60ELEKTRO 4/2012archivVýznamné osobnosti vědy a techniky (13. část)Pierre Curie*15. 5. 1859 Paříž (Francie)†19. 4. 1906 tamtéž153 let od jeho narozeníBůh mě měl rád, dal mně vědu a moji MariiPierre Curie, francouzský fyzik a prů-kopník v oblasti krystalografie, magnetis-mu, piezoelektřiny a radioaktivity, se naro-dil 15. května 1859 v Paříži. Získal Nobelovu cenu za fyziku společně se svou ženou Marií Skłodowskou-Curieovou (a Henri Becque-relem) za mimořádné služby, které vykona-li při společných výzkumech radiačních jevů objevených profesorem Henri Becquerelem.Pierre Curie získal všeobecné vzdělání od svého otce, který ho soukromě vyučoval. Již v chlapeckém věku měl velmi silné nadání pro matematiku a geometrii. Když mu bylo osmnáct let, ukončil ekvivalent vyššího stup-ně vzdělání, ale nepokračoval hned v doktor-ském studiu pro nedostatek peněz. Místo toho pracoval jako laboratorní asistent.V roce 1880 se Pierre a jeho starší bratr Jacques zabývali elastickými deformacemi (stlačováním) krystalů a objevili jev, který nazvali piezoelektrický. Na krystalickém kře-menu zjistili, že se při mechanické deformaci mění elektrická polarizace krystalu a na jeho plochách vzniká elektrický potenciál – tlako-vá elektřina čili piezoelektřina (řecky piéze-in znamená tlak). Krátce nato, v roce 1881, předvedli i jev opačný, tzv. elektrostrikci. Při ní se působením elektrického pole mění elektrická polarizace krystalu, a tím nastává jeho elastická deformace. Přestože jde prin-cipiálně o nový zdroj elektřiny, zůstal tento objev poměrně dlouhou dobu v praxi nevy-užit. Teprve někdy v druhé polovině 20. sto-letí se začal využívat v průmyslové elektro-nice a měřicí technice, např. jako piezoelek-trické mechanické rezonátory, piezometry aj. Téměř všechny digitální elektronické obvody jsou nyní založeny na tomto jevu v podobě krystalových oscilátorů.Curie zkonstruoval a zdokonalil před svým doktorským studiem magnetismu extrémně citlivé torzní váhy pro měření magnetických koeficientů. Různé variaty tohoto zařízení později běžně používali pracovníci v této ob-lasti. Pierre Curie studoval pro svou doktor-skou disertaci feromagnetismus, paramagne-tismus a diamagnetismus a objevil účinek tep-loty na paramagnetismus, který je nyní znám jako Curieův zákon. Materiálová konstanta použitá v tomto zákonu je označována jako Curieova konstanta. Curie také v roce 1895 objevil, že feromagnetické látky mají kritic-kou teplotu, nad kterou ztrácejí své feromag-netické vlastnosti (např. u železa je to 769 °C) – tato teplota je nyní označována jako Curieův bod. Pierre formuloval zákonitost, která je nyní známa jako Curieův princip nesymet-rie: „… fyzikální jev nemůže mít nesymetrii bez původní účinné příčiny.“ Například ná-hodná směs písku nemá při nulové gravitaci nesymetrii (je izotropní). Je-li tato směs vy-stavena gravitačnímu poli, vznikne nesymetrie z důvodu směru tohoto pole. Zrnka písku se pak mohou „sama“ třídit objemovou hmotnos-tí narůstající s hloubkou. Ale toto nové roz-místění se směrovým uspořádáním písečných zrnek vlastně odráží nesymetrii gravitačního pole, které toto třídění způsobilo.Pierre pracoval se svou ženou Marií na separování polonia a rádia. Oni byli první, kdo použili termín radioaktivita, a byli také průkopníky v jejím zkoumání. Ve své práci, včetně slavné Mariiny doktorské práce, použili citlivý piezoelektrický elektrometr, který sestrojil Pierre se svým bratrem Jacquesem.Pierre a jeden jeho student učinili první objev nukleární energie tím, že zjistili nepře-tržité vyzařování tepla (sálání) z částic rádia. Pierre rovněž zkoumal radiační emise radio-aktivních látek a použitím magnetických polí byl schopen demonstrovat, že některé z těch-to emisí jsou nabity kladně a některé zápor-ně a že některé jsou elektricky neutrální. Toto odpovídá záření typu alfa, beta a gama.Po smrti Pierra Curieho byla na radiolo-gickém kongresu v roce 1910 na jeho po-čest nazvána jednotka radioaktivity curie (tj. 3,7·1010 přeměn za sekundu nebo 37 GBq).Dcera Pierra a Marie Curieových Irène Joliot-Curieová a jejich zeť Frédéric Joliot- -Curie byli rovněž fyzici, kteří se zabývali studiem radioaktivity, a také obdželi Nobe-lovu cenu za tuto práci.Pierre zemřel 19. dubna 1906 na násled-ky zranění, která utrpěl při dopravní nehodě v Paříži – srazil ho vůz tažený koňmi, když ve sněhové bouři přecházel ulici Rue Dauphi-ne. Ostatky manželů Pierra a Marie Curieo-vých byly v dubnu 1995 slavnostně uloženy na pařížském slavíně – Panthéonu. Ocenění1903 Nobelova cena za fyziku (společně se svou ženou),1903 Davyho medaile Královské společnos-ti v Londýně (společně se svou ženou),1904 Matteucciho medaile za fyziku od Ital-ské vědecké společnosti,1905 zvolen za člena akademie věd.(Kl; pokračování)sb_fcc_57x248-final-out.indd 124.2.2012 18:28:20