Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 12/2019 vyšlo tiskem 4. 12. 2019. V elektronické verzi na webu 4. 1. 2020. 

Téma: Měřicí přístroje, metody měření a dálkové měření

Hlavní článek
Inovativní postupy při diagnostice částečných výbojů při AC a DC napětí

Číslo 6/2019 vyšlo tiskem 9. 12. 2019. V elektronické verzi na webu 9. 1. 2020.

Činnost odborných organizací
Svetelnotechnická konferencia Vyšehradských krajín LUMEN V4 2020 – 1. oznámenie
23. mezinárodní konference SVĚTLO – LIGHT 2019
56. konference Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení v Plzni
Co je nového v CIE

Osvětlení interiérů
Halla osvětlila nové kanceláře Booking.com v centru Prahy

Aktuality

Česká komora architektů vyhlásila 5. ročník České ceny za architekturu Soutěžní přehlídka je otevřena architektonickým realizacím postaveným na území České…

FOR CITY 2020: Inovace pro města, obce i regiony Jaká inovativní řešení, která pomocí moderních technologií zvýší kvalitu života obyvatel…

Nový elektronický obchod Rosatomu usnadňuje povolování nových jaderných bloků Koncern Rosenergoatom (elektroenergetická divize ruské korporace pro atomovou energii…

Veletrh Light+Building slaví dvacáté narozeniny Přijeďte se podívat do Frankfurtu nad Mohanem. V areálu frankfurtského výstaviště se bude…

Více aktualit

V českých zemích se svítí již 170 let

15.09.2017 | Pražská plynárenská | www.ppas.cz

15. září 1847, tedy přesně před 170 lety se pražské ulice poprvé ozářily plameny z více než dvou stovek plynových lamp. Pro osvětlení vybraných pražských ulic, některých veřejných budov, i prvních domácností se používalo svítiplynu z plynárny v Karlíně.

Brzy po tomto přelomovém datu – již v lednu 1848 - byla uvedena do provozu plynárna v Brně. Následovaly plynárny v Praze – Smíchově (1857, v Liberci (1858), v Opavě (1859), v Plzni (1860) a postupně i v dalších městech, jako byl Kolín, Krnov, Cheb, Olomouc či Ostrava. Po roce 1870 již byla takto osvětlena většina velkých měst v Čechách a na Moravě.

Souboj plynu s elektřinou vyhrál plyn

Ke konci 19. století začala svítiplyn vytlačovat elektrická energie, a to jak ve veřejném, tak soukromém osvětlování. Tento boom ale netrval dlouho. Již brzy začala dramaticky růst spotřeba plynu pro pohon motorů, vytápění či pro využití v průmyslu, v domácnostech a živnostech.

„V důsledku tohoto vývoje se znovu začaly stavět plynárny a zároveň se modernizovaly a rozšiřovaly stávající karbonizační plynárny. Typickými představiteli této éry jsou plynárny v Praze – Holešovicích, v Praze - Libni a ve dvacátých a třicátých letech minulého století nově vybudované plynárny v Praze – Michli, v Mladé Boleslavi a v Bratislavě,“ uvádí Miroslav Vránek z Pražské plynárenské. Speciálně michelská plynárna se ve své době zařadila mezi nejmodernější plynárny v Evropě a byla také největší plynárnou v českých zemích.

Rozvoj plynařství pokračoval i během druhé světové války

Je s podivem, že během německé okupace, respektive v roce 1940, svítilo nejvíce lamp v celé tuzemské historii tohoto typu osvětlení. Neméně zajímavé je, že ve stejném období se povedlo vybudovat první tlakovou plynárnu na našem území využívající tlakového zplyňování hnědého uhlí kyslíkem a vodní párou. Tato plynárna vyrostla v Záluží u Mostu v roce 1941.

Ve stejném roce byly rovněž vybudovány první vysokotlaké plynovody, kterými byl plyn vyráběný v tlakové plynárně rozváděn do Děčína a později do Mostu, Teplic, Ústí nad Labem, Duchcova, Litoměřic, Varnsdorfu, České lípy nebo Rumburku. Již po válce, v roce 1946, byl postaven dálkovod zemního plynu Podivín – Brno a v následujícím roce dálkovod svítiplynu Most – Praha. Těmito stavbami byla zahájena nová éra zásobování měst dálkovými plynovody.

Znárodnění zasáhlo i plynárenství

Po skončení druhé světové války byla zahájena obnova československého plynárenství, které bylo značně zanedbané a ve velmi špatném stavu. Již v říjnu 1945 došlo k znárodnění plynárenství a energetiky a od roku 1947 se začala budovat nová vývojová etapa celého sektoru.

Docházelo k postupnému rušení lokálních plynáren a vznikaly nové velké zdroje svítiplynu na bázi tlakového zplyňování uhlí kyslíkem a vodní párou. Z nich se vyráběný svítiplyn rozváděl pomocí sítě vysokotlakých dálkovodů do měst a obcí a k velkým průmyslovým celkům.

„Poslední etapou je rozvoj přímé spotřeby plynu, která započala výstavbou mezistátního plynovodu Bratrství v roce 1967, kterým byl do naší republiky přiváděn zemní plyn z tehdejšího Sovětského svazu. S tím souvisí i celková plynofikace Slovenska a jižní Moravy,“ dodává Miroslav Vránek.

Místo svítiplynu zemní plyn

V prosinci 1970 byla uzavřena dohoda mezi ČSFR a SSSR o přepravě sovětského zemního plynu do zemí střední a západní Evropy. Vedle toho došlo k budování přepravní kapacity přes naše území a postupná výměna svítiplynu za zemní plyn v celé republice.

V roce 1988 byl ukončen převod Prahy na přímé zásobování zemním plynem a v celé republice byl tento převod definitivně ukončen o osm let později – v červnu 1996. Česká republika je tak v současnosti plně plynofikována a zemní plyn se stal významnou součástí energetického mixu. V posledních letech se nejen Česká republika ale i celá Evropská unie snaží o diverzifikaci zdrojů zemního plynu. Kromě Ruska se dalšími významnými dodavateli zemního plynu staly Norsko, Alžírsko nebo Katar.

Tiskové materiály Pražská plynárenská