90ELEKTRO 3/2012archivJohn Hopkinson*27. 7. 1849 Manchester (Spojené království)†27. 8. 1898 Petit Dent (Švýcarsko)163 let od jeho narozeníNahradil jsem magnetku kompasu silným magnetem a sestrojil elektromotor John Hopkinson byl britský fyzik, elektro-technik, člen Královské společnosti a dvakrát (v roce 1890 a 1896) prezident IEE (Instituti-on of Electrical Engineers, Organizace elek-trotechnických inženýrů). Vynalezl třívodičový (třífázový) systém pro rozvod elektrické ener-gie, za což mu byl v roce 1882 udělen patent. Rovněž pracoval v mnoha oblastech elektro-magnetismu a elektrostatiky. V roce 1890 byl jmenován profesorem elektrotechniky na Krá-lovské univerzitě v Londýně, kde byl rovněž ředitelem laboratoře Siemens. Byl po něm po-jmenován zákon – Hopkinsonův zákon, kte-rý je v teorii magnetických obvodů obdobou Ohmova zákona v elektrických obvodech. Vy-pracoval metody výpočtu magnetických obvo-dů stejnosměrných strojů a zabýval se i výzku-mem feromagnetických materiálů používaných pro tyto obvody. Vynalezl způsob, jak přenášet tři navzájem fázově posunuté střídavé proudy pomocí tří samostatných párů vedení. Uve-dený způsob se používá v této podobě i nyní.John Hopkinson se narodil v Mancheste-ru jako první ze třinácti dětí. Jeho otec, kte-rý se jmenoval také John, byl strojní inženýr. Mladý Hopkinson začal studovat na škole ve Queenwoodu (Hampshire) a na Owenso-vě koleji v Manchesteru. V roce 1867 získal stipendium na Koleji svaté Trojice v Cam-bridgi. V roce 1871 promoval na staršího dis-kutanta složením závěrečné zkoušky z mate-matiky. Během této doby rovněž studoval na Londýnské univerzitě, kde po úspěšném slo-žení zkoušky získal titul bakaláře přírodních věd. Hopkinson mohl pokračovat dále ve své akademické kariéře, on si ale zvolil techniku jako své poslání. Nejprve pracoval v otcových technických dílnách a v roce 1872 přijal mís-to technického vedoucího v technickém od-dělení majáků u firmy Chance Brothers and Company ve Smethwicku (Birmingham).Hopkinson byl v roce 1877 zvolen za člena Královské společnosti; byl to projev uznání za jeho aplikování Maxwellovy te-orie elektromagnetismu na problémy elek-trostatické kapacity a zbytkového náboje. V roce 1878 se odstěhoval do Londýna, kde pracoval jako technický poradce se zaměře-ním zejména na realizaci své myšlenky vy-lepšit konstrukci a účinnost elektrických dy-nam. Nejdůležitějším Hopkinsonovým pří-nosem pro další vývoj elektrotechniky, resp. elektroenergetiky, byl jeho třívodičový (tří-fázový) rozvodný systém, patentovaný v roce 1882. Hopkinson v roce 1883 matematicky dokázal, že je možné paralelně spojit dvě střídavá dynama – problém, který po dlouhou dobu trápil všechny elektrotechniky.Hopkinson a tři jeho děti (dvě dcery a syn) přišli v roce 1898 o život při horolezec-kém neštěstí na hoře Petite dent de Veisivi (3 184 m) ve Švýcarsku.Oliver Heaviside*18. 5. 1850 Londýn (Spojené království)†3. 2. 1925 Torquay (Spojené království)162 let od jeho narozeníProč bych měl odmítnout dobrou večeři jenom proto, že nerozumím zažívacímu procesu?Britský elektrotechnik, matematik a fy-zik samouk. K nejdůležitějším výsledkům jeho práce patří zavedení komplexních čí-sel do studia elektrických obvodů, objev no-vých metod k řešení diferenciálních rovnic (zjednodušení Maxwellových rovnic) nebo objevení vektorové analýzy. Jako první po-užil některé technické termíny, jako např. konduktance, permeabilita, induktance, ad-mitance nebo reluktance. Přes nepochope-ní, které provázelo jeho vztahy se zbytkem vědeckého světa, ovlivnila jeho práce oblast matematiky a fyziky na mnoho let dopředu.Heaviside se narodil v Londýně ve čtvrti Camden Town. Jeho otec se věnoval dřevořez-bě a akvarelové malbě. Heaviside byl malý, zr-zavý a v mládí prodělal spálu, která u něj vedla k poruše sluchu. Pro tyto nedostatky ho spo-lužáci považovali za outsidera. Heaviside byl však velmi dobrý student. Jeho strýc sir Char-les Wheatstone (1802–1875), původní spolu-vynálezce telegrafu, byl v Heavisidově raném mládí mezinárodně uznávaným expertem v ob-lasti telegrafie a elektromagnetismu a velmi mu záleželo na dobrém vzdělání svého synovce. Heaviside odešel ze školy ve svých šest-nácti letech, aby se mohl plně věnovat do-mácímu studiu telegrafie a elektromagnetis-mu. Po dvou letech pilného domácího studia přijmul zaměstnání jako telegrafista u dánské společnosti Great Northern Telegraph Com-pany a při práci pokračoval ve svých studi-ích. V této době také publikoval některé vě-decké práce o elektrických obvodech a tele-grafii. V roce 1874 (bylo mu 24 let) ukončil zaměstnání a vrátil se do domu svých rodičů do Londýna, kde se začal opět věnovat studiu na plný úvazek. Finančně ho podporoval jeho bratr i někteří přední vědci té doby. Heaviside pomohl zdokonalit teorii přenosového vedení a matematicky dokázal, že rovnoměrně rozlo-žená induktance v telegrafním vedení redukuje jak tlumení, tak zkreslení. Heavisidovy rovnice pomáhaly dále k zavádění telegrafu.V roce 1880 Heaviside objevil u telegraf-ních přenosových vedení skin efekt (povr-chový jev) – fyzikální děj, při kterém dochází k vytlačování elektrického proudu k povrchu vodiče – a v témže roce patentoval v Anglii koaxiální kabel. V roce 1884 přepracoval tehdy těžkopádnou Maxwellovu matematic-kou analýzu o dvaceti neznámých do moderní vektorové podoby čtyř diferenciálních rovnic o dvou neznámých. Tyto rovnice, označova-né jako Maxwellovy rovnice, popisují pova-hu elektromagnetického pole v určitém bodu.V roce 1887 navrhl, aby indukční cívky (induktory) byly přidány k telefonním a te-legrafním linkám za účelem zvětšení jejich vlastní indukčnosti a zmenšení zkreslení, což nebylo z politických důvodů akceptováno. Ve dvou spisech z roku 1888 a 1889 vy-počítal deformace elektrického a magnetic-kého pole obklopujícího pohybující se náboj, jakož i doprovodných jevů, včetně predikce jevu známého nyní jako Čerenkovovo záření. Koncem osmdesátých a začátkem devadesá-tých let 19. století Heaviside pracoval na kon-cepci elektromagnetické hmoty. V roce 1891 ocenila Britská královská společnost Heavisi-dovo přispění k matematickému popisu elek-tromagnetických úkazů a jmenovala ho členem Královské společnosti. V roce 1902 Heaviside zjistil reflektující ionickou vrstvu v zemské at-mosféře, která tvoří horní hranici výskytu Schu-mannových frekvencí. Tato vrstva, která nese i jeho jméno – Kennelly-Heavisideova vrstva – tvoří část ionosféry a nachází se přibližně 95 až 130 km nad povrchem Země. Existence iono-sféry byla potvrzena v roce 1923. V roce 1905 byl Heavisidovi propůjčen čestný doktorát Uni-verzity v Göttingenu. V pozdějších letech měl však Heaviside sklony k výstřednímu chování (maloval si nehty narůžovo, začal se podepisovat iniciál-kami Č.E.R.V., i když to nemělo žádný skrytý význam, místo nábytku si dal do domu žulové kvádry apod.). Heaviside zůstal po celý svůj život svobodný, nikdy se neoženil. Z jeho nejznámějších prací lze jmenovat:– Electromagnetic induction and its propa-gation. 1885, 1886 a 1887.– Electromagnetic waves, the propagation of potential, and the electromagnetic effects of a moving charge.1888/1889. – On the Electromagnetic Effects due to the Motion of Electrification through a Dielectric. 1889.– On the Forces, Stresses, and Fluxes of Energy in the Electromagnetic Field. 1893.– A gravitational and electromagnetic ana-logy. 1893. (Kl; pokračování)Významné osobnosti vědy a techniky (12. část)