60ELEKTRO 5/2012archivVýznamné osobnosti vědy a techniky (14. část)Alexandr Stěpanovič Popov*16. 3. 1859 Turinsk (Rusko)†13. 1. 1906 Petrohrad (Rusko)153 let od jeho narozeníDíky svému bleskojevu jsem objevil rádio Alexandr Stěpanovič Popov se narodil ve vesnici Turinsk, v těžeb-ní oblasti na Urale, jako syn kněze. Velmi záhy ho začaly zajímat přírodní vědy. Jeho otec chtěl mít jistotu, že se synovi dostane dobrého vzdělání, a tak ho dal zapsat na te-ologický seminář v Permu. V roce 1882 ab-solvoval mladý Popov Fakultu fyziky a ma-tematiky na Petrohradské univerzitě a začal zde pracovat jako laborant. Avšak pro špatné financování univerzity změnil místo a začal učit na ruské námořní škole v Kronštadtu na ostrově Kotlin. Koncem 80. let 19. století se začal Popov věnovat výkumuné práci v ob-lasti elektromagnetických vln, která v roce 1895 vyústila v objevení nového vědeckého oboru – radiotechniky.Začátkem 90. let 19. století pokračoval v experimentech ostatních průkopníků rá-dia, jakým byl např. Heinrich Hertz. Histo-rie rozhlasu se počala psát, když byl Popov požádán, aby pro petrohradskou meteorolo-gickou stanici zkonstruoval registrátor bou-řek – grozootmětčik. Přístrojem indikoval na vzdálenost 30 km bouřkové výboje, tedy impulzy elektromagnetického vlnění. Poz-ději se ukázalo, že jeho bleskojev registro-val nejen blesky, ale i umělé záblesky krát-ké a dlouhé – telegrafické tečky a čárky. V roce 1894 postavil svůj první rádiový při-jímač (druh kohereru), který byl 7. května 1895 (slaví se v Rusku dodnes jako Den rá-dia) předveden Ruské fyzikální a chemické společnosti. Práce o jeho objevech byla publikována v témže roce (15. prosince). V prosinci toho samého roku oznámil dosažení pravidel-ného spojení. V lednu 1896 publi-koval Popov v odborném časopisu Ruské fyzikální a chemické spo-lečnosti článek s názvem Přístroj na zachycování a zaznamenává-ní elektrického vlnění, ve kterém uvedl schéma a podrobný popis prvního rá-diového přijímače na světě. Úspěšné použi-tí tohoto přístroje v praxi dokázalo, že ten-to přístroj skutečně umí zachycovat elektro-magnetické vlny ze vzduchu. V březnu 1896 demonstroval Popov bezdrátový přenos sig-nálů na vzdálenost 250 m. V červnu 1896 si nechal ve Velké Británii patentovat italský vynálezce Guglielmo Marconi objev, jehož schéma bylo okopírováno z dříve publikova-ného článku Popova. Tato skutečnost přimě-la ruského vědce k mnoha vyjádřením v rus-kém i mezinárodním tisku, ve kterých hájil své právo prvenství na tento objev. Teprve v únoru roku 1900 mu byl vydán britský pa-tent č. 2797 na zdokonalení kohereru pro te-legrafní signalizaci. Na elektrotechnickém kongresu v Paříži v roce 1900 byl sice za tento objev oceněn, nicméně v podvědomí veřejnosti zůstával i nadále jako objevitel patentovaného rádia Marconi. Později vli-vem konfliktu mezi Východem a Západem byl také ruský vynálezce Popov na Západě ignorován. Plného uznání se Popov nedožil. Marconi obdržel v roce 1909 za rozvoj bez-drátové telegrafie Nobelovu cenu za fyziku.V létě 1897 zvětšil Popov přenosovou vzdálenost. Za finančního přispění minister-stva námořnictví byly vyrobeny nové přístroje a bylo dosaženo komunikačního dosahu pět kilometrů. První ruské práce v oblasti radiotechniky, které měly nejprve především vo-jenský charakter, probíhaly v tajnosti. Vlast-nost odrazu rádiových vln od předmětů (spe-ciálně od lodí), která byla při těchto pracích objevena, byla základem pro pozdější radio-lokační techniku.V letech 1898 a 1899 prováděl Popov po-kusy u Baltského a Černého moře a podaři-lo se mu vyvinout metodu pro přeměnu při-jmutých rádiových vln na zvukové signály (předtím je bylo možné zaznamenat jen na papír). V roce 1900 byla podle pokynů Po-pova zbudována rádiová stanice na Hoglan-du (ostrov ležící ve Finském zálivu mezi Finskem, Estonskem a Ruskem) k zajištění duplexního spojení bezdrátovou telegrafií mezi ruskými námořními silami a mužstvem na válečné lodi Generál-admirál Apraksin. Zprávy byly spolehlivě bezdrátově vysí-lány na ostrov Hogland ze stanice vzdále-né 25 mil (asi 40 km), která byla umístě-na v Kotce na finském pobřeží. Kotka byla vybrána jako místo pro bezdrátovou vysíla-cí stanici, protože to byl bod nejblíže k os-trovu Hogland, který měl drátové telegraf-ní spojení s hlavním stanem ruského váleč-ného námořnictva. Z bezdrátové stanice na ostrově Hogland bylo koncem dubna vyslá-no 440 oficiálních telegrafních zpráv. Tato stanice tím, že se mohla bezdrátově spo-jit s ledoborcem Jermak vysíláním tísňo-vých telegramů, zachránila mužstvo válečné lodi Apraksin sevřené zamrzajícím ledem a 50 finských rybářů, kteří uvízli na plovoucí ledové kře ve Finském zálivu. Od roku 1901 vedl Popov katedru fyziky petrohradské-ho elektrotechnického ústavu, jehož se stal o čtyři roky později (1905) ředitelem. Ale-xandr Stěpanovič Popov zemřel na krváce-ní do mozku 13. ledna 1906 v Petrohradě.(Kl; pokračování)Marconi byl italský fyzik, vynálezce, pod-nikatel a politik (*25. dubna 1874 †20. července 1937). Je považován za autora vyná-lezu bezdrátového telegrafu, tedy prvního radiového spojení. U zrodu bezdrátové te-legrafie však stáli hned tři významní vyná-lezci – Američan srbského původu Niko-la Tesla, Rus Alexandr Stěpanovič Popov a Guglielmo Marconi po otci Ital, po mat-ce Ir. Všichni tři vynálezci velmi důkladně studovali Hertzovy experimenty s elektro-magnetickými vlnami a nenechali se odradit Hertzovými pochybnostmi o jejich využití pro bezdrátový přenos informace. Prvenství je však historicky připisováno Marconimu.Guglielmo Marconi již jako jednadvaceti-letý student konstruoval antény, sestrojil i svůj první fungující vysílač a přijímač. Italská vláda však o jeho práci nejevila zájem, a tak odjel do Británie, kde si 2. června 1896 podal na „svůj“ objev patentovou přihlášku s názvem Zdokona-lení přenosu elektrických impulzů a příslušné přístroje. Schéma v Marconiho patentové při-hlášce však bylo okopírováno z dříve publiko-vané studie Stěpanoviče Popova z ledna 1896. Marconi se stal v roce 1899 světově známým a uznávaným vynálezcem téměř ze dne na den díky epizodě s potápějící se lodí East Goodwin, kdy přispěl vysíláním signálu S. O. S. k záchra-ně posádky této lodi. K vyvrcholení jeho snah o bezdrátové spojení na velkou vzdálenost do-šlo 12. prosince 1901, kdy se mu podařilo usku-tečnit radiotelegrafické spojení mezi Velkou Británií a Kanadou na vzdálenost 3 680 km – vysílací stanice byla v Poldhu na poloostro-vě Cornwall, přijímací stanici v kanadském St. John (Newfoudland). To, co se zpočátku zdálo na základě Maxwellova objevu přímoča-rého šíření elektromagnetických vln nemožné, se tak stalo skutečností – rádiový signál se ší-řil navzdory zakřivení Země. V roce 1902 tuto skutečnost nezávisle na sobě vysvětlili Oliver Heaviside a Arthur Edwin Kenelly odrazem elektromagnetických vln od ionosféry. (Kl)Marconi – uznávaný „otec“ bezdrátového telegrafuElektroinženýr a vynálezce Guglielmo Marconi při obsluze bezdrátového telegrafu – přístroje po-dobnému tomu, který použil při přenosu prvního bezdrátového signálu přes Atlantik