ELEKTRO 2/201259archivVýznamné osobnosti vědy a techniky (11. část)John Ambrose Fleming*29. 11. 1849 Lancaster (Velká Británie)†18. 4. 1945 Sidmouth (Velká Británie)163 let od jeho narozeníJohn A. Fleming se narodil v Lancasteru ve Velké Británii 29. listopadu 1849 jako nej-starší ze sedmi dětí kongregačního ministra Jamese Fleminga. Vysokoškolský titul obdr-žel na prestižní Univerzity College v Londý-ně roku 1870. Poté se živil jako učitel až do roku 1877, kdy byl zapsán na kolej Sv. Jana na Cambridgeské univerzitě. Chodil na před-nášky J. C. Maxwella a rovněž se věnoval vý-zkumu v Cavendishově laboratoři. Vyvinul přístroj s přesným odporovým můstkem, kte-rý dostal přezdívku Flemingovo bendžo a pou-žíval se k porovnávání odporových standardů.Na Univerzity College v Londýně se zapsal do bakalářského studia a navštěvoval přednáš-ky matematika Augustuse de Morgana a fyzika George Careye Fostera. V roce 1870 zde zís-kal hodnost bakaláře přírodních věd. Poté se stal studentem chemie na Královské vědecké koleji v Jižním Kensingtonu v Londýně (nyní Císařská kolej). V létě 1874 získal titul magistr přírodních věd na Cheltenhamské koleji. Jeho vlastní vědecký výzkum pokračoval a Fleming udržoval korespondenci s J. C. Maxwellem z Cambridgeské univerzity, kam se poté i za-psal. Z Londýna potom obdržel titul doktor přírodních věd (DSc) a pracoval rok na Cam-bridgeské univerzitě jako asistent strojního in-ženýrství, než byl jmenován prvním profeso-rem fyziky a matematiky na univerzitě v Not-tinghamu, kde však byl necelý rok.V roce 1879 získal doktorát a pokračoval na Cambridgeské univerzitě jako asistent la-boratoře až do roku 1881, kdy přijal učitel-ský post v Nottinghamu. Poskytoval konzul-tace o žárovkách pro firmu Edison Electric Company. V roce 1885 se vrátil do Londýna na fakultu Univerzity College, kde byl prv-ním profesorem elektrotechniky a kde strávil zbytek svého profesního života.Jeden z prvních Flemingových výzkumů se týkal tepelné emise, kde studoval jednosměrnou konduktivitu uhlíkové žárovky s kovovou des-kou připojenou k vnějšímu obvodu. V prosinci 1889 předložil na toto téma Královské společ-nosti v Londýně vědeckou práci s názvem On Electric Discharge Between Electrodes Tempe-ratures in Air and High Vacua (O elektrickém výboji mezi elektrodami při různých teplotách ve vzduchu a ve velkém vakuu). Rovněž se in-tenzivně zabýval výzkumem střídavého prou-du, jehož výsledky zveřejnil v roce 1889 a 1892 v dvoudílné publikaci s názvem The Alternate Current Transformer (Transformá-tor střídavého proudu). Publikoval mnoho společných prací s J. Dewa-rem v 90. letech 19. století, které byly věnovány elektrickým a mag-netickým vlastnostem materiálů při nízkých teplotách.Fleming byl zvolen za člena Královské spo-lečnosti v Londýně v roce 1892. V dubnu 1898 dostal povolení prouzkoumat Marconiho bez-drátový přístroj, který byl používán pro posí-lání zpráv na vzdálenost asi 14 mil z ostrova Isle of Wight. Koncem března 1899 předváděl Marconi komunikaci mezi Británií a Francií přes Lamanšský průliv. Rok poté (1900) při-zval Marconi Fleminga ke spolupráci na výkon-nějším bezdrátovém vysílači, který měl vysílat signály přes Atlantický oceán. Tento vysílač, který Fleming nazval první elektrickou vlno-vou vysílací stanicí, byl instalován na pobřeží Cornwellu a signály z něho byly zachyceny při-jímačem v Newfoundlandu 12. prosince 1901.Použití Flemingovy diody pro bezdrátovou komunikaci vyšlo z pokusů, které Fleming prováděl v roce 1904, když zjistil, že vysoko-vakuová dioda se žhavenou katodou usměrňuje vysokofrekvenční proudy (viz obr.). Informace o těchto pozorováních publikoval v roce 1905 v pojednání nazvaném On the Conversion of Electric Oscillations into Continuous Currents by Means of a Vacuum Valve (O přeměně elek-trických oscilací na stejnosměrné proudy po-mocí vakuové diody). Fleming rovněž vyna-lezl vlnoměr, který používá žhavení Geissle-rovy trubice k indikaci rezonance a dává údaje o vlnové délce na kalibrované stupnici. Jeho klasická kniha The Principles of Electric Wave Telegraphy and Telephony (Principy elektrické vlnové telegrafie a telefonie) byla uveřejněna v roce 1906 a svou další knihu s názvem The Propagation of Electric Currents in Telephone and Telegraph Conductors (Šíření elektrických proudů v telefonních a telegrafních vodičích) publikoval Fleming v roce 1911.Je také autorem známého pravidla pra-vé ruky, které určuje směr indukovaného na-pětí, resp. proudu ve vodiči při jeho pohy-bu v magnetickém poli. Flemingovo pravi-dlo pravé ruky zní: „Položíme-li pravou ruku s odchýleným palcem tak, aby siločáry mag-netické indukce vstupovaly do dlaně a palec aby ukazoval směr pohybu vodiče, ostatní ote-vřené prsty ukazují směr indukovaného elek-tromotorického napětí.“Fleming odešel do důchodu z Univerzity College v roce 1926. Od Britské organizace elektrotechnických inženýrů obdržel v roce 1928 Faradayovu medaili, v roce 1929 byl povýšen na rytíře a v roce 1930 zvolen pre-zidentem televizní společnosti v Londýně. Za významný přínos v oblasti zavádění fyzi-kálních a inženýrských principů do rádiové techniky byl v roce 1933 vyznamenán me-dailí cti Ústavem radiotechniků. Byl výbor-ným fotografem, maloval akvarely a měl rád alpinismus. Zemřel 18. dubna 1945 ve věku 95 let. Protože byl bezdětný, odkázal velkou část svého majetku křesťanské charitě.Z jeho nejznámějších prací lze uvést:– Electric Lamps and Electric Lighting. 1894, 228 s. ISBN 0548479377.– Waves and Ripples in Water, Air, and Aether. MacMillan, 1902.– The Principles of Electric Wave Telegraphy. Longmans Green, Londýn, 1906, 671 s.– The Propagation of Electric Currents in Te-lephone and Telegraph Conductors. Con-stable, 1911, 316 s.– The Thermionic Valve and its Development in Radio Telegraphy and Telephony. 1919.– An Elementary Manual of Radiotelegraphy and Radiotelephony. Longmans Green, London, 1911, 340 s.– On the power factor and conductivity of dielectrics when tested with alternating electric currents of telephonic frequency at various temperatures. Gresham, 1912, 82 s., ASIN: B0008CJBIC.– Evolution or Creation? Marshall Morgan and Scott, 1938, 114 s., ASIN: B00089BL7Y.(pokračování)Rozhodnutím tohoto soudu města New York je jediným vynálezcem elektronky pan Fleming!Schéma Flemingovy elektronkové diody – obráz-ky z Flemingova patentu č. 803,684 z roku 1905