ELEKTRO 5/201225duševní vlastnictvíPrůmyslové právo v praxi (9. část)Že bude mít s firmou podepsanou smlou-vu o mlčenlivosti, je ovšem samozřejmostí.V tomto pokračování bude ještě krátké seznámení s dalším registračním institutem určeným pro ochranu technických řešení. Je to zákon 529/1991 Sb., o ochraně topogra-fií polovodičových výrobků (dále jen „to-pografie“), v platném znění. Tento zákon je svou stavbou koherentní k zákonům, je-jichž využití v praxi bylo dosud probíráno. Zde proto budou probírána pouze vybra-ná specifika.Podobně jako u užitných vzorů se zde ochrana nevztahuje na techniky použité k vy-tvoření topografie. Lze chránit samotné to-pografie, které jsou výsledkem tvůrčí čin-nosti původce, a nejsou v daném oboru běž-né. Pozoruhodné je, že přihláška topografie umožňuje využít institut obchodního tajem-ství, když v podkladech přihlášky může při-hlašovatel takto označit některé části podkla-dů. V tom případě dodá ještě další vyhotove-ní podkladů, ve kterém jsou příslušné části učiněny nečitelnými. Výjimkou je zde i to, že vedle standardních podkladů umožňují-cích topografii identifikovat může navíc do-dat polovodičový výrobek, který tuto topo-grafii obsahuje fyzicky. Odlišná je zde dále problematika „priority“. Ochrana topografie vzniká dnem jejího prvního, nikoliv skryté-ho obchodního využití, když se tatáž topogra-fie stala ve lhůtě dvou let od tohoto využití předmětem přihlášky podané na Úřadu prů-myslového vlastnictví (ÚPV). Přitom však právo na ochranu topografie zaniká uplynu-tím patnácti let ode dne jejího vytvoření, ne-byla-li obchodně využívána jinak než skrytě nebo nebyla přihlášena na ÚPV. Doba trvá-ní ochrany topografie končí po uplynutí de-seti let od konce kalendářního roku, ve kte-rém tato ochrana vznikla. Není to tedy ni-kterak jednoduché! Stejně tak ovšem není vůbec jednoduché na konkurenčním polovo-dičovém výrobku topografii tohoto výrobku zdokumentovat. Je to záležitost technologic-ky i časově velmi náročná. Lze např. pomocí plazmového leptání z konkurenčního polovo-dičového výrobku odleptávat vrstvu po vrstvě a pod mikroskopem každou z nich dokumen-tovat, hledat body jejich vzájemného vodivé-ho propojení atd. Z naznačených skutečností je tedy celkem zřejmé, jak vysoce specifická záležitost je topografii polovodičového prvku nejen vyrobit, ale jak je i náročný, zdlouhavý a nákladný technologický proces jejího „de-šifrování“. Jako vždy a všude jsou tyto akti-vity spuštěny na základě ekonomické rozva-hy o jejich smysluplnosti. V případě ochrany topografií je praktickým důsledkem složitos-ti problematiky to, že v naší republice je mo-mentálně registrováno pouze 7! – slovy sedm, topografií. Mimo naznačené obtížnosti kon-kurenční topografie rozkrýt do úrovně mož-nosti je okopírovat zde hraje také roli délka inovačních cyklů v oboru.Tak, jak v průmyslových právech platí všeobecně: Ochranu se vyplatí (je rentabil-ní) „vybudovat“ pro taková řešení, která mají předpoklad odpovídající doby využití, jest-liže ovšem z určitých strategických důvodů k tomu není důvod jiný. Když vím, že dříve, než stihne konkurence moje řešení okopírovat nebo napodobit, budu už já mít ve stadiu ob-chodní zralosti řešení dokonalejší a tržně za-jímavější, nebudu zbytečně vynakládat úsilí, čas a finance na budování jakékoliv průmys-lověprávní ochrany. K registrované ochraně někdy vedou např. důvody zvýšení goodwilu (hodnoty „dobrého jména“) firmy či marke-tingová politika. I mezi jednotlivými státy a kontinenty jsou rozdíly v tom, co je obvyk-lé, co je přiměřené.Tím se přiblížila otázka, jak je obvyklé s průmyslovým vlastnictvím nakládat v tu-zemsku a jak to chodí v cizině. Stejně jako má každá lidská činnost regionální zvyklosti, i nakládání s průmyslovými právy je v růz-ných státech do značné míry podmíněno tam-ním historickým vývojem. Je to situace ana-logická, jako je tomu s právními řády v růz-ných státech a světadílech.Začněme „doma“. Po rozpadu Rakouska- -Uherska byly české země na vysoké tech-nické úrovni a s tím korespondovala i vysoká úroveň příslušné legislativy. České země pa-třily mezi deset nejrozvinutějších států světa a i počty nových patentů národních subjektů snesly srovnání se státy podstatně lidnatější-mi, jako byly USA, Anglie, Německo. Ten-to trend pouze přerušila okupace Německem a nový rozmach po válce zasáhl „socialis-tický“ duch. Zde je o tom zmínka pouze pro připomenutí, že u nás vyrůstaly dvě gene-race techniků, vynálezců, obchodníků a ří-dících pracovníků, kteří byli zvyklí na nee-xistenci majetkového práva původce k jeho dílu. Na úspěšně přihlášený vynález obdržel občan dokument nazvaný Autorské osvěd-čení. Využití vynálezu už ale byla věc státu, neboť to byl státní majetek. Socialistický stát se ovšem jako dobrý hospodář povětšinou ne-choval a potenciál mnoha vynikajících vyná-lezů promarnil. Podobně se v té době stal ne-smyslným pojem obchodní tajemství. V rámci plánovaného socialistického hospodářství jed-nak bylo všechno všech a navíc měly všech-ny organizace dost práce s plněním vlastních, nadřazenou složkou předepsaných úkolů. Ni-kdo se nepozastavil nad tím, když dodava-tel uspokojil neodbytného zákazníka tím, že mu radši dodal úplnou vlastní výrobní do-kumentaci a vlastní know-how k tomu, aby si potřebný výrobek zákazník zhotovil sám, než by mu prodal výrobek samotný. Stejně tak nebylo tajemstvím, jaké kdo má techno-logické či jiné potíže, a veřejně se vyhlašo-valy tematické úkoly k řešení. Nyní, po více než dvaceti letech návratu k tržnímu hospo-dářství se stále lze s tímto dědictvím setkat! To je k nevíře! Je mi líto podnikatele, který je celý šťastný, jak jeho zahraniční partner ob-divoval a chválil jeho nový výrobek, aniž by tu skvělou „novost“ měl řádně a perspektiv-Ing. Josef ZimaV předchozích dílech seriálu byl populárním způsobem sledován význam a praktické možnosti užití institutů registrovaných průmyslových práv. Při jejich „ostrém“ použití se však nelze obejít bez spolupráce s odborníky v oboru, a to nejlépe s příslušným specia-listou na potřebnou oblast v dynamicky se vyvíjející sféře průmyslových práv. Praxe uka-zuje, že technik, který je sice uznávaným odborníkem ve svém oboru, avšak nemá ales-poň základní znalosti o průmyslovém právu, má problém komunikovat s patentovým od-borníkem (např. při práci na přihlášce vlastního vynálezu). Je to tak trochu, jako by každý mluvil jinou řečí, vzájemně si špatně rozumějí. Patentový specialista musí myslet speku-lativně, aby předmět ochrany popisem zajistil proti spekulacím odborníka od konkuren-ce. „Prózu“ technického řešení je třeba „přebásnit“ do poezie řeči patentové. Opětovně nelze než doporučit řešení, kdy má podnik svého vyčleněného „styčného důstojníka“, když ne specialistu, který je alespoň do ur-čité míry poučen. Ten časem získává určitý přehled a orientaci v oboru obecně, zpro-středkovává servis pro výzkum a vývoj, dal-ší techniky, vedení firmy apod. On by měl být tím, kdo zajišťuje příslušné informace pro strategická rozhodnutí vedení podni-ku. V podmínkách menšího podniku by to měl být alespoň spolehlivý a schopný exter-ní specialista, který si bude průběžně udr-žovat přehled o aktuálním stavu techniky. Ing. Josef Zima autor seriálu o průmyslovém právu v praxi v redakci Elektra (foto: Kl)