78ELEKTRO 3/2012duševní vlastnictvíPrůmyslové právo v praxi (7. část)Takovým nástrojem ve firmě je:Zlepšovatelský regulativLegislativním základem firemního regu-lativu je u nás tzv. patentový zákon (zákon 527/90 Sb. v platném znění), který ve čtvrté části ve třech paragrafech pokládá základ in-stitutu zlepšovacích návrhů (dále ZN) v pod-nicích. Na tomto kogentním (neměnném) zá-kladě si jednotlivé podniky mohou dobro-volně vytvořit vlastní regulativ – již podle vlastních podmínek a na základě konsenzu představ vedení podniku a zástupců pracují-cích. Je dobře vědět, že v případě soudního sporu mezi zaměstnancem a firmou ve věci ZN (zpravidla to bude o výši odměny za po-daný a firmou využívaný ZN) se stávají usta-novení platného zlepšovatelského regulativu materiálem, na jehož základě soud rozhodu-je. Tvorbě tohoto regulativu je proto třeba věnovat náležitou péči jak po stránce psy-chologického vlivu na motivaci zaměstnan-ců, po stránce právní stavby, tak i právních dopadů. Existují podniky, které žádný regu-lativ nemají a vztah podnik – inovátor (zlep-šovatel) není interním předpisem definován. Někteří podnikatelé si dokonce myslí, že je to určitá výhoda, protože domněle mají vol-nější ruce v případě sporu se zaměstnancem. Opak je však pravda! Dojde-li totiž ke spo-ru mezi vedením firmy a inovátorem, který skončí soudní žalobou, dostává se ke slovu soudní znalec z oboru průmyslového práva. Ten ovšem bude případ řešit na základě stan-dardních tržních zvyklostí, které jsou v obo-ru duševního vlastnictví obvyklé. To v pří-padě úspěšnosti žalobce (inovátora) zpravi-dla znamená dosažení značně větší odměny. Navíc v takové firmě chybí motivační role, kterou dobrý zlepšovatelský regulativ sehrá-vá. Poznamenejme, že zahraniční odborníci znalí poměrů u nás vyslovují názor, že při soudních sporech zaměstnanců se zaměstna-vateli má zaměstnavatel obvykle dominantní postavení – něco na tom asi bude! Negativ-ním důsledkem však je demotivace potenciálních inovátorů.Tomáš Baťa napsal: „Každá myšlenka, každá idea, dokud je uvězněna v lidském moz-ku, je pošetilá a neplodná. Je to pouhá hrou-da, ze které lze vybrousit drahokamy. Každá myšlenka potřebuje brusu, a tím brusem jsou zase jen lidské mozky.“Na Baťu lze navázat: Dobrý podnikový regulativ, jako podnikový systém iniciace a motivace kreativity, je právě motorem toho „brusu“, který napomáhá buzení skryté tvo-řivosti a intelektu zaměstnanců ve všech od-děleních. A protože na každém úseku podni-ku, na každém pracovišti – od podnikového vývoje, konstrukce, přes nákupní marketing, všechny provozy, údržbu, dopravu až po ob-chodní expozitury – lze nacházet zdroje úspor energií nebo surovin, zlepšení efektivity, zdo-konalení užitných vlastností, vyššího výko-nu, zlepšení servisu u zákazníka atd. – vždy a všude existuje něco, co zlepšit lze. Je proto žádoucí, aby se podniková zlepšovatelská po-litika vztahovala na všechna oddělení podni-ku. I pracovník podnikového výzkumu a vý-voje může překročit rámec svých povinností a přinést něco navíc. Tam však bývají největ-ší potíže s vymezením toho „navíc“ a jeho ohodnocením. Zde se ukazuje význam kva-lifikovaného zadání takové práce a právě zde je silná motivace pracovníků pro podnik vel-mi významná, citlivá a choulostivá!Podnikový regulativ jako interní práv-ní nástroj ke zlepšení úspěšnosti podniku je nehmotným majetkem podniku, a někte-ré vyspělé firmy si ho dokonce chrání jako předmět obchodního tajemství! Jde vlastně o know-how využívané k iniciaci a motiva-ci všech zaměstnanců. Tento interní nástroj, když je dobře postavený (ovšem i solidně po-užívaný), je podnikovou konkurenční výho-dou. O tuto konkurenční výhodu světové fir-my evidentně usilují a formálně i neformál-ně ji zdokonalují!To je také důvod, že si podnikový regulativ nikdo nekoupí. Koupit si lze jakýkoliv zákon nebo vyhlášku, ne však „kuchařku“ na sepsá-ní zlepšovatelského regulativu. Každý podnik je svým zaměřením, historií, osobnostmi pra-covníků atd. originální, v každém je vnitřní ovzduší jiné, specifické. Zlepšovatelský statut a způsoby rozvoje zlepšovatelských aktivit je třeba vždy optimálně ladit na místní specifi-ka, podle oboru podnikání, podle zkušenos-tí a složení zaměstnanců. Vždy je tzv. šitý na míru toho kterého podniku. Úroveň a kvali-ta podnikového regulativu předznamenávají i účinnost systému a odrážejí přístup vedení.Podnikový regulativ je zpravidla vypraco-ván na základě podnikové směrnice, která pro území našeho státu nezbytně vychází z para-grafů 72 až 74 patentového zákona. Stručně řečeno to znamená zákonem vymezený po-jem „zlepšovací návrh“, za který je považo-ván návrh na technická, výrobní a provozní zdokonalení, řešení problémů bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci nebo problé-mů životního prostředí. Musí ovšem jít o ná-vrhy, se kterými má dotyčný zlepšovatel prá-vo nakládat. V rozporu s tím by bylo, kdyby jím podaný návrh např. vymyslel někdo jiný, a šlo by tedy o zcizenou myšlenku. Stejně tak by měl ZN právní vadu, kdyby dotyčné řešení bylo chráněno platným patentem. Zpravidla ZN řeší problém zaměstnavatele a ze zákona je zaměstnanec povinen svůj ZN zaměstna-vateli nabídnout k využití.Zaměstnavatel má po datu podání nabíd-ky ZN dvouměsíční lhůtu, ve které nabízené zlepšení vyhodnotí a v kladném případě se zaměstnancem uzavře smlouvu o přijetí na-bídky ZN a odměně za něj. V opačném pří-padě, není-li nabídka ZN zaměstnavatelem přijata, může zlepšovatel s předmětem svého ZN volně nakládat. Ale pozor! Zaměstnanec vytvářel svůj ZN v prostředí know-how své-ho zaměstnavatele. S největší pravděpodob-ností toto know-how, které je nehmotným ma-jetkem zaměstnavatele, je určitým způsobem v daném ZN obsaženo nebo z něj vychází. Je pravděpodobné, že zaměstnavatel standard-ně k utajení svého know-how činí potřebné kroky. Zlepšovatel proto v případě „volného nakládání“ s nepřijatým ZN musí obezřetně oddělit duševní vlastnictví, které je majetkem zaměstnavatele a které nesmí zveřejnit. Jinak by se mohl snadno dočkat překvapení v po-době trestněprávního postihu!Obecně je ještě třeba upozornit na to, že zlepšovatel, který patrně nebude odborníkem v oboru průmyslových práv, může podat na-bídku ZN, která bude obsahovat vynálezec-kou myšlenku. Je proto prozíravé, když tako-vou možnost podnikový zlepšovatelský statut předjímá. V tomto případě zajišťuje ověření, zda podané nabídky ZN neobsahují řešení, které by firma měla zájem chránit např. paten-Ing. Josef ZimaPro každý výrobní podnik je výhodná situace, kdy má před konkurencí technický ná-skok. Proto i management duševního vlastnictví je nedílnou součástí podnikové stra-tegie. V konečném důsledku jde o přímou či nepřímou obchodní realizaci vlastních výrobků, ve kterých je zhmotněno i vlastní průmyslověprávní zabezpečení tohoto ná-skoku. Podle velikosti podniku a sektoru průmyslu, ve kterém pracuje, firma zpravidla zaměstnává v oddělení výzkumu a vývoje kreativní pracovníky, kteří jsou vrcholovým vedením firmy úkolováni strategickými zadáními. Zadání jsou stanovena tak, aby firma v určený čas mohla na trh vyrukovat s novým atraktivním výrobkem. Potud jde o slu-žební povinnosti. Ve světě se ale za strategickou výhodu pokládá, když management firmy dokáže do inovačního procesu „vtáhnout“ všechny mozky v podniku. Všechny za-městnance motivovat k tomu, aby na svém pracovním úseku, kde vše do podrobností znají a v němž se denně pohybují, hledali z vlastní iniciativy možnosti zlepšení, úspory, zefektivnění. Jde o překonání rutinních bariér.