Pokračujeme v díle těch,
kteří byli první.

Aktuální vydání

Číslo 7/2018 vyšlo tiskem 27. 6. 2018. V elektronické verzi na webu od 27. 7. 2018. 

Téma: Kabely, vodiče, kabelová technika; Nářadí, nástroje a zařízení pro práci s kabely

Hlavní článek
Parametrizace obvodových modelů lithiových akumulátorů pro elektromobilitu
Smart Cities (3. část – 1. díl)

Číslo 3/2018 vyšlo tiskem 15. 6. 2018. V elektronické verzi na webu 16. 7. 2018.

Příslušenství osvětlovacích soustav
Večer s Foxtrotem na Českém nebi

Veřejné osvětlení
Nadčasové svítidlo pro veřejné osvětlení – Streetlight 11
Ovládání veřejného osvětlení

Aktuality

Nejlepší studenti 2018 nalezeni Do finálového kola 8. ročníku soutěže Nejlepší student, které se konalo 20. června 2018 v…

Výběrové řízení na dodavatele pro krytí ztrát pokračuje pátým aukčním kolem Páté aukční kolo výběrového řízení na dodavatele elektřiny pro krytí ztrát v přenosové…

Sympozium o fyzice plazmatu – trendy jaderné fúze i aplikace netermálního plazmatu v medicíně Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze pořádá ve spolupráci…

Novinky z oblasti elektrotechniky, energetiky a elektroniky predstavil veľtrh ELO SYS 2018 24. ročník medzinárodného veľtrhu ELO SYS sa konal v termíne 22. až 25. mája 2018 na…

Více aktualit

V českých zemích se svítí již 170 let

15.09.2017 | Pražská plynárenská | www.ppas.cz

15. září 1847, tedy přesně před 170 lety se pražské ulice poprvé ozářily plameny z více než dvou stovek plynových lamp. Pro osvětlení vybraných pražských ulic, některých veřejných budov, i prvních domácností se používalo svítiplynu z plynárny v Karlíně.

Brzy po tomto přelomovém datu – již v lednu 1848 - byla uvedena do provozu plynárna v Brně. Následovaly plynárny v Praze – Smíchově (1857, v Liberci (1858), v Opavě (1859), v Plzni (1860) a postupně i v dalších městech, jako byl Kolín, Krnov, Cheb, Olomouc či Ostrava. Po roce 1870 již byla takto osvětlena většina velkých měst v Čechách a na Moravě.

Souboj plynu s elektřinou vyhrál plyn

Ke konci 19. století začala svítiplyn vytlačovat elektrická energie, a to jak ve veřejném, tak soukromém osvětlování. Tento boom ale netrval dlouho. Již brzy začala dramaticky růst spotřeba plynu pro pohon motorů, vytápění či pro využití v průmyslu, v domácnostech a živnostech.

„V důsledku tohoto vývoje se znovu začaly stavět plynárny a zároveň se modernizovaly a rozšiřovaly stávající karbonizační plynárny. Typickými představiteli této éry jsou plynárny v Praze – Holešovicích, v Praze - Libni a ve dvacátých a třicátých letech minulého století nově vybudované plynárny v Praze – Michli, v Mladé Boleslavi a v Bratislavě,“ uvádí Miroslav Vránek z Pražské plynárenské. Speciálně michelská plynárna se ve své době zařadila mezi nejmodernější plynárny v Evropě a byla také největší plynárnou v českých zemích.

Rozvoj plynařství pokračoval i během druhé světové války

Je s podivem, že během německé okupace, respektive v roce 1940, svítilo nejvíce lamp v celé tuzemské historii tohoto typu osvětlení. Neméně zajímavé je, že ve stejném období se povedlo vybudovat první tlakovou plynárnu na našem území využívající tlakového zplyňování hnědého uhlí kyslíkem a vodní párou. Tato plynárna vyrostla v Záluží u Mostu v roce 1941.

Ve stejném roce byly rovněž vybudovány první vysokotlaké plynovody, kterými byl plyn vyráběný v tlakové plynárně rozváděn do Děčína a později do Mostu, Teplic, Ústí nad Labem, Duchcova, Litoměřic, Varnsdorfu, České lípy nebo Rumburku. Již po válce, v roce 1946, byl postaven dálkovod zemního plynu Podivín – Brno a v následujícím roce dálkovod svítiplynu Most – Praha. Těmito stavbami byla zahájena nová éra zásobování měst dálkovými plynovody.

Znárodnění zasáhlo i plynárenství

Po skončení druhé světové války byla zahájena obnova československého plynárenství, které bylo značně zanedbané a ve velmi špatném stavu. Již v říjnu 1945 došlo k znárodnění plynárenství a energetiky a od roku 1947 se začala budovat nová vývojová etapa celého sektoru.

Docházelo k postupnému rušení lokálních plynáren a vznikaly nové velké zdroje svítiplynu na bázi tlakového zplyňování uhlí kyslíkem a vodní párou. Z nich se vyráběný svítiplyn rozváděl pomocí sítě vysokotlakých dálkovodů do měst a obcí a k velkým průmyslovým celkům.

„Poslední etapou je rozvoj přímé spotřeby plynu, která započala výstavbou mezistátního plynovodu Bratrství v roce 1967, kterým byl do naší republiky přiváděn zemní plyn z tehdejšího Sovětského svazu. S tím souvisí i celková plynofikace Slovenska a jižní Moravy,“ dodává Miroslav Vránek.

Místo svítiplynu zemní plyn

V prosinci 1970 byla uzavřena dohoda mezi ČSFR a SSSR o přepravě sovětského zemního plynu do zemí střední a západní Evropy. Vedle toho došlo k budování přepravní kapacity přes naše území a postupná výměna svítiplynu za zemní plyn v celé republice.

V roce 1988 byl ukončen převod Prahy na přímé zásobování zemním plynem a v celé republice byl tento převod definitivně ukončen o osm let později – v červnu 1996. Česká republika je tak v současnosti plně plynofikována a zemní plyn se stal významnou součástí energetického mixu. V posledních letech se nejen Česká republika ale i celá Evropská unie snaží o diverzifikaci zdrojů zemního plynu. Kromě Ruska se dalšími významnými dodavateli zemního plynu staly Norsko, Alžírsko nebo Katar.

Tiskové materiály Pražská plynárenská