ale-spoň dílče) úspěšný, je přirozeným zájmem konkurence se k těmto informacím jakkoliv dostat. Proti takovým snahám je třeba posta-vit „hradbu“, stejně tak, jako je areál podni-ku obkroužen plotem. V souvislosti s tímto přirovnáním lze říci, že na dané úrovni jde o vnější ohrazení „tvrze“, tedy podniku. Jde o to, aby naprosto každý zaměstnanec pod-niku byl nejen ke svému „chlebodárci“ loa-jální (k čemuž směřují jiné snahy vedení fir-my), ale aby si i byl vědom toho, že každá informace mající jakoukoliv souvislost s vý-robou má svou (alespoň potenciální) hodno-tu a je třeba ji chránit. Tolik alespoň obecně k úloze personálního oddělení při přijímání nových pracovníků. Na tomto místě ještě ale-spoň poznámka: Při různých servisních, in-vestičních a podobných akcích získají do růz-ných oddělení podniku přístup zaměstnanci cizích firem. Je dobře vždy předem zvážit, jaká rizika pro vynesení firemních tajemství to obnáší a jak je možné těmto rizikům co nejefektivněji čelit.Kmenoví zaměstnanci firmy jsou v kaž-dé firmě těmi, kdo jsou tvůrci a nositeli fi-remního know-how, často vnímaného jako samozřejmost. Pohledem z „venku“ však zdaleka samozřejmostí být nemusí! Obec-ně je žádoucí tyto neregistrované duševní statky přiměřeně a preventivně zabezpečo-vat. V tomto smyslu jsou klíčovými oso-bami řídicí pracovníci ve výrobě, mistři, provozní technologové, postupáři, dílenští plánovači, vždy podle druhu a charakteru výrobní činnosti. Tito lidé musí pro úspěš-ný výkon své práce obsáhnout odpovída-jící šíři podnikového know-how, aby byli schopni všechny návaznosti řešit a efektiv-ně organizovat. Často jsou pro určitý úsek těžko nahraditelní! To je dokladem toho, že by pracovní smlouva takových zaměst-nanců ve vztahu k jejich znalostem a zku-šenostem měla upravovat i další závazky. Nejenom běžně popisovanou zodpovědnost za svěřený úsek v podniku, za bezpečnost práce apod., ale i zodpovědnost za ochranu a utajování firemního nehmotného vlastnic-tví. Oni se mnohdy na jeho tvorbě aktivně spolupodílejí, jindy s ním alespoň pasivně přicházejí do styku. V každém případě jsou těmi, kteří by buď z neopatrnosti, či vědo-mě mohli informace pro podnik významné mimo něj „vynést“.Další významnou skupinou kmenových zaměstnanců jsou pracovníci výzkumu, vývo-je, konstrukce, projekce, laboratoří. Tito lidé znají pozadí strategického směrování firmy, znají silné i slabé stránky připravovaných ino-vovaných výrobků – ve vztahu k výrobkům konkurence – jestliže již existují. Obvykle znají i termíny uvedení nových výrobků na trh, protože termín požadovaného zavedení na trh je standardně součástí vývojového za-dání od vrcholového vedení podniku. Celkem vzato, jsou i tito lidé velmi zajímaví pro kon-kurenci. To se ovšem neodráží pouze ve výši jejich finančního ohodnocení za odvedenou Ing. Josef Zima